Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3763/2010

28

Cdo 3763/2010

ROZSUDEK

R. A. W.

, zastoupeného JUDr. Václavem Duškem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 6, Nový lesík 998, proti žalovaným

1) Pozemkovému fondu České republiky

, IČ: 45797072, se sídlem v Praze 3, Husinecká 11a, a

2) Lesům České republiky, s. p.

, IČ: 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, o určení vlastnictví oprávněné osoby, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 25. května 2010, č. j. -157, takto:

I. Dovolání se

zamítá

.

II. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci k rukám advokáta JUDr. Václava Duška, CSc., na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení žádný z těchto účastníků.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též „odvolací soud“) ve věci samé změnil rozsudek Okresního soudu v České Lípě (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 19. srpna 2008, č. j. -66, tak, že určil žalobce za vlastníka označených pozemků v katastrálním území Z., čímž v uvedeném rozsahu nahradil rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu v České Lípě ze dne 8. 6. 2007, č.j. PÚ-2/2001-4926/07-202.1.

Odvolací soud – projednávaje věc, o níž bylo dříve (negativně) rozhodnuto pozemkovým úřadem ( a násl. , , ve znění pozdějších předpisů; dále jen „ “) – vyšel ze zjištění, že žalobce je právním nástupcem (dědicem) původní žalobkyně Mgr. M. J. která u pozemkového úřadu uplatnila nárok na vydání předmětných pozemků ve lhůtě určené ustanovením , ve znění , tvrdíc, že jde o pozemky původně ve vlastnictví její matky R. J., které její matka za okupace převedla na Dr. W. P. kupní smlouvou ze dne 7. 6. 1939. Jemu byly pozemky (patřící do majetkové podstaty velkostatku B.) po okupaci konfiskovány jako osobě německé národnosti (dle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.), aniž by pro změnu politických poměrů byly vráceny původní vlastnici. Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně - vzal za prokázané, že R. J. kupní smlouvu uzavřela pod tlakem okupace ve smyslu § 1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. Zjistil přitom, že R. J. během okupace působila i v zahraničním čsl. odboji a nejpozději od roku 1940 jej podporovala i finančně. Protektorátními okupačními orgány byla vnímána jako nepřátelská osoba a rozhodnutím tajné státní policie (gestapo) z 11. 5. 1943 byl konfiskován i její zbylý majetek na území Protektorátu.

Takto zjištěné skutečnosti vedly odvolací soud k závěru, že procesní předchůdkyně žalobce, dcera původní vlastnice pozemků R. J. (jež si ke dni své smrti uchovala čsl. státní občanství), splňovala podmínky oprávněné osoby podle ustanovení , ve znění , jelikož její matka majetek pozbyla v rozhodném období vymezeném tímto předpisem (od 29. září 1938 do 8. května 1945) a vznikl ji majetkový nárok na jeho vrácení podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., neboť ke ztrátě tohoto majetku došlo pod tlakem okupace ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 cit. dekretu, jímž byl majetkový převod učiněný za uvedených okolností prohlášen za neplatný. Po skončení okupace pozemky přešly na Čsl. stát a ke dni účinnosti označeného restitučního předpisu byly v držení žalovaného 2), který je tudíž povinnou osobou k vydání tohoto nemovitého majetku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 2) dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení , co do důvodů měl za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a (současně) vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( a odst. 3 ). Konkrétně namítal, že ač k prodeji předmětných pozemků došlo v období okupace (7. 6. 1939), nebylo prokázáno, že majetkový převod uskutečnila předchůdkyně žalobce pod tlakem okupace nebo národní, rasové či politické perzekuce. Důkazy vedou dovolatele k závěru, že sjednaná kupní cena převyšovala cenu pozemků, prodávající byla vyplacena, byť by později došlo k jejímu odcizení. Zbylý nemovitý majetek byl R. J. konfiskován až v roce 1943 za změněných poměrů, kdy se již zdržovala ve Švýcarsku a podporovala zahraniční odboj. Nesprávná skutková zjištění podle názoru dovolatele ovlivnila i správnost právního závěru odvolacího soudu o neplatnosti majetkoprávního ujednání podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., který se dle jeho názoru v posuzované věci neuplatní. Dovolatel navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce označil napadený rozsudek za správný. Se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu se ztotožnil a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 , jímž se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), za níž jedná osoba s právnickým vzděláním ( ), ve lhůtě stanovené , a že jde o rozsudek, proti němuž je dovolání přípustné podle , přezkoumal rozsudek odvolacího soudu bez nařízení jednání ( věty prvé ) a shledal, že dovolání není opodstatněné.

Vady řízení, k nimž u přípustného dovolání dovolací soud přihlíží z povinnosti úřední ( ), nejsou dovoláním namítány a nepodávají se ani z obsahu spisu. Nejvyšší soud se proto zabýval tím, zda jsou dány důvody uplatněné v dovolání, v hranicích otázek vymezených dovoláním.

Obsahem dovolání je polemika dovolatele se skutkovými zjištěními odvolacího soudu vážícími se k závěru, že k majetkovému převodu, který uskutečnila tehdejší vlastnice pozemků, došlo nikoliv pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce (tedy z důvodů podřaditelných ustanovení § 1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky č. 5/1995 Sb., jež takový převod prohlašuje za neplatný).

Nejvyšší soud předesílá, že vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení jsou zpochybnitelná toliko prostřednictvím dovolacího důvodu podle 241a odst. 3 Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu cit. ustanovení považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení až 135 (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. ).

Těmito vadami rozsudek odvolacího soudu, vydaný v nyní posuzované věci, netrpí. Odvolací soud se soustředil na nalézání rozhodujících skutečností z hlediska aplikované právní normy. Při objasňování skutečností vážících se k majetkoprávnímu převodu uskutečněnému předchůdkyní žalobce vzal v úvahu pouze skutečnosti vyplývající z provedených důkazů, z nichž žádný nepominul a při jejichž hodnocení postupoval způsobem předepsaným ustanovením Využil přitom i poznatky získané z dobových listin, včetně

usnesení Okresního civilního soudu v Praze z 20. 10. 1949

, jež konfrontoval s údaji uvedenými ve

výměru Zemského národního výboru ze dne 24. 9. 1946

, maje k dispozici též

osvědčení Svazu čsl. spolků ve Švýcarsku z 15. 11. 1945

, dokládající odbojovou činnost R. J., k níž se připojila již záhy po okupaci republiky a pro kterou byla tehdejšímu okupačními orgány vnímána jako osoba Říši nepřátelská. Posuzovaný majetkoprávní převod prokazatelně učinila v době okupace (dne 7. 6. 1939), nemovitosti převedla na osobu německé národnosti (sama si přitom ke dni své smrti podržela čsl. státní občanství) a ač mělo jít o úplatný převod vlastnického práva za sjednanou kupní cenu, nebylo prokázáno její vyplacení prodávající. S přihlédnutím k těmto prokázaným skutečnostem nepokládá Nejvyšší soud skutkový závěr odvolacího soudu, podle něhož byl majetkoprávní převod učiněn nikoliv svobodně nýbrž pod tlakem okupace, za nijak nepřiměřený.

Takový majetkový převod byl dekretem prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. prohlášen za neplatný ( cit. dekretu) a osobám, které majetek tímto způsobem pozbyly, se zakládal nárok na jeho vrácení. Smyslem a účelem , jímž byl novelizován, pak bylo i zmírnění těchto majetkových křivd, k nimž došlo ztrátou majetku

v důsledku převodů a přechodů vlastnického práva, které byly prohlášeny za neplatné dekretem prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. nebo zákonem č. 128/1946 Sb.

(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. ). Tedy ani námitky dovolatele směřující (v uvedeném rozsahu) i vůči právnímu posouzení věci odvolacím soudem neobstojí.

Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů (jejich obsahového vymezení) správnost rozsudku odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud nezjistil ani jiné vady, k nimž u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), dovolání zamítl ( , část věty před středníkem, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a 142 odst. 1 za situace, kdy dovolatel nebyl v dovolacím řízení ani zčásti úspěšný a kdy k nákladům žalobce patří odměna advokáta stanovená paušální sazbou 5.000,- Kč ( , ve znění pozdějších předpisů), krácená o 50 % na částku 2.500,- Kč ( téže vyhlášky), spolu s paušální náhradou hotových výdajů advokáta 300,- Kč ( , ve znění pozdějších předpisů), celkem 2.800,- Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. října 2010

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., v. r.

předseda senátu