Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
48F7995186DF6BA5C1257A4E00655519.html
HTML · 14.26 KB
No categories available
29 Cdo 2858/2009
29 Cdo 2858/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně M. Š., zastoupené JUDr. Václavem Vyhlídkou, advokátem, se sídlem v Jindřichově Hradci, Pravdova 1113/II, PSČ 377 01, proti žalovanému P. B., jako správci konkursní podstaty úpadce V. Š., o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1589/2007 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2009, č. j. 15 Cmo 389/2008 -216, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), uplatňujíc dovolací důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Námitka, podle níž bylo v řízení předloženo množství důkazů svědčících o tom, že vůli pořídit předmětnou stavbu projevovali oba manželé (žalobkyně a úpadce) a že z konkursní podstaty vyloučen její spoluvlastnický podíl ke stavbě ve výši 1, je z obsahového hlediska polemikou se skutkovým závěrem odvolacího soudu, podle něhož to byl právě úpadce, kdo stavbu uskutečnil s úmyslem mít ji pro sebe (v důsledku čehož se stal jejím výlučným vlastníkem). Polemiku se skutkovými závěry odvolacího soudu však lze v dovolacím řízení vést jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , který však u dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. , dovolatelka nemá k dispozici (srov. dikci § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), a jehož prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Jiné (než soudy nižších stupňů provedené) hodnocení provedených důkazů (bez zpochybnění způsobu, jakým soudy hodnocení důkazů provedly) nadto nevystihuje žádný z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003 , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007 , nebo ze dne 25. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 1266/2009 , jež jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Námitkou, že jí bylo znemožněno účastnit se odvolacího řízení, dovolatelka z obsahového hlediska uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu řízení dle § 229 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , která však není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro jejíž posouzení přípustnost dovolání založit nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Důvod připustit dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání též přípustné není.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku napadeného rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je objektivně nepřípustné (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Pro úplnost lze k dovolatelčině návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí uvést, že vykonatelnost rozsudku, jímž byla zamítnuta vylučovací žaloba podle § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. , o konkursu a vyrovnání, nelze odložit podle § 243 o. s. ř. o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 83/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); ustanovení § 235c o. s. ř. o. s. ř. , o něž tento svůj návrh opírá dovolatelka, se dovolacího řízení vůbec netýká.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1 , § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona ).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. září 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu