Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
6B5F3EE6CE4ABA39C1257F160041367E.html
HTML · 14.66 KB
No categories available
29 Cdo 1935/2013
29 Cdo 1935/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky A. P.,zastoupenéJUDr. Jiřím Holomčíkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Uralská 770/6 PSČ 160 00, za účasti 1) SONITA-TECHNOS s.r.o. “v likvidaci“, se sídlem v Praze 10, Nosická 2386/18, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 26452553, zastoupené JUDr. Františkem Novotným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, PSČ 110 00, 2) Ing. P. M., zastoupenéhoJUDr. Karlem Vrzáněm, advokátem, se sídlem v Praze 6, Dejvická 664/46, PSČ 160 00a 3) Mgr. D. H.,ozrušení společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora,vedené uMěstského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 363/2009 , o dovolání společnosti SONITA-TECHNOS s.r.o. “v likvidaci“ a Ing. P. M. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. července 2012, č. j. 7 Cmo 559/2011 -106, takto:I. Dovolání se odmítají.II. Společnost SONITA-TECHNOS s. r. o. “v likvidaci“ a Ing. P. M. jsou povinni zaplatit navrhovatelce společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.573 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
K odvolání Ing. P. M. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zamítl návrh na přerušení odvolacího řízení do pravomocného skončení ve výroku uvedených řízení (první výrok), potvrdil usnesení soudu prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu podali společnost a Ing. P. M. dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 , § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “), jako nepřípustná.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud důvod připustit dovolání neshledal.
Námitkou, podle které odvolací soud „v rozporu s § 214 o. s. ř. o. s. ř. k projednání odvolání ve věci samé nenařídil jednání“, v důsledku čehož bylo dovolatelům „znemožněno realizovat svá procesní práva, … zejména právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy a vyjadřovat se k provedeným důkazům“, dovolatelé vystihují zmatečnostní vadu řízení ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , která není způsobilým dovolacím důvodem podle § 241a o. s. ř. o. s. ř. (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro jejíž posouzení tudíž založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. nelze (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002 , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. 29 Odo 166/2006 , anebo ze dne 23. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 2858/2009 , která jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Posouzení předpokladů pro zrušení společnosti z důvodu upraveného v § 68 odst. 6 písm. c) zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), odvolací soud provedl v souladu s označeným ustanovením, jakož i ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 389/2005 , uveřejněné v časopise Soudní Judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 132, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2006, sp. zn. 29 Odo 275/2005 ). Přezkoumání jeho závěrů, které nelze považovat za zjevně nepřiměřené, tudíž napadené rozhodnutí nečiní zásadně právně významným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014 ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když dovolání společnosti a Ing. P. M. byla odmítnuta, a navrhovatelce vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty sestávají z odměny zástupce navrhovatelky za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 7 bodu 3 a § 9 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 1.000 Kč, a náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 273 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tak dovolací soud přiznal navrhovatelce k tíži dovolatelů celkem 1.573 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu