Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4050/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce J. N., zastoupeného JUDr. Milanem Hasonem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Dukelská 253, proti žalovanému statutárnímu městu Mladá Boleslav, se sídlem v Mladé Boleslavi, Komenského 61, zastoupenému JUDr. Vladimírou Feistauerovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Čechova 1267, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. září 2009, č. j. -137, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. února 2009, č. j. -106, zamítl žalobu o určení, že je neplatná výpověď žalovaného ze dne 23. května 2008 z nájmu žalobce k „bytu č. 2, o velikosti 2+1 s příslušenstvím, v prvém podlaží domu č. p. ve V. ulici v M. B.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. září 2009, č. j. -137, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (nezastoupen advokátem) dovolání, které následně doplnil prostřednictvím ustanoveného zástupce.

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění po novele provedené – dále jen „ “ (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. věta za středníkem ). Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) dovolatel – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnil (dovolacími námitkami, jimiž brojil proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění pro posouzení naplněnosti výpovědního důvodu podle , , ve znění pozdějších předpisů).

Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle (který dovolatel – opět vzhledem k obsahu dovolání – uplatnil) pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. , z 28. února 2008, sp. zn. , a z 28. července 2010, sp. zn. ). V tomto směru uplatněné dovolací námitky však k výkladu procesního předpisu nesměřovaly, a proto jimi nelze přípustnost dovolání založit.

K dovolací námitce, že dovolateli nebyla společně s výpovědí z nájmu bytu doručena plná moc, která je označena ve výpovědi, a že pokud žalovaný tuto námitku v řízení nevyvrátil, pak je výpověď absolutně neplatná, lze uvést následující. Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 20. prosince 1995, sp. zn. , uveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 3/1996, uvedl, že zákon nevyžaduje, aby originál písemné plné moci byl zmocněncem třetím osobám, s nimiž jedná, předložen. Z jednání zmocněnce vzniknou práva a povinnosti zmocniteli v případě, že zmocněnec jedná za zmocnitele v mezích plné moci, která objektivně existuje (obdobně srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 29. července 2004, sp. zn. , uveřejněné pod C 3088 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, a z 20. dubna 2006, sp. zn. ).

Jde-li o námitku týkající se rozporu výpovědi s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.), posuzuje ji soud podle právní úpravy účinné od 31. března 2006 (na rozdíl od právní úpravy účinné do uvedeného data) v rámci úvahy o neplatnosti výpovědi pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč. zák. (srov. rozsudky z 23. listopadu 2009, sp. zn. , z 25. listopadu 2009, sp. zn. , z 23. března 2010, sp. zn. , z 27. dubna 2010, sp. zn. , a dále např. usnesení z 24. srpna 2009, sp. zn. ). Pro úplnost je zapotřebí dodat, že při posuzování otázky neplatnosti výpovědi z nájmu bytu podle § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy jsou právně významné pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel uvedený právní úkon (výpověď z nájmu bytu) doručil nájemci; okolnosti nastalé po tomto okamžiku nelze při tomto právním posouzení zohledňovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. ). I nadále je však využitelný právní názor, že hodnocení okolností, významných pro aplikaci ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 15. března 2001, sp. zn. , uveřejněné pod C 308 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále např. usnesení ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. ).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. prosince 2011

JUDr. Miroslav Ferákpředseda senátu