Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 166/2006

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 21. září 2004, č. j. -255, Krajský soud v P. zamítl návrh úpadce na nucené vyrovnání. Soud měl navržené vyrovnání za nepřípustné, dospívaje v intencích , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), k závěru, že úpadce jím nesleduje poctivý záměr, nýbrž že jde o účelovou snahu zabránit veřejné dražbě pozemkových parcel v katastrálním území B. a v katastrálním území H. u P. Podle soudu úpadce nedoložil správnost jím tvrzené, vyšší (oproti ceně stanovené před veřejnou dražbou znalcem) ceny pozemků. K ručení (za splnění nuceného vyrovnání) nabízenému společností C. stavby s. r. o. (dále též jen „společnost“) poukázal na to, že jediným jednatelem této společnosti je úpadce a jedinou společnicí úpadcova dcera. V průběhu konkursu pak bylo prokázáno, že úpadce na tuto společnost převáděl za nápadně nevýhodných podmínek movité věci (společnost byla nucena vydat příslušnou částku do konkursní podstaty). Kromě toho má konkursní podstata právo na vyplacení úpadcova vypořádacího podílu z této společnosti, ve výši 34.244,10 Kč, k čemuž dosud nedošlo, ač vypořádací podíl byl vyčíslen již v roce 2001. Ochotu společnosti „ručit“ betonovou halou v B. u N. má soud za nekorektní, neboť dle platného výpisu z katastru nemovitostí je na tuto stavbu (na cizím pozemku) vedena Okresním soudem P. celá řada exekucí. Byl rovněž vydán exekuční příkaz k prodeji nemovitostí a zřízeno soudcovské zástavní právo, takže pro účely nuceného vyrovnání má tato stavba nulovou hodnotu.

K odvolání úpadce Vrchní soud v P. v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 31 odst. 2 a 3, § 34 odst. 1 a § 35 ZKV - poukázal na to, že výše pohledávek uvedených v § 31 odst. 2 a 3 ZKV (pracovní nároky) činí 258.663,90 Kč, přičemž úpadce v návrhu na nucené vyrovnání na jejich uspokojení nenabízí ničeho. Již to je ve smyslu § 36 odst. 1 písm. b/ ZKV důvodem pro zamítnutí návrhu na nucené vyrovnání. Podle odvolacího soudu dále není žádný důvod se domnívat, že by úpadce zpeněžil pozemky uvedené v návrhu na nucené vyrovnání výhodněji než správce konkursní podstaty. Za skutečnost zpochybňující poctivý záměr úpadce je nutno považovat i to, že na betonovou halu, kterou měla společnost ručit za splnění nuceného vyrovnání, je vedeno exekuční řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání, namítaje, že odvolací soud nepřezkoumal dostatečně jeho odvolací důvody, nezabýval se jimi a jen velice okrajově, bez bližšího zkoumání, zpochybnil úpadcovu snahu zpeněžit nemovitosti uvedené v návrhu výhodněji než správce konkursní podstaty. Úpadce je přesvědčen - uvádí se v dovolání - že tento svůj opravdový záměr řádně doložil. Vytýká-li soud úpadci, že na betonovou halu, kterou měla společnost ručit za splnění nuceného vyrovnání, je vedeno exekuční řízení, pak jde o skutečnost, kterou si soud prvního stupně řádně neověřil. Jinak by totiž zjistil, že exekuční řízení je na halu v několikamiliónové hodnotě vedeno pro relativně nízkou pohledávku a výši řádově do 200.000,- Kč a kromě toho „některé exekuce již byly uhrazeny“. Mimo to má úpadce vážné pochybnosti o tom, zda stejný soudce, který rozhoduje o vyhlášení konkursu a jeho vedení, měl současně rozhodovat o nuceném vyrovnání. Vyslovuje přesvědčení, že taková řízení by měla být oddělena i osobou rozhodujícího soudce a v této souvislosti „namítá podjatost“ samosoudce JUDr. B., který o nuceném vyrovnání rozhodoval. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a vrátil věc k novému rozhodnutí soudu prvního stupně s přidělením věci jinému soudci.

Se zřetelem k bodu 3. článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. dubnem 2005 (dále též jen „ “).

Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud v konkursní věci potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na povolení nuceného vyrovnání, může být přípustné toliko podle ustanovení , ve spojení s ustanovením a c/ (srov. ).

O případ uvedený v nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V dovolání taková otázka není formulována a nenabízí se ani z obsahu dovolání jako celku. Nadto nelze přehlédnout, že závěr, podle kterého návrh na nucené vyrovnání musí být zamítnut již proto, že úpadce nenabízí v návrhu na nucené vyrovnání ničeho na uspokojení pracovních pohledávek ve smyslu § 31 odst. 1 a 2 ZKV, není dovoláním vůbec napaden.

Důvod připustit dovolání k prověření tvrzení, že ve věci rozhodoval v prvním stupni vyloučený soudce, Nejvyšší soud rovněž neshledal. Z obsahového hlediska totiž dovolatel touto námitkou vystihuje tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu , Jak ovšem Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení uveřejněném pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, námitka, že řízení před soudy nižších stupňů je postiženo některou z vad řízení vypočtených v ustanoveních , a b/ a , není způsobilým dovolacím důvodem; proto také nelze na základě takové argumentace připustit dovolání podle

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle ustanovení věty první a odmítl.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. března 2008

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu