Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3801/2010

U S N E S E N Í

M. K.

městu Pelhřimov

, se sídlem v Pelhřimově, Masarykovo náměstí 1, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 19. února 2010, č. j. -143, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Pelhřimově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. srpna 2009, č. j. -106, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi žalovaného ze dne 29. října 2008, doručené jejímu opatrovníkovi dne 5. listopadu 2008, z nájmu

„bytu č. 25 o velikosti 1+0 nacházejícího se ve čtvrtém podlaží domu č. p. 1931 v ulici Dolnokubínská v P.“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 19. února 2010, č. j. -143, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Uplatněné dovolací námitky podřadila pod dovolací důvody podle a b/

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. věta za středníkem ). Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. , z 28. února 2008, sp. zn. , a z 28. července 2010, sp. zn. ). K vadám uvedeným v , a b/ a dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) nezakládají. Uvedené vady jsou právně významné pouze z hlediska žaloby pro zmatečnost ( a násl. ).

Dovolací soud zastává názor, že vedle způsobilého dovolacího důvodu podle dovolatelka – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnila rovněž nepřípustný dovolací důvod podle (zejména námitkami, jimiž brojila proti skutkovým zjištěním týkajícím se jejího přestěhování k synovi, jejího psychického stavu, předání klíčů od bytu a výměny zámku u dveří bytu, jakož i námitkou, že

„odůvodnění rozsudku odvolacího soudu navozuje atmosféru snahy poněkud zpochybnit platnost plné moci udělené … P. Krejčů“

). Dovolací důvod podle dovolatelka uplatnila námitkou, že

„to jaké důkazy ve věci byly prováděny soudem nalézacím a potvrzení správnosti jeho postupu soudem odvolacím, aniž by předmětné důkazy kterýkoli z účastníků navrhl /zejména jde o výslech V. K./, a následně samotný prvostupňový rozsudek a rozsudek soudu odvolacího, vyvolalo v žalobkyni dojem, že o žalobě a poté odvolání bylo rozhodnuto ve snaze vyhovět žalovanému“

. Takto uplatněná dovolací námitka však k výkladu procesního předpisu nesměřovala, a proto jí nelze přípustnost dovolání založit. Navíc z hlediska ustanovení není právně významná každá vada řízení; relevantní jsou jen takové vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. O takové vady – se zřetelem k odůvodněním rozsudků obou soudů – však v posuzovaném případě nejde. Dovolatelka v dovolání rovněž uvedla, že její námitka o podjatosti soudců Okresního soudu v Pelhřimově byla

„odvolacím soudem označena jako zjevně bezdůvodná a opožděná“

a že má vzhledem k tomu za to, že ve věci

„nerozhodoval okresní soud nezávislým a nestranným způsobem a stejně tak i soud odvolací“

. Tím namítla existenci vady ve smyslu , avšak přehlédla, že v případě nepřípustného dovolání je tato vada právně významná pouze z hlediska žaloby pro zmatečnost (viz výklad shora).

Jde-li o námitku týkající se rozporu výpovědi s dobrými mravy ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“), posuzuje ji soud podle právní úpravy účinné od 31. března 2006 (na rozdíl od právní úpravy účinné do uvedeného data) v rámci úvahy o neplatnosti výpovědi pro rozpor s dobrými mravy podle obč. zák. (srov. rozsudky z 23. listopadu 2009, sp. zn. , z 25. listopadu 2009, sp. zn. , z 23. března 2010, sp. zn. , z 27. dubna 2010, sp. zn. , a dále např. usnesení z 24. srpna 2009, sp. zn. ). Pro úplnost je zapotřebí dodat, že při posuzování otázky neplatnosti výpovědi z nájmu bytu podle obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy budou právně významné pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel uvedený právní úkon (výpověď z nájmu bytu) doručil nájemci; okolnosti nastalé po tomto okamžiku nelze při tomto právním posouzení zohledňovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. ). I nadále je však využitelný právní názor, že hodnocení okolností, významných pro aplikaci ustanovení obč. zák. (jímž navíc dovolatelka přikládá jiný právní význam), nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 15. března 2001, sp. zn. , uveřejněné pod C 308 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále např. usnesení ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. ).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. června 2011JUDr. Miroslav Ferák, v. r. předseda senátu