Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3442/2009

U S N E S E N Í

městská část Praha 14,

1) R. M.

,

2) V. B.

, zastoupená Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 31, o 86.663,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání druhé žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2009, č. j. -103, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 29. ledna 2008, č.j. -78, uložil oběma žalovaným zaplatit žalobkyni částku 86.663,- Kč s příslušenstvím s tím, že splněním povinnosti jedním ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na základě dokazování, především listinnými důkazy (výdajové pokladní doklady, platební poukaz, protokoly o výslechu svědků, odborné vyjádření Kriminalistického u, usnesení zastupitelstva žalující městské části, usnesení rady hl.m. Prahy atd.) v řízení zjistil, že v dubnu 2002 žalovaní obstarali falzifikáty platebních poukazů a předali je dalším osobám, které neoprávněně vybraly v pokladně žalující městské části sociální dávky, o něž se se žalovanými rozdělili. Trestní stíhání obou žalovaných, vedené pro toto jejich jednání, bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 9. 2004, sp.zn. , zastaveno s tím, že trest, k němuž by stíhání mohlo vést, je zcela bez významu vedle trestu, který jim byl již uložen za jiné činy. Soud dospěl k závěru, že jednáním žalovaných vznikla žalobkyni škoda ve výši 86.663,- Kč, za níž oba žalovaní odpovídají podle obč. zák.

K odvolání druhé žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. března 2009, č. j. -103, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu ke druhé žalované potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud po doplnění dokazování listinnými důkazy ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp.zn. dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že bylo prokázáno úmyslné jednání žalované, v jehož důsledku vznikla žalobkyni škoda v zažalované výši, a že námitka promlčení není důvodná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. , a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci a vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ a b) o. s. ř]. Za otázky zásadního právního významu označila: zda lze vycházet z odůvodnění rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, event. z dalšího obsahu trestního spisu, a zda jako důkaz o skutkovém ději mohou sloužit protokoly o výpovědi spoluobviněných v přípravném řízení. Poukazuje na to, že skutkový závěr soudu o jejím protiprávním jednání se opíral o y z trestního spisu, a jiné důkazy nebyly provedeny. Je přesvědčena, že zásada presumpce neviny brání tomu, aby soud v občanskoprávním řízení vycházel z trestního spisu, a dovozuje, že musí proběhnout kompletní dokazování ke všem složkám odpovědnosti za škodu. Usnesení o zastavení trestního stíhání považuje za zcela nepoužitelný důkaz, závazný je pouze výrok, nikoliv odůvodnění, na něž nelze poukazovat už z toho důvodu, že trestní věc nedospěla do fáze hlavního líčení, a na odůvodnění trestního rozhodnutí se nevztahuje Poukazuje na odůvodnění některých rozhodnutí Evropského soudu a Evropské komise pro lidská práva, týkající se vztahu občanskoprávní odpovědnosti za škodu a zprošťujícího trestního rozsudku. Namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů neobsahují žádné hodnocení důkazů, a pokud jde o protokoly o výpovědích spoluobviněných, jedná se o „předběžné důkazy“, jejichž provedení porušuje zásadu ústnosti a bezprostřednosti občanského soudního řízení. Procesní vady spatřuje v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí a v absenci hodnocení důkazů v jeho odůvodnění, rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné i proto, že zůstaly nepovšimnuty některé její další odvolací argumenty. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 4. 3. 2009, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Žádná z otázek předložených dovolatelkou k dovolacímu přezkumu nepředstavuje otázku, jejíž řešení by mělo zásadní význam ve smyslu ust. , odst. 3 Především je třeba uvést, že soud při zjišťování skutkového stavu v dané věci se neomezil jen na zjištění z odůvodnění usnesení o zastavení trestního stíhání, jak naznačuje dovolatelka, nýbrž provedl dokazování celou řadou listin založených v trestním spise, přičemž účastnický výslech žalované nebyl proveden z důvodu, že žalovaná se svým výslechem výslovně nesouhlasila. Vzhledem k ustanovení , podle nějž „za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné y, ohledání a výslech účastníků“, je jednoznačné, že jako důkaz o skutkovém ději mohou sloužit též y, a to i ty, jež tvoří obsah trestního spisu, včetně protokolů o výpovědích účastníků, svědků a dalších osob, to vše za předpokladu, že mohou přispět k objasnění skutkového stavu věci. Odpověď na obě otázky vznesené v dovolání dává tedy přímo zákon. Jednotlivé listinné důkazy, jimiž soud prvního stupně provedl dokazování a na jejichž základě učinil závěr o skutkovém stavu, jsou uvedeny v odůvodnění jeho rozhodnutí a dokazování bylo v odvolacím řízení doplněno dalšími doklady z trestního spisu sp. zn. . Nejde v daném případě o situaci, že by bez jakéhokoliv provedení důkazů a v rozporu s soud nahradil zjišťování skutkového stavu věci citací z odůvodnění usnesení o zastavení trestního stíhání či z jiného rozhodnutí, a ani presumpce neviny nebrání tomu, aby soud provedl důkaz jednotlivými listinami z trestního spisu a čerpal z nich svá zjištění. Soud v občanskoprávním řízení není ve smyslu vázán zprošťujícím trestním rozsudkem, ale ani výrokem usnesení o zastavení trestního stíhání. Dovolatelka se ovšem mýlí, dovozuje-li, že zastavení trestního řízení má stejné trestněprávní následky jako zprošťující rozsudek, neboť záleží na důvodech podle trestního řádu, pro které bylo trestní stíhání obviněného pro určitý skutek zastaveno, a z tohoto hlediska má i odůvodnění usnesení o zastavení trestního stíhání svůj význam.

Zásadní právní význam nelze připisovat napadenému rozhodnutí ani z hlediska dovolacích námitek, týkajících se obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí, jeho nepřezkoumatelnosti a hodnocení důkazů. Výtkami, jež se týkají hodnocení důkazů, na nichž spočívají skutkové závěry, je uplatňován dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Jak z dikce ust. vyplývá, lze tento důvod uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle a b) , což však není tento případ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1164, svazek 16, ročník 2002). Dovolací soud je vázán zjištěným skutkovým stavem, z něhož vychází napadené rozhodnutí. K procesní vadě ( ) týkající se náležitostí odůvodnění rozhodnutí ( a ), může být při posouzení přípustnosti dovolání podle přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu. Případná vada řízení, pokud mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může totiž založit přípustnost dovolání podle jen za předpokladu, že znamená řešení takové právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně ( ). Avšak paušální námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí sama o sobě žádný zásadní právní význam nemá.

Rozhodnutí evropského soudu a komise pro lidská práva, na něž dovolatelka odkazuje, se vztahují k případům zproštění obžaloby, což není případ žalované.

Jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo ve věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. a odst. 3

Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítl podle , věty první, a , aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , a , neboť žalovaná nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. září 2011

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu