Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 918/2010

U S N E S E N Í

a) J. P.

,

b) V. D.

, a

c)

P. D.

, zastoupených JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem Brno, Pekařská 21, proti žalovanému

BELAMEX, spol. s r.o.

, se sídlem Brno, Štefánikova 19a, zastoupenému JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem Brno, Veveří 57, o určení práva společného nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. července 2009, č.j. -133, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 5. 2007, č.j. -61, výrokem I. zamítl žalobu na určení, že výpověď z nájmu tam specifikovaného bytu daná žalovaným žalobkyni a) dopisem ze dne 18. 9. 2006, je neplatná, výrokem II. zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že žalobci b) a c) jsou jeho společnými nájemci; současně rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 1. 2008, č.j. -85, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výrocích II. a III. jej zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 27. 5. 2008, č.j. -99, výrokem I. určil, že „žalobci ad 2) a ad 3) jsou společnými nájemci bytu č. 14 v domě č.p. 847 na pozemku parcela č. 1713 v k.ú. Veveří“ (dále též jen „předmětný byt“, resp. „byt“); dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a III.) Vázán právním názorem odvolacího soudu, vyjádřeným v jeho zrušujícím rozhodnutí, že je dán naléhavý právní zájem žalobců b) a c) na určení, že jsou společnými nájemci předmětného bytu, zabýval se otázkou, zda jim vznikl společný nájem bytu. Po provedeném dokazování vzal zejména za prokázáno, že žalovaný (vlastník předmětného domu) uzavřel se žalobkyní a) dne 5. 5. 1998 smlouvu o nájmu předmětného bytu, že s ní v bytě bydlel její syn - žalobce c), který uzavřel dne 23. 9. 2003 manželství s žalobkyní b), jež se do bytu přestěhovala, že všichni žalobci společně hospodařili, hradili nájem a služby spojené s užíváním bytu, jakož i prováděli nákupy a domácí práce (což vyplynulo z výpovědi žalobců i slyšených svědků), že žalobkyně a) uzavřela dne 7. 4. 2004 nájemní smlouvu s pronajímatelem Betánie, křesťanská pomoc, o.s., na základě níž byla ubytována v Domě důstojného stáří na adrese Brno, Borky 7 (dále též jen „Dům důstojného stáří“), že uvedená smlouva byla dne 1. 1. 2007 nahrazena smlouvou o poskytování služeb sociální péče v domě pro seniory (jež je určena pro klienty s trvalým pobytem a uzavřena na dobu neurčitou), že se do Domu důstojného stáří odstěhovala v průběhu roku 2004, že má stále klíče od předmětného bytu a má v něm nějaké své věci, že od roku 2004 v něm přespala málokdy, že manželství žalobců b) a c) bylo rozvedeno ke dni 16. 2. 2007 a že dosud byt užívají. Dospěl k závěru, že žalobkyně a) opustila společnou domácnost vedenou v bytě se žalobci b) a c) s úmyslem se tam již nevracet a že tito splnili podmínky pro přechod nájmu bytu dle ve spojení s ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “), neboť s ní žili ve společné domácnosti (žalobce c/ nejméně od roku 1998, žalobkyně b/ od roku 2003) a nemají vlastní byt; vzniklo jim proto k předmětnému bytu právo společného nájmu bytu manžely.Odvolací soud rozsudkem ze dne 29. 7. 2009, č.j. -133, v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil ve znění, že se „určuje, že žalobci b) a c) jsou společnými nájemci bytu č. 14 v domě č.p. 847 na pozemku parc. č. 1713 v k.ú. V.“; rovněž jej potvrdil ve výroku II. o nákladech řízení a ve výroku III. ho změnil. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho závěrem, že žalobci b) a c) splnili podmínky pro přechod práva nájmu podle a Neshledal opodstatněnou (z důvodů uvedených v rozsudku) odvolací námitku žalovaného, že vedení společné domácnosti žalobců postrádalo charakter trvalosti a že by jejich jednání bylo v rozporu s dobrými mravy. Konstatoval, že závěr soudu prvního stupně není ani v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp.zn. . Na základě toho rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil ( ) v pozměněném znění; nejednalo se však o obsahovou změnu výroku, pouze o upřesnění označení žalobců.Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a uplatnil v něm dovolací důvod podle Otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, že „ani jeden ze soudů patřičným způsobem neřešil skutkový stav věci pro přechod nájmu bytu z žalobkyně a) na žalobce b), c)“. Konstatuje, že postupem soudů obou stupňů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, a namítá, že by soud neměl při svém rozhodování zneužívat práva volného hodnocení důkazů a vybočit z určitého obecného rámce. V této souvislosti především poukazuje na to, že mu žalobkyně a) nikdy neoznámila, že předmětný byt opouští a že tak rovněž neučinili žalobci b) a c). Odvolacímu soudu vytýká, že vychází ze skutkových zjištění, která jsou nedostatečná, že se důkladně nezabýval otázkou naplnění všech znaků pro přechod nájmu zejména s ohledem na to, že žalobci uváděli, že žalobkyně a) přespala v bytě naposledy v roce 2004, poté už málokdy, že se z bytu stěhuje na etapy a v podstatě čeká na to, jakým způsobem bude sepsána nová nájemní smlouva. Toto chování se přibližuje k jednání, „jež by se dalo pojmout pod znak absolutní neplatnosti právního úkonu ve smyslu ustanovení obč.zák.“, jež soud musí zkoumat i bez návrhu. Dále uvádí, že tvrzení sousedů ohledně vedení společné domácnosti žalobci neobstojí, a že z provedeného dokazování není zřejmý zákonný důvod k uznání práva nájmu žalobců b) a c). Takové rozhodnutí odporuje dobrým mravům a je k tíži vlastníka nemovitosti a jeho oprávnění svobodně nakládat se svým majetkem. Dále uvádí, že soud prvního stupně ve svém prvním rozhodnutí zamítl žalobu žalobkyně a) pro nedostatek aktivní legitimace, že však v této části nebylo rozhodnuto o návrhu žalobců b) a c) (přičemž by taková žaloba byla zřejmě posuzována podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, č.j. ). Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.Vyjádření k dovolání nebylo podáno.Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.Dovolání není přípustné podle (směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu) ani podle {právní názor odvolacího soudu vyjádřený v jeho zrušujícím rozhodnutí, se týkal toliko posouzení existence naléhavého právního zájmu žalobců b) a c) na požadovaném určení /proti čemuž dovolání nesměřuje/, nikoliv právního posouzení věci, tj. přechodu práva nájmu bytu na označené žalobce}. Zbývá tak posoudit přípustnost dovolání podle , na něž odkazuje dovolatel.Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněnými dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.Se zřetelem k uvedenému nemůže dovolatelem formulovaná otázka zásadního významu založit přípustnost dovolání podle , neboť se týká skutkového stavu věci. To platí rovněž pro další dovolací námitky směřující proti hodnocení důkazů, resp. nedostatečným (neúplným) skutkovým zjištěním. Nelze-li zpochybnit skutkový základ sporu, obstojí i právní závěr odvolacího soudu, že na žalobce b) a c) přešlo právo nájmu bytu.Přípustnost dovolání podle uvedeného ustanovení nemůže založit ani námitka, že soud prvního stupně ve svém v pořadí prvním rozsudku nerozhodl – ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na neplatnost výpovědi z nájmu bytu – i ve vztahu k žalobcům b) a c), jež obsahově naplňuje dovolací důvod podle , k němuž se (jak bylo uvedeno výše) nepřihlíží. Nejde ani o případ, kdy otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 9. 1. 2008, sp.zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2008, sp.zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp.zn. a ze dne 13. 1. 2011, sp.zn. ). Ostatně uvedená námitka není důvodná, neboť – jak vyplývá z formulace výroku I. uvedeného rozsudku – soud prvního stupně rozhodl o tom, že “žalobní návrh, kterým se žalobci domáhají určení, že výpověď z nájmu bytu …. je neplatná, se zamítá“. Je tedy zřejmé, že soud prvního stupně v této části zamítl žalobu vůči všem žalobcům.Nezbývá proto než učinit závěr, že dovolání žalovaného není podle přípustné. Za tohoto stavu je dovolací soud podle věty první a odmítl.Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení věty první, , a o.s.ř s přihlédnutím k tomu, že žalobcům nevznikly (podle obsahu spisu) v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolateli právo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 20. července 2011Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.předsedkyně senátu