Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4321/2008

25

Cdo 4321/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

ČSOB Pojišťovny, a. s., člena holdingu ČSOB

, IČ: 45534306, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1458, proti žalovanému

M. T.,

zastoupenému Mgr. Janem Vodičkou, advokátem se sídlem v Kladně, Váňova 3180, o 753.737,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2008, č. j. -124, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2008, č. j. -124

se

zrušuje

a věc

se vrací

Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 19. 9. 2007, č. j. -93, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 480.075,- Kč s příslušenstvím, co do částky 273.662,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný dne 30. 6. 2002 při řízení osobního motorového vozidla, jehož provozovatelem byl J. M., nedodržel pod vlivem alkoholu nejvyšší povolenou rychlost a způsobil dopravní nehodu, při níž byly zraněny tři osoby. Těm vyplatila žalobkyně z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem předmětného vozidla celkem 753.737,- Kč a regresu této částky se domáhala po žalovaném s odkazem na a , o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále též jen zákon). Soud prvního stupně shledal důvodnou námitku promlčení části uplatněného nároku podle obč. zák. v dvouleté subjektivní promlčecí době. Dovodil, že pro stanovení počátku běhu promlčecí doby není rozhodný okamžik výplaty pojistného plnění poškozeným, ale okamžik, kdy se žalobkyně nebo pojištěný, tj. J. M., dozvěděli o vzniku škody, její konečné výši a o tom, kdo za ni odpovídá.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 2. 2008, č. j. -124, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku potvrdil (zamítavý výrok zůstal odvoláním nedotčen) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho posouzením promlčení části žalovaného nároku. Žalobkyni nevznikl podle § 10 odst. 1 písm. b) a § 10 odst. 2 písm. e) zákona vůči žalovanému nárok na náhradu toho, co poškozeným plnila, neboť žalovaný, jakožto řidič, nebyl osobou pojištěnou ve smyslu 6 odst. 1 téhož zákona; tou byl výhradně provozovatel vozidla J. M.. Na žalobkyni však přešlo podle § 827 obč. zák. postižní právo J. M. vůči žalovanému na náhradu škody podle § 440 obč. zák. Odvolací soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok na náhradu škody na zdraví s tím, že pro účely počátku běhu promlčecí doby podle § 106 obč. zák. je třeba znát konečnou výši bolestného a nákladů vynaložených na léčení, tedy celkovou výši vzniklé škody.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. Za otázku zásadního právního významu považuje, zda u nároků na bolestné počíná promlčecí doba běžet samostatně od vystavení lékařského potvrzení a zaplacení částečné náhrady škody nebo je potřeba znát konečnou výši těchto nároků. Dovozuje, že promlčecí doba počala běžet vždy na základě lékařského potvrzení o výši bolestného a zaplacení této částky. Namítá, že soudy obou stupňů věc nesprávně posoudily po právní stránce (dovolací důvod podle ), když přes námitku promlčení i zbylou část nároku žalobkyni přiznaly. Závěr odvolacího soudu, že je třeba znát konečnou výši nároků na bolestné, aby mohla začít běžet promlčecí doba, považuje za odporující požadavku právní jistoty. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání je přípustné a také důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 12. 1. 2009, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II ).

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu v dané věci se řídí ustanovením Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

V posuzované věci vyšel odvolací soud z nesprávného právního názoru, že žalovaný jako řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena škoda, není pojištěným podle Rozumí-li se totiž podle pro účely tohoto zákona pojištěným ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje, a podle cit. zákona se pojištění odpovědnosti za škodu vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě, je třeba za pojištěného považovat nejen provozovatele vozidla, ale i osobu odlišnou od provozovatele, která vozidlo tohoto provozovatele v době dopravní nehody řídila a za škodu odpovídá. Pojištění odpovědnosti za škodu podle cit. zákona tak dopadá jak na odpovědnost osoby provozovatele vozidla podle a násl. obč. zák., tak i na osoby odpovídající za škodu podle obč. zák., například na řidiče vozidla (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2008, sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2008, sp. zn. ).

Postižní právo pojišťovny, která nahradila za pojištěnou osobu škodu poškozeným, vůči pojištěnému podle má povahu zvláštního, originárního nároku, který se promlčuje podle ust. obč. zák. v obecné tříleté promlčecí době, a nikoliv podle ust. obč. zák., jež se vztahuje na nároky poškozeného na náhradu škody proti tomu, kdo za škodu odpovídá. Pro obecnou promlčecí dobu platí, že začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno (uplatněno) poprvé, tedy ode dne, kdy právo bylo možno odůvodněně jako nárok uplatnit u soudu podáním žaloby. V dané věci je proto rozhodující, kdy žalobkyně mohla své postižní právo, odvíjející se od toho, že poskytla plnění poškozeným, vykonat poprvé (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2008, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že posoudil-li odvolací soud promlčení nároku žalobkyně podle obč. zák., je jeho právní posouzení v rozporu s hmotným právem, což přiznává rozsudku odvolacího soudu zásadní právní význam ( ) a zakládá přípustnost dovolání proti němu podle

Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( , věta za středníkem, odst. 3, věta prvá, ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný ( ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího řízení včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. března 2011

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu