Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1205/2009

20 Cdo 1205/2009

U S N E S E N Í

Pražské energetiky, a. s.

R. H

., zastoupenému opatrovníkem Městskou částí Praha 11, se sídlem Praha 4, Ocelíkova 672, pro 68.990,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání zástavního věřitele

CDV-2, LTD

, se sídlem v Londýně, Peterborough Court, 133 Fleet Street, EC4A 2BB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 15, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2008, č. j. -113, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5.9. 2008, č. j. -113 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7.4.2008, č.j. -81,

se ruší

 a věc

se

 obvodnímu soudu

vrací

k dalšímu řízení.

                                                                                                                                                                                    Odůvodnění:

Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 7. 4. 2008, č. j. -81, jímž okresní soud z rozdělované podstaty 1.436.032,70 Kč uspokojil v první skupině  ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “) náklady exekuce ve výši 223.918,70 Kč a ve třetí skupině ( ) část pohledávky zástavního věřitele CDV-2, LTD ve výši 1.212.114,- Kč, čímž byla celá podstata rozdělena. Odvolací soud považoval pohledávku exekutora na náhradu nákladů exekuce za pohledávku první skupiny, neboť vyšel ze , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/, ve znění dříve výslovně neupravoval, v jaké skupině mají být náklady exekuce uspokojeny, a tak byl s účinností od 1. 1. 2008 doplněn v ustanovení tak, že „náklady exekuce se uspokojují jako pohledávky nákladů řízení ve skupině uvedené v “. Odvolací soud považoval za správný závěr soudu I. stupně, že rozhoduje-li soud již v době účinnosti této novely, tedy po 1. 1. 2008, použije při rozhodování ohledně pohledávky nákladů exekuce ustanovení novelizovaného znění , i když náklady vznikly v exekučním řízení zahájeném před 1. 1. 2008.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl zástavní věřitel dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že řeší právní otázku střetu nároku zástavního věřitele (se zástavním právem vzniklým dávno před zahájením exekuce) a exekutora v rozporu s hmotným právem, a to tak, že nepřípustně zakládá pravou retroaktivitu pozdějšího právního předpisu. Zástavní právo vzniklo vkladem do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 29.12.1994, a to na základě smlouvy uzavřené dne 21.12.1994. Nárok na uspokojení ze zástavy vznikl dne 21.12.1995, protože dlužník dne 20.12.1995 neuhradil zbytek jistiny ve výši 4.000.000,- Kč. Exekuční řízení bylo zahájeno v roce 2004, exekuce prodejem nemovitostí povinného byla nařízena exekučním příkazem dne 16.6.2004 a exekutor náklady exekuce vyúčtoval příkazem k úhradě dne 19.9.2006. Všechny podstatné okolnosti pro rozvrh nastaly více než rok před účinnosti Aplikací novely i na exekuční řízení zahájené před její účinností dochází k tzv. pravé retroaktivitě, jež je nepřípustná.

K retroaktivitě práva odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. . Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí i předcházející usnesení soudu I. stupně a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.

Soudní exekutor ve vyjádření k dovolání uvedl, že usnesení o příklepu ze dne 7. 9. 2006 v dané věci nabylo právní moci dne 17. 10. 2006, dne 19. 9. 2006 vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, nejvyšší podání bylo doplaceno dne 7. 11. 2006 a dne 9. 2. 2007 doručil obvodnímu soudu žádost o vydání rozvrhového usnesení. V řízení provedl řadu úkonů, za které mu náleží odměna. Do 31. 12. 2007 chyběla právní úprava, která by konkrétně stanovila, v jaké skupině má být při rozdělení podstaty uspokojena pohledávka soudního exekutora. Nejvyšší soud zařadil svým rozhodnutím pohledávku exekutora až do třetí skupiny. Absence zákonné úpravy byla vyřešena Soudy rozhodovaly již za účinnosti , nemohly proto postupovat podle úpravy platné do 31. 12. 2007. Závěry Pl. ÚS 8/06 jsou na danou věc již nepoužitelné a je na místě, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl.

Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. ), dále též jen „ “.

Dovolání je přípustné ve smyslu , odst. 3 ve spojení s a odst. 2 , a je i důvodné, neboť odvolací soud předestřenou otázku nesprávně právně posoudil a rozhodl o ní v rozporu s dosavadní judikatorní praxí.

Nejvyšší soud i Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. např. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. ; nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2009 a nález ze dne 5. 5. 2009) uzavřel, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná, je třeba odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu (účinného do 31. prosince 2007), ze dne 15. února 2006, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině ( ).

Dovolací soud nemá důvod se od těchto názorů v projednávané věci odchýlit.

Závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci je třeba aplikovat již ve znění , je tak nesprávný.

Nejvyšší soud tedy -  aniž nařizoval jednání ( , věta první, ) - rozhodnutí odvolacího soudu zrušil ( , 3, ); poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.

  Soudy jsou právním názorem dovolacího soudu vázány ( , věta první, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. července 2010

                                                                                         JUDr. Miroslava  J i r m a n o v á, v. r.

                                                                                                           předsedkyně senátu