Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4173/2009

30

Cdo 4173/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Allianz pojišťovny, a.s.

, se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, IČ 47115971, proti žalovanému

J. K.

, t.č. neznámého pobytu, zastoupenému JUDr. Rostislavem Dolečkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Seifertova 9, jako opatrovníkem,

o 52.700,- Kč s příslušenstvím

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2009, č. j. -86, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2009, č. j. -86, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. dubna 2008, č.j. -61,

se

zrušují,

a věc

se vrací

soudu prvního stupně k dalšímu řízení

.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 10. dubna 2008, č.j. -61, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení domáhala po žalovaném zaplacení částky 52.700,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný dne 15. července 2003 při řízení osobního motorového vozidla, jehož provozovatelkou byla H. L., údajně pod vlivem alkoholu způsobil dopravní nehodu, při níž poškodil vozidlo provozovatele T. V. Tomu vyplatila žalobkyně z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem předmětného vozidla celkem 52.700,- Kč a regresu této částky se domáhala po žalovaném s odkazem na a , o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „ “). Soud prvního stupně po provedeném dokazování dovodil, že žalovaný není osobou odpovědnou za škodu, protože uvedené vozidlo, kterým byla způsobena škoda, nebylo totožné s vozidlem uvedeným v pojistné smlouvě. Pokud tedy žalobkyně vyplatila poškozenému náhradu škody, učinila tak bez právního důvodu a žalovanému se dostalo bezdůvodného obohacení. Proto také shledal důvodnou námitku promlčení uplatněného nároku podle (dále jen „obč. zák.“) v dvouleté subjektivní promlčecí době.

K odvolání žalobkyně i žalovaného Městský soud v Praze, poté co doplnil dokazování listinami prokazujícími totožnost pojištěného vozidla s vozidlem, jímž byla způsobena škoda, rozsudkem ze dne 13. ledna 2009, č. j. -86, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s jeho posouzením promlčení žalovaného nároku. Žalobkyni nevznikl podle a zákona vůči žalovanému nárok na náhradu toho, co poškozenému plnila, neboť žalovaný, jakožto řidič, nebyl pojištěným ve smyslu 6 odst. 1 téhož zákona, ani provozovatelem vozidla. Na žalobkyni tak přešlo podle obč. zák. ve znění platném do 30. září 2005 postižní právo H. L. vůči žalovanému na náhradu škody podle obč. zák., které se promlčí ve lhůtě dvou let ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá ( obč. zák.).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Za otázku zásadního právního významu považuje, nesprávné právní posouzení práva pojistitele jako práva na náhradu škody, které na něj přešlo, místo jeho klasifikování jako původního, resp. zvláštního práva pojistitele a s tím související otázku promlčení tohoto práva.

K dovolání se vyjádřil žalovaný. Domnívá se, že rozhodnutí odvolacího soudu je v naprostém souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popřípadě, shledá-li přípustnost dovolání, aby je jako nedůvodné zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění č. 99/1963 Sb., , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání proti napadenému rozsudku není v této věci přípustné podle ustanovení Zabýval se proto otázkou jeho možné přípustnosti ve smyslu ustanovení s pozitivním závěrem, protože dovolací soud dospívá k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku týkající se povahy práva žalobkyně a jeho promlčení podle obč. zák. v rozporu s hmotným právem a judikaturou Nejvyššího soudu ( ).

Dovolací soud poté uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, za níž jedná osoba uvedená v ustanovení ( ), stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením , je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením a je přípustné podle ustanovení , když napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť otázku promlčení uplatněného nároku (včetně jeho klasifikace) řeší v rozporu s hmotným právem ( ). Poté rozsudek Městského soudu v Praze přezkoumal v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že toto dovolání je důvodné.

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, které však z obsahu napadeného spisu nebyly seznány.

V posuzované věci vyšel odvolací soud z nesprávného právního názoru, že žalovaný jako řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena škoda, není pojištěným podle Rozumí-li se totiž podle pro účely tohoto zákona pojištěným ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje, a podle cit. zákona se pojištění odpovědnosti za škodu vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě, je třeba za pojištěného považovat nejen provozovatele vozidla, ale i osobu odlišnou od provozovatele, která vozidlo tohoto provozovatele v době dopravní nehody řídila a za škodu odpovídá. Pojištění odpovědnosti za škodu podle citovaného zákona tak dopadá jak na odpovědnost osoby provozovatele vozidla podle a násl. obč. zák., tak i na osoby odpovídající za škodu podle obč. zák., například na řidiče vozidla (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2008, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2008, sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2011, sp. zn. ).

Postižní právo pojišťovny, která nahradila za pojištěnou osobu škodu poškozenému, vůči pojištěnému podle § 10 odst. 1 zákona, má povahu zvláštního nároku, který se promlčuje podle ustanovení § 101 obč. zák. v obecné tříleté promlčecí době, a nikoliv podle ustanovení § 106 obč. zák., jež se vztahuje na nároky poškozeného na náhradu škody proti tomu, kdo za škodu odpovídá.

Dovoláním napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze tedy nelze z uvedených důvodů pokládat za správné ( ). Nejvyšší soud České republiky proto toto rozhodnutí zrušil; protože tytéž důvody platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, byl zrušen i tento rozsudek a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení ( a 3 ). K projednání věci nebylo nařízeno jednání ( ).

Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu ( věta první ve spojení s téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá )

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. srpna 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu