Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2967/2009

U S N E S E N Í

JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. A. M., bytem v P., zastoupené JUDr. Jitkou Šindelkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Spálená 87/11, proti žalovaným: 1)R. Š.,bytem v B., 2) I. H., bytem v P., oběma zastoupeným JUDr. Evou Vitejčkovou, advokátkou se sídlem v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi, Komenského nám. 56, 3) u pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, se sídlem v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi, Nábřežní 1326, IČ: 00020681, 4) Městskému úřadu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, odbor stavebního úřadu, se sídlem v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi, Masarykovo nám. 1, o žalobě na určení vlastnictví podle , vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2008, č. j. -112, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1) a 2) oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.100,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Evy Vitejčkové.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 3) a 4) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud Praha - východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. března 2008, č. j. -58, pod bodem I. výroku zamítl žalobu na určení vlastnictví dle . Pod bodem II. výroku přiznal žalovaným R. Š. a I. H. každému z nich náklady řízení v částce 21.047,50 Kč a žalobkyni uložil povinnost náklady řízení zaplatit do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jejich právní zástupkyně. Pod bodem III. výroku dále rozhodl o nákladech řízení ve vztahu k žalovaným 3) a 4).

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 11. prosince 2008, č. j. -112, rozsudek soudu prvního stupně změnil pouze ve vztahu k nákladům řízení. Stanovil, že náklady řízení žalovaných 1) a 2) činí u každého z nich částku 14.047,50 Kč; jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit na nákladech odvolacího řízení žalovaným 1) a 2) každému z nich částku 13. 777,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky JUDr. E. B. a ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 3) a 4) určil, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalovaní 1) a 2) navrhli zamítnutí dovolání, žalovaní 3) a 4) se k dovolání nevyjádřili.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené

Podle (dále jen „ “) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené y jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.

V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v

Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále „Soubor rozhodnutí“) pod pořadovým č. C 5042.

Dovolatelka v dané věci sice formulovala dvě právní otázky, žádnou z nich však za takovou relevantní právní otázku považovat nelze. Nalézacím soudům především vytýká, že nesprávně posoudili přípustnost žaloby podané podle Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. března 2009, sp. zn. , publikovaném v Souboru rozhodnutí pod pořadovým č. C 7258, žalobní návrh, jímž se uplatňuje hlavní intervence, nemusí být zcela shodný s petitem žaloby, která je projednávána v probíhajícím řízení, avšak musí buď zcela nebo zčásti představovat konečné řešení právního vztahu nebo práva, o něž v probíhajícím řízení jde. Jestliže se tedy žalobkyně coby vlastnice spoluvlastnického podílu o velikosti ideální poloviny pozemku parc. č. 1586/1 (nyní 1586/24) v k. ú. S. B. a hlavní interventka ve smyslu domáhala v řízení vedeném u Okresního soudu Praha - východ určení, že všichni spoluvlastníci pozemku parc. č. 1586/1 (nyní 1586/24) v k. ú. S. B. jsou i spoluvlastníky zpevněných asfaltobetonových ploch nacházejících se na části této parcely jako její součást, jako povrchová úprava, která není samostatnou stavbou ve vlastnictví třetího žalovaného u pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem a v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. se žalobci R. Š.l a I. H. domáhali vůči žalovanému u pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem určení, že jsou vlastníky každý jedné čtvrtiny nezkolaudované zpevněné plochy užívané jako parkoviště a účelová a obslužná komunikace na části pozemkové parcely č. 1586/1 (nyní 1586/24) v k. ú. S. B., je zřejmé, že se dovolatelka coby hlavní interventka dovolávala práva, které je odlišné od nároku uplatňovaného v intervenovaném řízení, neboť na rozdíl od R. Š. a I. H., kteří se pouze domáhali určení, že jsou vlastníky každý jedné čtvrtiny nezkolaudované zpevněné plochy, dovolatelka se domáhala určení, že všichni spoluvlastníci pozemku jsou i spoluvlastníky zpevněných asfaltobetonových ploch a navíc i určení, že jsou tyto plochy součástí pozemku a nejsou samostatnou stavbou ve vlastnictví jiné osoby. Za této situace nalézací soudy správně shledaly žalobu dovolatelky podanou ve smyslu nedůvodnou a Nejvyšší soud zcela odkazuje na právní posouzení věci odvolacím soudem a považuje je za správné.

Dovolací soud pro úplnost dodává, že není v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, jestliže jen některý ze spoluvlastníků žaluje na určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu na určité věci v určitém rozsahu (např. jednou čtvrtinou). V tomto ohledu lze odkázat např. na rozsudek ze dne 14. 3. 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek jako C 307, podle kterého ideální podíl na spoluvlastnictví nemovitosti má charakter samostatné věci, nebo na rozsudek NS ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. , publikovaný tamtéž jako C 4266. Také z toho plyne, že není vyloučeno, aby jeden z podílových spoluvlastníků byl úspěšný ve sporu o určení, že je spoluvlastníkem určitého spoluvlastnického podílu s třetí osobou bez účasti ostatních podílových spoluvlastníků.

K druhé otázce dovolatelky, kdo je vlastníkem povrchových úprav pozemku, které nejsou samostatnou stavbou, když byl tento pozemek vydán oprávněným osobám v restitučním řízení, dovolací soud uvádí, že ani tato otázka nemůže založit přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu již proto,

že na posouzení této skutečností není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Navíc otázka, zda jsou zpevněné plochy součástí komunikace již byla soudy řešena.

Dovolatelka výslovně napadla i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod pořadovým č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle v daném případě naplněny.

Dovolací soud proto podle věty první a dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, žalovaným 3) a 4) žádné náklady nevznikly a žalovaným 1) a 2) vznikly náklady ( , , a ). Náklady vzniklé žalovaným 1) a 2) představují odměnu advokáta za jejich zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle , , , , a , částku 6.500,- Kč a paušální náhradu hotových výdajů 2 x 300,- Kč podle , (advokátní tarif) a celkem činí 7.100,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z , a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní 1) a 2) podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 30. srpna 2011

JUDr. František Balák

předseda senátu