Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4621/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobců: A) B. S., B) T. K., C) F. K., zastoupeni advokátem, za účasti:

1) B. S., zastoupené advokátem, 2) S. m. B., 3) P. M., s. p., 4) ČR – Z. V. s., 5) P. f. ČR, o znovuprojednání věci rozhodnuté správním orgánem, o dovolání zúčastněné osoby 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 5. 4. 2007, sp. zn. -205, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Účastnice B. S. je povinna zaplatit na nákladech dovolacího řízení každému ze žalobců 1.183,- Kč k rukám jejich právního zástupce, do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z dalších účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

A. Předchozí průběh řízení

Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad B. rozhodlo dne 20. 6. 2005 tak, že paní B. S. (dále jen „zúčastněná osoba č. 1/“) má nárok na vydání náhradních pozemků, neboť vydání odňatých pozemků, brání překážka ve smyslu (dále jen „ “): „Pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že: […] c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn.“ Dále bylo rozhodnuto o nárocích žalobců tak, že byly uplatněny opožděně, a proto zanikly.

Žalobci se následně domáhali, aby soud nahradil rozhodnutí Ministerstva Financí, Pozemkového úřadu tak, že se žalobcům a zúčastněné osobě č. 1) vydají náhradní pozemky rovným dílem, tj. každému z 1/4.

Řízení před soudem prvního stupně

Městský soud v Brně jako soud prvního stupně svým rozsudkem z 11. 4. 2006,

č. j. -105, žalobu zamítl.

V odůvodnění uvedl, že P. K., otec žalobců a manžel zúčastněné osoby č. 1), splnil podmínky : „Oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, který ztratil majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa […], neprovinil se proti československému státu a nabyl zpět občanství […] dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, a jehož majetek […] přešel na stát.“ Dále dospěl k závěru, že vzhledem k úmrtí P. K. v roce 1951 bez závěti, jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 2 odst. 3 písm. c) zákona o půdě „děti a manžel […], všichni rovným dílem“, tedy jednak zúčastněná osoba č. 1) (manželka zemřelého) a dále žalobci A) a B) (dcera a syn zemřelého). Naproti tomu, žalobce C) (syn zemřelého) oprávněnou osobou není, neboť v rozhodném období nesplňoval podmínku státního občanství ( ), které nabyl teprve 20. 10. 1999.

Konečně soud prvního stupně dovodil, že z původně oprávněných osob jen zúčastněná osoba č. 1) uplatnila svůj nárok v zákonné lhůtě podle věty 1 ve znění od novely č. : „Oprávněná osoba, která nebyla trvale žijící na území České republiky k 31. prosinci 1992 a tedy nebyla k tomuto dni oprávněnou osobou, může uplatnit nároky podle tohoto zákona do 15. července 1996.“ Naproti tomu, žalobci A) a B), jakož i žalobce C), uplatnili své nároky opožděně, až 9. 8. 1996, a proto jim bez dalšího zanikly. Vzhledem k předeslanému soud prvního stupně uzavřel, že za jedinou oprávněnou osobu lze považovat zúčastněnou osobu č. 1), zatímco žalobci oprávněnými osobami (již) nejsou.

Řízení před odvolacím soudem

K odvolání Krajský soud v Brně svým rozsudkem z 5. 4. 2007, č. j. -205, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobci i zúčastněná osoba č. 1) mají každý rovným dílem, tedy z 1/4, nárok na vydání pozemků náhradních.

V odůvodnění odvolací soud uvedl, že P. K. přišel o majetek podle konfiskačního dekretu č. 12/1945 Sb., přičemž následně, podle dekretu č. 128/1946 Sb., získal nárok na odškodnění, jehož neuspokojením vznikl restituční nárok podle , ve znění od novely č. : „Oprávněnou osobou je dále státní občan České republiky, který pozbyl majetek […] v období od 29. září 1938 do

8. května 1945 a vznikly mu majetkové nároky podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody […], nebo podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a jiných zásahů do majetku vzcházejících, avšak tento majetek nebyl oprávněné osobě vrácen, ani nebyla podle těchto předpisů odškodněna, ač podle nich odškodněna měla být […].“ Uvedený nárok přitom podléhá nikoli lhůtě do 15. července 1996 (kterou žalobci nedodrželi), nýbrž lhůtě výhodnější, plynoucí z § 11a odst. 3 novelizovaného zákona: „Osoba oprávněná podle § 2 odst. 2 může uplatnit právo na vydání nemovitosti podle tohoto zákona nejpozději do 30. června 2001.“

Odvolací soud dále uvedl: – že speciální restituční titul podle má přednost před restitučními tituly podle zákona o půdě; – že všichni žalobci uplatnili svůj restituční nárok před koncem lhůty podle ve znění novely č. , tedy před 30. 6. 2001; – že uvedená lhůta do 30. 6. 2001 je relevantní i přes uplatnění nároků ještě před účinností novely č. , která tuto delší lhůtu zavedla; – a že vzhledem k uvedené lhůtě mohl restituční nárok uplatnit i žalobce C/, který nabyl občanství již k 20. 10. 1999. Z předeslaných důvodů odvolací soud uzavřel, že restituční nároky žalobcům nejen vznikly, ale byly jimi i řádně uplatněny.

B. Dovolání a vyjádření k němu

Proti rozsudku Městského soudu podala zúčastněná osoba č. 1) dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ), ve kterém namítala zánik restitučního nároku žalobců podle , neboť jej opomenuli uplatnit včas a řádně v prekluzivní lhůtě do 15. 7. 1996 ( ), došlo-li k vyvlastnění majetku ex lege ke dni účinnosti dekretu č. 12/1945 Sb. Dále namítala neplatnost konfiskace z období nacistické nesvobody od 29. 9. 1938 do 8. 5. 1945 ve smyslu § 1 dekretu č. 5/1945 Sb., a tedy i neaplikovatelnost , ve znění novely č. (který předpokládá konfiskaci) a tím i výhodnější lhůty do 30. 6. 2001. Konečně dovolatelka uplatnila v dodatku z 13. 12. 2007 – tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty ( ), která začala běžet ode dne doručení rozsudku odvolacího soudu dovolateli, tj. od 11. 7. 2007 – dovolací námitky k nimž pro jejich opožděnost „dovolací soud […] nemůže přihlížet [, a to z] úřední povinnosti“ (srov. např. usnesení NS z 5. 2. 2003, sp. zn. ).

Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že , ve znění od novely č. , nestanovil počáteční datum lhůty pro uplatnění nároku a že žalobci svůj nárok řádně uplatnili před jejím koncem, tedy dnem 30. 6. 2001. Dále žalobci uvedli, že pan P. K. získal osvědčení o české státní příslušnosti a že i požádal o výjimku z dekretu č. 12/1945 Sb. a rovněž se proti jeho použití soudně ohradil, avšak vzhledem k nástupu totalitního komunistického režimu nebyly z důvodu politického, rasového a třídního pronásledování jeho apelace vyslyšeny.

C. Přípustnost dovolání

Dovolací nejprve zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou (srov. ), řádně zastoupenou advokátem, splňuje formální obsahové znaky předepsané a opírá se o způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle

Dovolání je přípustné podle , neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně.

D. Důvodnost dovolání

Dovolání není důvodné.

I. Námitka zániku restitučního nároku žalobců podle prekluzí již ke dni 15. 7. 1996 ( , ve znění od novely č. ), došlo-li k vyvlastnění majetku ex lege dnem účinnosti dekretu č. 12/1945 Sb.

1. S uvedenou námitkou se dovolací soud vypořádal již ve svém rozsudku

z 15. 1. 2008, sp. zn. , v němž uvedl, že žalobci mohli uplatnit svůj nárok: a) podle zákona o půdě ve spojení s (tedy ve lhůtě do 9. 8. 1996); nebo b) podle zákona o půdě ve spojení s ve znění novely č. (tedy ve lhůtě do 30. 6. 2001). Jinými slovy, pokud žalobci neuplatnili svůj nárok způsobem ad a), nic jim nebránilo jej uplatnit způsobem ad b), což i učinili podáním z 9. 8. 1996, tj. před 30. 6. 2001 (srov. nález ÚS z 24. 3. 1998, , N 40/10: „k řádnému uplatnění výzvy může dojít před účinností zákona“ ).

2. Konkrétně dovolací soud v rozsudku z 15. 1. 2008, sp. zn. , uvedl, že „byly mj. rozšířeny skutkové podstaty, tvořící právní důvod pro vydání zemědělského majetku oprávněným osobám, a to postupem podle zákona o půdě. Ostatně již z názvu tohoto zákona vyplývá, že upravuje některé otázky související se zákonem o půdě - mimo novou skutkovou podstatu vydání zemědělského majetku osobám, které jej pozbyly podle dekretu prezidenta republiky

č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení majetku Němců, Maďarů, .... , státním občanům, kteří se neprovinili proti československému státu, jsou to např. otázky kompetence státních orgánů při provádění zákona o půdě. Jde tedy o normu, která spolu se zákonem o půdě tvoří jednolitý celek, a nejde tedy ve vztahu k zákonu o půdě o skutečně zvláštní normu. Z toho vyplývá, že se ani nevylučuje využití restitučních důvodů podle obou zákonů, pokud jsou dány. Tak např. i v dané věci by bylo možno skutkové okolnosti podřadit pod více restitučních důvodů, pokud k přechodu na stát došlo na základě neoprávněného použití dekretu č. 12/1945 Sb., které by mohlo být posuzováno jako politická persekuce nebo postup porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody ve smyslu zákona o půdě, a současně jako konfiskace na niž se vztahuje U majetku židovských občanů, jimž nebyl vrácen majetek zabraný jim v době nesvobody německými okupanty, což je právě daný případ, pak přistupuje další restituční důvod podle tohoto zákona v platném znění. Dovolací soud z toho dovozuje, že pro uplatnění nároku na vydání zemědělských pozemků postačuje, pokud k němu došlo před uplynutím lhůty podle zákona o půdě, kterou je v důsledku , kterým se mění a doplňuje , ... , a , ... , den 9. 8. 1996, nebo den 30. 6. 2001 podle , ve znění platném v době rozhodování soudu. Protože ze spisu pozemkového úřadu vyplývá, že žalobci uplatnili nárok na vydání předmětných pozemků 9. 8. 1996, stalo se tak před uplynutím propadných lhůt, a jejich nárok, jinak nesporný, do doby uplatnění u pozemkového úřadu nezanikl.“

II. Námitka neplatnosti konfiskace vykonané v období nacistické nesvobody (od 29. září 1938 do 8. května 1945) v důsledku § 1 odst. 1 dekretu č. 5/1945 Sb. a tím i neaplikovatelnosti ve znění novely č.

Uvedenou námitkou dovolatelka ve své podstatě eliminuje účinky ustanovení novelizovaného („vznikly majetkové nároky podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., […] nebo podle [navazujícího] zákona č. 128/1946 Sb.“, neboť dovozuje nemožnost naplnit nutný předpoklad citovaného ustanovení, tj. pozbytí majetku „v období od 29. září 1938 do 8. května 1945“, a to s poukazem na § 1 odst. 1 dekretu č. 5/1945 Sb., který prohlašuje taková pozbytí za neplatná, došlo-li k nim „pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce“. Předeslaný závěr nemůže obstát i proto, že zbavuje § 2 odst. 2 zákona

č. ve znění novely č. svého smyslu a účelu, a to v rozporu s § 1 citované novely, v němž se vymezuje věcná působnost na majetkové křivdy utrpené odnětím majetku „v důsledku převodů a přechodů vlastnického práva, které byly prohlášeny za neplatné dekretem prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. nebo zákonem č. 128/1946 Sb.“.

Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů věcně správný, a proto Nejvyšší soud bez jednání

( ) dovolání zamítl ( věta před středníkem ).

Dovolatelka je s ohledem na výsledek dovolacího řízení povinna nahradit žalobcům náklady dovolacího řízení, tedy jednak odměnu zástupci za jeden jeho úkon (podání písemného vyjádření) a dále jeho paušální náhradu hotových výdajů (srov.

a 2 ). Základní sazba za podání vyjádření činí 5.000,- Kč ( ); v důsledku zastupování více účastníků ( ) se základní sazba zvýší o 30 %, tj. na částku 6.500,- Kč; tato částka se vzhledem k učinění jen jediného právního úkonu ( ) zkrátí na polovinu, tj. na 3.250,- Kč. K posledně uvedené částce za podání vyjádření se přičte paušální náhrada hotových výdajů ( ), tj. 300,- Kč, čímž vznikne výsledná výše náhrady 3.550,- Kč, tj. 1.183,- Kč každému ze tří účastníků. Ostatním účastníkům náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 5. srpna 2008

JUDr. Iva Brožová, v. r.

předsedkyně senátu