Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2031/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45 24 47 82, proti žalovaným 1) J. N., zastoupenému JUDr. Monikou Forejtovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 30, PSČ 120 00 a 2) A. N., zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem, se sídlem v Praze – Novém Městě, Karlovo nám. 30, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2011, č. j. -101, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 12. ledna 2011, č. j. -101, potvrdil rozsudek ze dne 9. dubna 2010, č. j. -33, jímž Městský soud v Praze ponechal v plném rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 10. prosince 2009, č. j. -14, kterým uložil oběma žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 1,000.000,- Kč s 6% úrokem od 16. října 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu 3.333,- Kč a náklady řízení.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení , (dále jen „ “) a na ustanovení čl. I. a – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že:

1. Žalovaní jako směneční rukojmí nejsou prezentáty směnky, přičemž ani případné zmeškání lhůt k předložení směnky k placení, bylo-li by prokázáno, by nemělo za následek zánik práv žalobkyně vůči žalovaným jako přímým dlužníkům ze směnky.

2. K námitce zaplacení směnečné sumy výstavcem žalovaní neoznačili žádný důkaz.

3. Námitka, že blankosměnka byla vyplněna v rozporu se směnečným vyplňovacím prohlášením, je neodůvodněná a neurčitá, neboť jí není „vymezen obsah námitky“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které mají za přípustné podle ustanovení a odst. 3 , namítajíce, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíce dovolací důvod podle ustanovení

Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu dovolatelé spatřují v řešení otázky, „zda žalobkyně unesla důkazní břemeno, pokud jde o prokázání výše žalované částky“, neboť „mají za to, že výši směnečné sumy doplněné do blankosměnky, respektive částky, jež byla na základě směnky vůči žalovaným žalobou uplatněna, je třeba prokázat“; důkazní břemeno dle názoru žalovaných tíží žalobkyni. Podle dovolatelů pak „skutečnost, že nesplacená výše zajištěné pohledávky (…) činí částku 2,334.123,- Kč, nebyla žalobkyní v průběhu soudního řízení žádným způsobem doložena“,když žalobkyně „uplatněný nárok na úhradu konkrétní částky doložila pouze předloženým prvopisem zajišťovací směnky“. „V daném případě se žalobkyně na žalovaných domáhá uhrazení částky, jejíž výše nebyla žalobkyní prokázána“.

V této souvislosti dovolatelé akcentují, že „potvrzením postupu“, dle něhož by žalobkyně „nebyla povinna prokazovat nejen kauzální vztah, ale také výši směnečné sumy, jejíhož uhrazení se domáhá, by byla potvrzena praxe vedoucí k oslabení právní jistoty osob povinných ze směnky plnit.“ Přitom „bez bližší konkretizace a doložení uplatněného nároku, kdy žalovaná částka je navíc výrazně nižší než směnečná suma uvedená na zajišťovací směnce, není za daných okolností zřejmé, z jakého titulu žalobkyní uplatněný nárok vznikl, zda se předložená směnka k uplatněnému nároku žalobkyně vůbec vztahuje a zda se tedy v uplatněné výši jedná o nárok oprávněný“.

Proto požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání žalovaných proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že otázku, pro jejíž řešení přisuzují dovolatelé napadenému rozhodnutí zásadní význam po právní stránce, soudy nižších stupňů zodpověděly ve shodě s ustálenou judikaturou.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 27. března 2001, sp. zn. (uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2001, pod číslem 97, k jehož závěrům se posléze přihlásil např. v rozhodnutí ze dne 31. března 2010, sp. zn. , jakož i v rozhodnutí ze dne 31. května 2011, sp. zn. ) formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož směnka představuje abstraktní a nesporný závazek a její majitel nemusí při jejím předložení k placení ani při případném vymáhání plnění z ní dokazovat nic jiného, než že je majitelem platné směnky. Platná směnka je sama o sobě dostatečným důvodem pro vznik nároku na částku v ní uvedenou. Jestliže dlužník ze směnky popírá existenci závazku ze směnky plynoucího, nese v tom směru důkazní břemeno. Soud proto může poté, co zjistil, že směnka je platná a žalobce je jejím majitelem, zkoumat existenci závazků z ní plynoucích pouze k námitce žalovaného, nikoli z moci úřední.

Závěr, podle kterého důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nese žalovaný, pak učinil Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 2. března 1999, sp. zn. (uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod číslem 84) a následně se k němu opakovaně přihlásil v celé řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. , dne 28. května 2008, sp. zn. a dne 25. února 2009, sp. zn. , popř. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 62/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Konečně závěr, podle něhož v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá, jednoznačně vyplývá z ustanovení , přičemž Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že uvedený závěr se vztahuje i na námitku, podle níž se žalobkyně domáhá uhrazení částky, která je odlišná od částky uvedené na směnce (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2008, sp. zn. a ze dne 25. února 2009, sp. zn. , dále důvody rozsudku uveřejněného pod číslem 101/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2011

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu