Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3964/2008

25

Cdo 3964/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně České kanceláře pojistitelů, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1724/129, IČ: 70099618, zastoupené JUDr. Janem Bébrem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského 3, proti žalovaným 1) MUDr. D. Š., zastoupenému Mgr. Martinem Skybou, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Preslova 9, 2) Ing. J. M.,a 3) ŠkoFIN s.r.o., se sídlem v Praze 5, Pekařská 6, IČ: 45805369, o zaplacení 243.201,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání třetí žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2008, č. j. -127, takto :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2008, č. j. -127, se ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a třetí žalovanou, a v závislém výroku o náhradě nákladů řízení mezi těmito účastníky, spolu s výrokem rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. září 2007, č. j. -96, jímž byla třetí žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 243.201,- Kč s příslušenstvím, a se závislým výrokem o náhradě nákladů řízení mezi těmito účastníky, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 12. 9. 2007, č. j. -96, uložil všem žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni 243.201,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že při dopravní nehodě dne 30. 5. 2003, kterou jako řidič způsobil první žalovaný, bylo poškozeno vozidlo M. G., jemuž žalobkyně (Česká kancelář pojistitelů) z garančního fondu vyplatila částku 243.201,- Kč na náhradu škody způsobené provozem vozidla, k němuž nebyla uzavřena smlouva o povinném pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve smyslu , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále též jen „zákon“). Vlastníkem vozidla byla leasingová společnost (třetí žalovaná) a druhý žalovaný byl jako leasingový nájemce jeho provozovatelem. Podle soudu prvního stupně za škodu na vozidle třetí osoby odpovídá první žalovaný jako řidič vozidla podle obč. zák., druhý žalovaný jako provozovatel vozidla podle obč. zák. a třetí žalovaná jako vlastník, který nesplnil povinnost vozidlo pojistit. Žalobkyni proto náleží vůči všem žalovaným právo na náhradu toho, co vynaložila z garančního fondu na náhradu škody způsobené provozem vozidla bez pojištění odpovědnosti podle a odst. 7 zákona.

K odvolání prvního žalovaného a třetí žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 3. 2008, č. j. -127, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že vůči prvnímu žalovanému žalobu zamítl, ve vztahu mezi žalobkyní a třetí žalovanou rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ohledně nároku vůči třetí žalované se ztotožnil i s jeho právním posouzením věci. Doplnil dokazování o leasingovou smlouvu ze dne 26. 10. 2001 a vyložil, že ani smluvní ujednání o povinnosti druhého žalovaného zajistit po dobu leasingu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem pronajatého vozidla nezbavuje vlastníka povinnosti, kterou mu ukládá ustanovení § 4 zákona; vlastník vozidla je tedy povinen uhradit České kanceláři pojistitelů plnění, které poskytla poškozenému na náhradu škody způsobené provozem vlastníkova nepojištěného vozidla. Oproti tomu nemůže žalobkyně takový nárok uplatňovat proti prvnímu žalovanému jako osobě, která za škodu odpovídá podle § 420 odst. 1 obč. zák., neboť takový nárok založila až novela zákona účinná od 30. 9. 2006, která na věc nedopadá.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala třetí žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a podává je z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ] a je zároveň v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. a , podle nichž osobou bez pojištění odpovědnosti ve smyslu zákona není osoba, která nesplní povinnost uzavřít pojistnou smlouvu, nýbrž osoba, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla, u něhož nebyla taková pojistná smlouva uzavřena. Dovolatelka sice vozidlo nepojistila, nebyla však v době nehody jeho provozovatelem ani řidičem, za škodu jím způsobenou neodpovídá, a není proto osobou, vůči níž lze uplatnit regresní nárok podle zákona. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, je přípustné podle pro řešení otázky pasivní legitimace vlastníka nepojištěného vozidla ve sporu o náhradu za plnění, které bylo poškozenému poskytnuto z garančního fondu. Dovolání je důvodné.Nesprávné právní posouzení věci, které je zde jediným uplatnitelným důvodem dovolání [ ], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Podle , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni dopravní nehody - 30. 5. 2003, tj. před novelou provedenou , účinnou od 1. 5. 2004, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník nebo spoluvlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít pojistnou smlouvu ve prospěch těchto osob.

Podle § 6 odst. 1 zákona se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona Kancelář (tj. Česká kancelář pojistitelů) poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti.

Podle § 24 odst. 7 věty první zákona Kancelář má právo proti tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. a) a b), na náhradu toho, co za něho plnila.Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že pasivní legitimace třetí žalované v tomto sporu je založena nesplněním povinnosti uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jehož byla vlastníkem a leasingovou smlouvou je pronajala druhému žalovanému. Tento názor je v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, podle níž není-li vlastník vozidla osobou odpovědnou za škodu způsobenou provozem jeho vozidla, k němuž nebylo sjednáno povinné pojištění odpovědnosti za škodu, nemá vůči němu Česká kancelář pojistitelů postižní právo podle , ve znění účinném před novelou provedenou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura, 9/2010, pod č. 121). Již ve svých předchozích rozhodnutích se dovolací soud zabýval otázkou, které osoby vymezuje zákon pod pojmem „osoba bez pojištění odpovědnosti“, a např. v rozsudcích ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. , a ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. , dovodil, že za osobu bez pojištění odpovědnosti, vůči níž má Česká kancelář pojistitelů ve smyslu zákona právo na náhradu, je třeba považovat tu osobu, která za způsobenou škodu odpovídá, nikoliv osobu, která nesplní povinnost uzavřít k vozidlu pojistnou smlouvu ve smyslu tohoto zákona. Argumentace uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu, od níž nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani nyní, je založena na tom, že pojištění odpovědnosti se podle zákona vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu. Za škodu způsobenou provozem motorového vozidla odpovídá podle a násl. obč. zák. jeho provozovatel, podle obč. zák. pak jeho řidič (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. ), pokud způsobil škodu zaviněným porušením právní povinnosti, nejde-li o případ uvedený v obč. zák. (srov. též rozsudek publikovaný pod č. 29/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Má-li tedy Česká kancelář pojistitelů podle , ve spojení s zákona právo postihu vůči tomu, kdo odpovídá za škodu způsobenou provozem nepojištěného vozidla, nemůže mít toto postižní právo proti tomu, kdo za škodu nenese odpovědnost, byť by jako vlastník vozidla nesplnil svou povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti. Jestliže v dané věci třetí žalovaná jako vlastník vozidla nebyla jeho řidičem ( obč. zák.) ani provozovatelem, není osobou odpovědnou za vznik škody z dopravní nehody, a podle tehdejší právní úpravy zákona nemá vůči pohledávce žalobkyně solidární povinnost k plnění.Z toho všeho je zřejmé, že uplatněný dovolací důvod podle je naplněn. Dovolací soud proto zrušil rozsudek odvolacího soudu, pokud jím byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku, jímž byla třetí žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 243.201,- Kč s přísl., spolu se závislým výrokem o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi těmito účastníky; protože tyto důvody platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v odpovídající části i je a věc v tomto rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( ).Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 30. listopadu 2010 JUDr. Petr Vojtek, v. r. předseda senátu