Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 305/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 23. 6. 1999 č.j. -29 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 46.000,- Kč s 23 % úrokem od 1. 1. 1999 do zaplacení a zamítl žalobu s návrhem, aby povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku společně a nerozdílně s žalovanou byla uložena druhému žalovanému V. N.; zároveň bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně ze zjištění, že dne 11. 5. 1998 došlo k dopravní nehodě výlučně zaviněné druhým žalovaným, který řídil nákladní automobil Liaz se dvěma přívěsy. Bylo mu sděleno obvinění z přestupku podle a byla mu uložena pokuta 4.000,- Kč za porušení ustanovení a c/ , a a , neboť nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a povaze nákladu, délka pevné soupravy přesahovala délku povolenou, a nepředložil řidičský průkaz ani doklad o zaplacení zákonného pojištění. Žalobkyně z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla vyplatila poškozeným částky 23.045,- Kč a 23.265,- Kč. Dále okresní soudu zjistil, že držitelkou vozidla Liaz je žalovaná, poslední technická prohlídka tohoto vozidla byla provedena 10. 5. 1988 a zákonné pojištění odpovědnosti za škodu žalovaná zaplatila až po nehodě. Protože žalovaná jako provozovatelka předmětného vozidla připustila, aby tohoto technicky nezpůsobilého vozidla užil k provozu její manžel, který s ním zavinil dopravní nehodu, a protože žalovaná byla v prodlení s placením pojistného, soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobkyně podle ustanovení a odst. 4 na náhradu částek vyplacených poškozeným, uplatněný proti provozovatelce vozu, je důvodný.

K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 10. 1999 č.j. -49 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o platební povinnosti žalované a o náhradě nákladů řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k druhému žalovanému zůstal odvoláním nedotčen. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěry právními. Předmětné vozidlo nemělo v době nehody platnou technickou prohlídku, neboť poslední technická prohlídka byla provedena 10.5.1988, ačkoliv podle je držitel silničního vozidla povinen přistavit k technické prohlídce nákladní automobil v jednoročních lhůtách, takže podle ust. bylo vozidlo technicky nezpůsobilé provozu. Provozem tohoto vozidla, jehož držitelkou a provozovatelkou je žalovaná, byla způsobena škoda při dopravní nehodě, kterou zavinil výhradně řidič tohoto vozidla. Protože žalovaná jako provozovatelka je podle ust. pojištěnou, stíhá ji podle ust. této vyhlášky povinnost nahradit pojišťovně částky vyplacené poškozeným z důvodu náhrady škody způsobené provozem motorového vozidla, které podle platných předpisů nesmělo být k provozu užito. Odvolací soud připustil dovolání k otázce, zda provozovatel odpovídá za vyplacenou škodu pojišťovnou podle ust. , i když nebyl řidičem vozidla, které zavinilo dopravní nehodu.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání z důvodu podle a soudům obou stupňů vytýká, že nesprávně vyložily ustanovení Namítá, že ve věci není pasivně legitimována, neboť pojištěný odpovídá pojišťovně podle tohoto ustanovení při splnění dvou podmínek, kterými jsou jednak způsobení škody samotným pojištěným a jednak to, že pojištěný užil k provozu motorové vozidlo, ačkoliv podle platných předpisů tak učinit nesměl. Dovozuje, že obě tyto podmínky předpokládají osobní účast pojištěného na způsobené škodě, a tedy jeho zavinění, což odpovídá standardní úpravě náhrady škody v občanskoprávních předpisech, kdy pravidlem je odpovědnost za zavinění a objektivní odpovědnost je spíše výjimkou. Podle názoru dovolatelky i v daném případě by měl platit princip založený na zavinění dopravní nehody pojištěným a vzhledem k tomu, že podle ust. citované vyhlášky je pojištěným i řidič motorového vozidla, má pojišťovna právo postihu proti němu. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu , přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle bez jednání ( ) a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle , není opodstatněné.

Jde-li o potvrzující rozsudek odvolacího soudu, je dovolání přípustné ve smyslu ustanovení , jestliže odvolací soud přípustnost dovolání svým výrokem vyslovil, a to s argumentem o zásadním významu právní stránky rozhodnutí. Takto založená přípustnost dovolání úzce souvisí s vymezením možného dovolacího důvodu, jímž je z povahy věci důvod podle , že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dané věci je přípustnost dovolání založena toliko výrokem odvolacího soudu, neboť nejde o žádný z případů přípustnosti podle ustanovení Dovolání je proto - kromě okolností uvedených v ( ), příp. , přípustné pouze z důvodu podle

O nesprávné právní posouzení ve smyslu se jedná v případě, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu nebo že právní předpis nesprávně vyložil.

Podle ustanovení , ve znění vyhl. č. , vyhl. č. , vyhl. č. , vyhl. č. , vyhl. č. , a vyhl. č. , kterou se stanoví rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla /dále též jen „vyhláška"/, provozovatel i řidič motorového vozidla, na kterého se vztahuje zákonné pojištění (dále jen „ "), má právo, aby pojišťovna za něho nahradila v rozsahu a ve výši podle příslušných právních předpisů poškozeným uplatněné a prokázané nároky na náhradu škody způsobené provozem motorového vozidla jinému

a) na zdraví nebo usmrcením;

b) poškozením, zničením, ztrátou nebo odcizením věci;

c) vznikem jiné majetkové újmy;

avšak jen pokud za tuto škodu odpovídá podle zákona a pokud se dále nestanoví jinak.

Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky má pojišťovna právo na náhradu částek, které vyplatila z důvodu škody způsobené provozem motorového vozidla, proti pojištěnému, který způsobil škodu motorovým vozidlem, které užil k provozu, ačkoliv podle platných předpisů tak učinit nesměl.

Podle ustanovení § 11 odst. 4 vyhlášky proti pojištěnému, který v době, kdy nastala skutečnost, která byla důvodem vzniku pojistné události, byl v prodlení s placením pojistného, má pojišťovna právo na náhradu až do 50 % vyplacených částek.

Soudy obou stupňů správně vycházely z toho, že v dané věci nejde o nárok na náhradu škody vzniklé poškozenému proti tomu, kdo škodu způsobil, ale o nárok pojišťovny podle , která upravuje pojistný vztah mezi pojišťovnou a pojištěným. Podmínky občanskoprávní odpovědnosti za škodu a podmínky, za nichž má pojišťovna právo proti pojištěnému na náhradu částek, které za něj zaplatila poškozeným z titulu zákonného pojištění, nelze směšovat, jak to činí dovolatelka. Proto námitka, že v daném případě škoda, kterou pojišťovna nahradila, nebyla způsobena zaviněným jednáním provozovatele, není z hlediska ust. vyhl. rozhodující. Ostatně i odpovědnost provozovatele za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků obsažená v až 431 vychází důsledně z odpovědnosti bez zřetele na zavinění - z tzv. objektivní odpovědnosti.

Zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla je pojištěním zákonným; vzniká automaticky ze zákona, dojde-li ke skutečnosti, s níž zákon vznik tohoto pojištění spojuje. Ani nezaplacení pojistného nemá vliv na trvání tohoto pojištění, má však negativní důsledky pro toho, kdo tuto povinnost nesplnil. Osoba odpovědná za škodu způsobenou provozem motorového vozidla je pro případ své odpovědnosti ( až 431 obč. zák.) pojištěna v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy - (srov. ).

Tato vyhláška tak upravuje bližší podmínky závazkového právního vztahu mezi pojišťovnou a pojištěným, tj. blíže upravuje jejich vzájemná práva a povinnosti. Ustanovení vyhlášky zakládá specifické právo pojišťovny na náhradu částek vyplacených z důvodu škody způsobené neoprávněným provozem motorového vozidla, jehož provozovatelem je . Provozovatelem motorového vozidla, a tedy pojištěným je ten, kdo má trvalou možnost právní a faktické dispozice s vozidlem; zpravidla jde zároveň o vlastníka motorového vozidla. Podmínkou vzniku tohoto nároku pojišťovny proti pojištěnému je, že pojišťovna nahradila škodu, způsobenou provozem vozidla, které užil k provozu, ačkoliv jej užít nesměl. To znamená, že není rozhodující, zda provozovatel sám řídil vozidlo, tím méně že by musel svým zaviněným jednáním škodu při dopravní nehodě způsobit. Zde totiž nejde o způsobení škody osobou pojištěného, ale o způsobení škody provozem motorového vozidla. Ke vzniku nároku pojišťovny vůči pojištěnému postačí objektivní fakt, že užil vozidlo k provozu, i když to podle platných předpisů učinit nesměl, stačí tedy, že provozovatel svěřil vozidlo k nepovolenému provozu jiné osobě.

Okolnost, že pojištěným je podle ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky i řidič vozidla, nevylučuje pasivní legitimaci provozovatele vozu, kterým byla škoda způsobena. Specifické právo pojišťovny vůči řidiči je pak upraveno v ustanovení § 11 odst. 1 písm. c/ vyhlášky.

V dané věci bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila poškozeným náhradu škody, způsobené vozidlem technicky nezpůsobilým k provozu, jehož provozovatelkou je žalovaná, a v době nehody byla žalovaná v prodlení s placením pojistného. Protože vozidlo, jehož je provozovatelkou, poskytla k provozu někomu jinému, a tímto provozem byla způsobena škoda, kterou nahradila pojišťovna, je žalovaná ve smyslu ustanovení a odst. 4 povinna poskytnout žalobkyni náhradu částek, kterou za ni žalobkyně vyplatila na náhradě způsobené škody.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle správný, a proto dovolací soud dovolání žalované zamítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , věty první a , neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 18. července 2000

JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková