Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 799/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Č. k. p., jednající Č. p., a. s., s adresou pro doručování R. P., proti žalované A. A. P., spol. s r. o., zastoupené advokátem, o 140.039,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2005, č. j. -75, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2005, č. j. -75, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu  k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 22. 3. 2005, č. j. -57, uložil žalované společnosti povinnost zaplatit žalobkyni 70.020,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 21. 4. 2000 do zaplacení, řízení co do částky 70.019,- Kč s příslušenstvím zastavil z důvodu částečného zpětvzetí žaloby a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 7. 1. 1999 došlo k poškození vozidla zn. M. B. společnosti B. L., s. r. o., při dopravní nehodě způsobené zaměstnancem žalované, který řídil k provozu technicky nezpůsobilé vozidlo zn. S. C., jehož provozovatelem byla žalovaná. Žalobkyně z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla uhradila škodu vzniklou na vozidle zn. M. B. a podle ve spojení s odst. 3 (ve znění tehdy účinném) uplatnila nárok na náhradu částek, které vyplatila, proti žalované coby provozovateli a zaměstnavateli řidiče vozidla, jímž byla škoda způsobena a které bylo užito k provozu, ačkoliv podle právních předpisů užito být nesmělo. Námitku promlčení neshledal soud důvodnou, neboť žalobkyní uplatněný nárok nemá povahu práva na náhradu škody, nýbrž jde o specifický nárok na náhradu poskytnutých částek, který se promlčuje podle obč. zák. v obecné tříleté promlčecí době. Promlčecí doba začala plynout dne 28. 8. 1999, tj. den následující po dni plnění pojišťovny a skončila 28. 8. 2002. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána u soudu dne 5. 8. 2002, nárok pojišťovny není promlčen.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 9. 2005, č. j. -75, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním posouzením. Uvedl, že promlčení uplatněného nároku nelze posuzovat podle § 101 obč. zák., neboť nárok žalobkyně je sice specifický, je však nepochybně nárokem na náhradu škody podle § 420 a násl. obč. zák a jeho promlčení je třeba posuzovat podle § 106 obč. zák. Protože žalobkyně se dozvěděla o škodě a odpovědné osobě dne 27. 8. 1999, tj. dnem kdy plnila za pojištěného, dvouletá subjektivní promlčecí doba začala běžet tímto dnem a skončila 27. 8. 2001. Žaloba byla podána u soudu až dne 5. 8. 2002, takže námitka promlčení byla vznesena důvodně.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. , a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení otázky promlčení [ ]. Namítá, že v daném případě se nejedná o zákonnou cessi, ale o zvláštní nárok, který má pojišťovna přímo vůči pojištěnému podle zvláštního právního předpisu, jímž je , která upravovala zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla ve vztahu k třetím osobám a mimo jiné stanovila tzv. postih pojistitele vůči těm, kdo nesplní povinnosti v pojistném vztahu. Postih pojistitele vůči pojištěnému, který způsobil škodu, má povahu originárního nároku vyplývajícího ze zvláštní právní úpravy, jenž se promlčuje podle obč. zák. v obecné tříleté lhůtě počínající běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, což je v daném případě den následující po dni výplaty částky. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. , dovozuje, že žaloba byla podána včas. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu. Podle jejího názoru upravuje pouze přechod práva na náhradu škody, které přechází na pojišťovnu. Nárok žalobkyně je nárokem na náhradu škody podle a násl. obč. zák., proto se promlčecí doba posuzuje podle obč. zák, nikoliv podle . Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. , věc projednal podle ust. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle , je důvodné.

Podle , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „“) provozovatel i řidič motorového vozidla, na kterého se vztahuje zákonné pojištění (dále jen \"pojištěný\"), má právo, aby pojišťovna za něho nahradila v rozsahu a ve výši podle příslušných právních předpisů poškozeným uplatněné a prokázané nároky na náhradu škody způsobené provozem motorového vozidla jinému a) na zdraví nebo usmrcením; b) poškozením, zničením, ztrátou nebo odcizením věci; c) vznikem jiné majetkové újmy; avšak jen pokud pojištěný za tuto škodu odpovídá podle zákona a pokud se dále nestanoví jinak.

Podle pojišťovna má právo na náhradu částek, které vyplatila z důvodu škody způsobené provozem motorového vozidla proti pojištěnému, který a) způsobil škodu úmyslně nebo po prokázaném požití alkoholického nápoje, po požití návykové látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo; b) způsobil škodu provozem motorového vozidla, kterého podle pravomocného rozsudku v trestním řízení soudním použil nebo spolupoužil neoprávněně nebo si ho přivlastnil anebo svojí nedbalostí takové užití motorového vozidla umožnil; c) řídil motorové vozidlo bez platného předepsaného řidičského oprávnění nebo v době zákazu činnosti řídit motorové vozidlo; d) způsobil škodu motorovým vozidlem, které užil k provozu, ačkoliv podle platných předpisů tak učinit nesměl; e) svěřil řízení motorového vozidla osobě, která neměla platné předepsané řidičské oprávnění nebo osobě, o níž věděl, že požila alkoholický nápoj, návykovou látku nebo lék označený zákazem řídit motorové vozidlo.

Podle nastala-li skutečnost uvedená v odstavci 1 pod písmeny a), c) až e) nebo v odstavci 2 při plnění úkolů v pracovněprávním vztahu nebo v přímé souvislosti s ním, má pojišťovna právo na náhradu vůči zaměstnavateli.

Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla je pojištěním zákonným; vzniká automaticky ze zákona, dojde-li ke skutečnosti, s níž zákon vznik tohoto pojištění spojuje, bez ohledu na to, zda pojistné bylo zaplaceno. Jak dovolací soud již uvedl ve svých rozhodnutích (např. rozsudek ze dne 18. 7. 2000, sp. zn. , popř. ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. ), ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky zakládá specifické právo pojišťovny na náhradu částek vyplacených z důvodu škody způsobené neoprávněným provozem motorového vozidla, jehož provozovatelem je pojištěný. Provozovatelem motorového vozidla, a tedy pojištěným je ten, kdo má trvalou možnost právní a faktické dispozice s vozidlem; zpravidla jde zároveň o vlastníka motorového vozidla.

Podmínky občanskoprávní odpovědnosti za škodu (§  420 a násl. obč. zák.) a podmínky, za nichž vzniká pojišťovně právo proti pojištěnému na náhradu částek, které zaplatila poškozenému z titulu zákonného pojištění, je třeba rozlišovat. V dané věci nejde o nárok na náhradu škody vzniklé poškozenému proti tomu, kdo škodu způsobil, ani o zákonnou cessi tohoto nároku poškozeného, nýbrž o zvláštní postihový nárok pojišťovny podle , která upravuje pojistný vztah mezi pojišťovnou a pojištěným. Podmínkou vzniku tohoto nároku pojišťovny proti pojištěnému je, že pojišťovna nahradila škodu, způsobenou provozem vozidla, které pojištěný užil k provozu, ačkoliv jej užít nesměl.

Právo pojišťovny vůči pojištěnému má povahu zvláštního, originárního nároku, který se promlčuje podle ust. § 101 obč. zák. v obecné tříleté promlčecí době, a nikoliv podle ust. § 106 obč. zák., jež se vztahuje na nároky poškozeného na náhradu škody proti tomu, kdo za škodu odpovídá (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. ).

V posuzovaném případě tříletá promlčecí doba začala plynout dne 28. 8. 1999, tj. následující den po dni, kdy pojistitel plnil poškozenému a skončila dne 28. 8. 2002. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila nárok vůči provozovateli (pojištěnému) podáním žaloby dne 5. 8. 2002, učinila tak včas a její nárok není promlčen.

Z  uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu ohledně promlčení uplatněného nároku není správný a dovolací důvod je naplněn ( ). Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu  vrátil k dalšímu řízení (, věta za středníkem, odst. 3, věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný ( ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího řízení včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. dubna 2008

JUDr. Marta  Škárová, v. r.

předsedkyně senátu