Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1822/2009

U S N E S E N Í

L. B.

, zastoupené Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova 50, pro 35 840,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2008, č. j. -35, takto:

Dovolání

se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 26. 4. 2007, č. j. -22, kterým okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce nařízené usnesením ze dne 20. 4. 2005, č. j. -5. Stejně jako soud prvního stupně uzavřel, že exekuci nelze zastavit, neboť rozhodčí nález vydal pravomocný orgán. Tvrzení povinné, že ve věci neuzavřela rozhodčí doložku, měl za vyvrácené zjištěními z rozhodčího spisu, zejména z návrhu na poskytnutí Quick půjčky č. 3203080142, podmínek ke smlouvě o úvěru č. 3203080142 a Rozhodčí doložky – přílohy ke smlouvě o úvěru č. 3203080142 ze dne 21. 8. 2004, tj. listin znějících na jméno povinné, shodně datovaných dnem 30. 8. 2004 a obsahujících čitelné podpisy shodující se při porovnání pouhým okem navzájem mezi sebou i s podpisem povinné na plné moci z čl. 15 i na doručence z čl. 6 exekučního spisu.

Povinná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( , b/, odst. 3 ). Pochybení spatřuje v postupu odvolacího soudu, který rozhodl na podkladě jím nově zjištěného skutkového stavu bez nařízení jednání a bez toho, že by se povinná mohla k nově zjištěným důkazům vyjádřit. Jinak by totiž uvedla, že rozhodčí spis se rekonstruoval a tvrzená rozhodčí doložka existuje pouze v kopii a obsahuje zfalšovaný podpis povinné. Navrhla, aby dovolací soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil se závazným právním názorem k dalšímu řízení.

Dovolací soud rozhodl o věci podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení odst. l lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení , je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž (vyjma případu, o který se však v projednávané věci nejedná, kdy by vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních - k tomu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. ; nález ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. ) jen důvod podle , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam ( věta první ).

Nejvyšší soud hodnocením všech námitek obsažených v dovolání nedospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

V projednávané věci byla exekuce nařízena usnesením na čl. 5, proti němuž povinná odvolání nepodala a jež tak nabylo právní moci 21. 6. 2005. Teprve podáním ze dne 5. 4. 2007 navrhla zastavení exekuce s odůvodněním, že exekuční titul nelze považovat za vykonatelný, protože povinná nikdy neuzavřela rozhodčí doložku.

V dovolání pak povinná v zásadě vytýká pouze to, že odvolací soud nenařídil jednání a odňal jí možnost vyjádřit se k nově zjištěným důkazům, spočívajícím v listinách obsažených ve vyžádaném rozhodčím spisu.

Touto okolností dovolatelka uplatnila „zmatečnostní“ důvod podřaditelný pod (k tomu též Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1816); o zmatečnost podle jde totiž například tehdy, jestliže odvolací soud rozhodl o odvolání bez nařízení jednání, ačkoliv nešlo o žádný z případů, kdy podle jednání nebylo třeba nařizovat (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. ).

Nejvyšší soud také ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 3/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uvedl, že odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu přiznává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.), přičemž není rozhodné, zda byla účastníku odňata možnost jednat před soudem prvního stupně nebo soudem odvolacím (srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 25/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O vadu podle jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, tj. v činnosti, která vydání konečného rozhodnutí předchází (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tak tomu je zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno.

V řízení, které je upraveno v části šesté , platí, že soud nařídí jednání, jen považuje-li to za nutné nebo stanoví-li to zákon ( ). Obecnou povinnost nařídit k projednání věci samé jednání, k němuž je třeba předvolat účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba ( , , věta první, ), zákon – ve vztahu k řízení o zastavení výkonu rozhodnutí – soudům neukládá; jestliže však důvody zastavení spočívají v nebo h) , rozhoduje se zpravidla po předchozím jednání ( ). Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 8/1997 pod číslem 64, také vysvětlil, že o zastavení výkonu rozhodnutí podle a h) může soud rozhodnout bez jednání, jestliže tvrzení účastníků o těch skutečnostech, v nichž soud spatřuje důvod zastavení výkonu, jsou shodná a liší se jen náhled stran na právní význam těchto skutečností.

V usnesení ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. , Nejvyšší soud uvedl, že zmatečnosti nejsou podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 - jak vyplývá z ustanovení a 3 - způsobilým dovolacím důvodem. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle , odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 přihlédnout (a to i kdyby nebyly v dovolání uplatněny), avšak jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ). Uvedený předpoklad v projednávané věci není naplněn, neboť jinou námitku, z níž by bylo možno zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovodit, ani dovolatelka neuvedla. Má-li povinná za to, že jí nesprávným postupem odvolacího soudu byla odňata možnost jednání před soudem, může svou námitku uplatnit (za předpokladu, že jí dosud neuplynula lhůta) prostřednictvím žaloby pro zmatečnost.

Protože

dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud dovolání,

aniž nařídil jednání ( věta první ),

podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. dubna 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.předsedkyně senátu