Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 14/2018-A-79

-79

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka J. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 222/5, PSČ 602 00, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. XY, o insolvenčním návrhu věřitele J. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště 259/55, PSČ 602 00, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. srpna 2017, č. j. XY, 3 VSOL XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 6. dubna 2017, č. j. XY, rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) o insolvenčním návrhu věřitele J. K. (dále jen „insolvenční navrhovatel“) tak, že (mimo jiné):

1/ Zjistil úpadek dlužníka J. S. (bod I. výroku).

2/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku).

3/ Insolvenční správkyní dlužníka ustanovil Mgr. Magdalenu Gebauerovou (bod IV. výroku).

K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. srpna 2017, č. j. XY, 3 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I., II. a IV. výroku.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , (dále jen „“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, jakož i na vyřešení právních otázek, které „by měly být řešeny jinak“.

Dovolatel předkládá tyto otázky:

1/ Lze považovat úpadek dlužníka za osvědčený, jestliže pohledávka insolvenčního navrhovatele neexistuje?

2/ Jde o stav úpadku, není-li dlužník ve vztahu k dalším přihlášeným věřitelům primárně zavázán, ale je pouze dlužníkem akcesorickým?

Dovolatel míní, že v řešení položených otázek spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle , vypočtených v , odmítl podle a 2

V rozsahu, v němž směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku o zjištění úpadku, odmítl dovolání jako nepřípustné, když dovolatel (oproti svému mínění) Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného či procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

Především je napadené rozhodnutí co do závěru, že je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel (případně) nedoložil splatnou pohledávku za dlužníkem, v souladu s jednoznačnou dikcí , o úpadku a způsobech jeho řešení (), i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (od níž nemá Nejvyšší soud důvod se jakkoli odchýlit ani na základě dovolací argumentace v této věci).

Již v důvodech usnesení ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je - stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), Nejvyšší soud (vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. ) ozřejmil, že zkoumání toho, zda insolvenční navrhovatel má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, má při rozhodování o insolvenčním návrhu význam jen do rozhodnutí o dlužníkově úpadku. V řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku je skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, právně bez významu (určující je, zda je dlužník i tak v úpadku).

Srov. shodně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 19. června 2014, sp. zn. , které je – stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněné níže - dostupné i na webových stránkách Ústavního soudu), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sen. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. září 2014, sp. zn. ) nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2015, sen. zn. .

Část dovolací argumentace pak tkví právě ve zpochybnění pohledávky insolvenčního navrhovatele (a tím jeho aktivní věcné legitimace k podání insolvenčního návrhu), tedy v uplatnění námitky pro výsledek dovolacího řízení právně bezcenné.

Rovněž výhrady, které dovolatel uplatňuje proti závěru o existenci více věřitelů jako znaku úpadku ve formě platební neschopnosti ( ) ve vazbě na pohledávky z titulu ručení, nezpochybňují správnost dovoláním napadeného rozhodnutí. Potud je napadené rozhodnutí v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. V usnesení ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. ; , Nejvyšší soud dovodil, že z pohledu dlužníkovy (ne)schopnosti platit své splatné závazky pak není (nemůže být) rozhodné, zda jde o závazky, jež na sebe dlužník převzal přímo (např. jako dlužník ze smlouvy o úvěru) nebo k jejichž splnění je povinen jako osoba, jež svým majetkem zajišťuje pohledávky věřitele vůči jinému (osobnímu) dlužníku. Z hlediska možnosti podrobit dlužníka neschopného splácet své závazky z titulu zajištění pohledávky věřitele vůči jinému (osobnímu) dlužníku, režimu , není rovněž podstatné, zda jde o zajištění zřízené smluvně nebo o zajištění zákonné.

V rovině posouzení, zda dalším věřitelem dlužníka je ČSOB Leasing, a. s. (přihlášený věřitel, jehož pohledávku insolvenční soud nehodnotil), pak závěry odvolacího soudu nevybočují z mezí ustálené judikatury Nejvyššího soudu; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2012, sen. zn. , v němž Nejvyšší soud formuloval závěr, že odvolací soud může přihlédnout v odvolacím řízení při posouzení, zda dlužník je v úpadku, také ke skutečnostem nebo důkazům (týkajícím se pohledávky věřitele splatné v době delší než 3 měsíce před zahájením insolvenčního řízení), jež zde byly (a jako takové mohly být uplatněny) již před rozhodnutím o úpadku, avšak do té doby nevyšly v insolvenčním řízení najevo.

V rozsahu, v němž směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a v bodu IV. o ustanovení insolvenčního správce, Nejvyšší soud odmítl dovolání podle věty první ; potud totiž dovolatel způsobem odpovídajícím požadavku ustanovení nevymezil důvod přípustnosti dovolání (výše označené otázky se tohoto výroku zjevně netýkají) a ohledně této části výroku dovolatel v dovolání žádným způsobem neargumentoval.

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.

S přihlédnutím k době vydání napadeného usnesení je pro dovolací řízení rozhodný ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II, bod 2., části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 12. 2019

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu