Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1625/2008

          20 Cdo 1625/2008

U S N E S E N Í

Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky,

A. P.

, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. , pro 57 585,- Kč s příslušenstvím, o dovolání soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla se sídlem exekutorského úřadu v Plzni, Lindauerova 6, zastoupeného Mgr. Renatou Tunklovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Františkánská 7, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 1. 2008, č. j. -110, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 1. 2008, č. j. -110,

se zrušuje

 a  věc

se vrací

 tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud usnesením ze dne 28. 5. 2007, č. j. -77, rozhodl tak, že celou rozdělovanou podstatu 147.856,89 Kč přikázal Finančnímu úřadu v Kralovicích na částečnou úhradu jeho pohledávky.

Krajský soud k odvolání soudního exekutora změnil výrok rozvrhového usnesení tak, že z rozdělované podstaty se uspokojí nejprve pohledávka soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla z titulu náhrady nákladů exekučního řízení ve výši 15.532,- Kč a teprve poté pohledávka Finančního úřadu v Kralovicích částkou 132.324,89 Kč. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud uzavřel, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce (pokud jde o odměnu exekutora) se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu ve třetí skupině dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “); pokud jde však o náklady vzniklé v souvislosti s prováděním dražby, vycházel z , věty druhé, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně zákonů, v platném znění (dále jen „ “), a uspokojil je v první skupině ( ), když měl za to, že úkony exekutora jsou považovány za úkony soudu, a provádí-li exekutor exekuci prodejem nemovitosti v dražbě, vykonává v podstatě přenesenou státní moc. Bylo by v rozporu s dobrými mravy, aby náklady prodeje nemovitosti nesl exekutor ze svého. Odvolací soud se řídil při přezkumu odvoláním napadeného usnesení i , jímž se s účinností od 1. 1. 2008 mění exekuční řád, zejm. jeho , proto usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že nejprve uspokojil pohledávku exekutora z titulu náhrady hotových výdajů exekučního řízení ve výši 15.532,- Kč (zahrnující poštovné 3.644,50 Kč, náhradu za doručení 50,- Kč, cestovné 480,- Kč, náhradu za ztrátu času 800,- Kč, úhradu znaleckého posudku 5.397,- Kč, úhradu inzerce 546,- Kč, úhradu pronájmu dražební síně 1.000,- Kč, výpis z katastru nemovitostí 1.350,- Kč a 19% DPH ve výši 2.264,- Kč) a ze zbývající částky uspokojil částečně pohledávku zástavního věřitele Finančního úřadu v Kralovicích jako pohledávku třetí skupiny.

Odvolací soud neshledal důvod k uspokojení odměny exekutora v rámci rozvrhu s ohledem na a 3 vyhl. č. , podle něhož při exekuci prodejem nemovitostí je základem pro určení odměny ta část rozdělované podstaty, kterou byly uspokojeny nároky oprávněného, dalších oprávněných a přihlášených věřitelů. Exekutor v projednávané věci pro oprávněnou VZP ČR totiž nevymohl žádnou částku, protože způsob exekuce, který zvolil, nemohl s ohledem na pohledávky zástavního věřitele pohledávku oprávněné uspokojit.

Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním soudní exekutor. Přípustnost dovolání opírá o ustanovení odst. l písm. f) a jako dovolací důvod ohlašuje nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřuje v závěru soudu, že pohledávka soudního exekutora spočívající v jeho odměně se uspokojuje ve třetí skupině podle , zatímco hotové náklady exekuce ve skupině první podle Namítá, že odvolací soud sice aplikoval (ve znění , účinného od 1. 1. 2008) ohledně hotových výdajů, avšak nikoli ohledně odměny exekutora, kterou v rámci rozvrhu neuspokojil. Je přesvědčen, že odvolací soud nesprávně vyložil a aplikoval , z jehož dikce jasně vyplývá, že základem pro určení výše odměny exekutora bude částka použitá k uspokojení nároku alespoň jednoho ze subjektů v uvedeném ustanovení jmenovaných z rozvrhované podstaty (nikoliv tedy výlučně nároku oprávněné, jak nesprávně dovodil odvolací soud). Závěr učiněný odvolacím soudem z uvedeného ustanovení nevyplývá, když jmenované kategorie osob jsou postaveny na roveň. Byl-li by jeho závěr správný, pak by ztrácel vyhlášky zcela smysl, neboť by měl stejný obsah jako jeho odstavec první. Postup odvolacího soudu rovněž odporuje kogentnímu , podle něhož exekutor vykonává exekuční a další činnost za úplatu, z čehož vychází i Ústavní soud v rozhodnutí ze dne 23. 2. 2006, uvádí-li, že náhrada nákladů exekutora (k nimž patří i odměna) musí být zajištěna. Odmítnutí uspokojení nároku exekutora na odměnu dle s odůvodněním, že z výtěžku prodeje nemovitosti byl uspokojen zástavní věřitel a nikoliv oprávněný, je tak v rozporu se základními principy, na nichž je vybudován, a ohrožuje nezávislost exekutora. Proto navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Účastníci ve svých písemných vyjádřeních (viz čl. 121-126) k dovolání soudního exekutora žádné věcné připomínky nevznesli.

Dovolání – přípustné podle , odst. 2 ve spojení s a – je důvodné.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání včetně jejich obsahového vymezení ( věta první ). Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož takové vady z obsahu spisu nevyplývají, jsou předmětem dovolacího přezkumu dvě otázky, a sice závěr, že odvolací soud při přezkumu odvolání proti usnesení o rozvrhu rozdělované podstaty, vydaném soudem prvního stupně před 1. 1. 2008, postupuje podle ustanovení již ve znění , a že odměna exekutora se v rámci rozvrhu s ohledem na a 3 vyhl. č. neposkytne, nebyl-li nárok oprávněného z rozdělované podstaty uspokojen (ani částečně) s ohledem na zvolený způsob exekuce prodejem nemovitosti, kdy bylo třeba přednostně uspokojit zástavního věřitele.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Jak se z obsahu spisu podává, usnesení okresního soudu o rozvrhu rozdělované podstaty bylo vydáno dne 28. 5. 2007 - podle ve znění do 31. 12. 2007 (tj. před novelou, provedenou ). O odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodoval krajský soud dne 24. 1. 2008.

Ústavní soud v několika svých rozhodnutích (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2009) uzavřel, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná, je třeba odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu (účinného do 31. prosince 2007), ze dne 15. února 2006, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod  č. 31. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině ( ). Dovolací soud nemá důvod se od tohoto názoru v projednávané věci odchýlit. Závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci je třeba aplikovat již ve znění , je tedy nesprávný.

Nejvyšší soud v této souvislosti také uzavřel, že pohledávka exekutora z titulu nákladů exekuce může být ve skupině podle uspokojena až poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. ).

Náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce ( ). Způsob stanovení odměny exekutora jako součást nákladů exekuce upravuje , ve znění pozdějších předpisů.

Podle  nestanoví-li se dále jinak, je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění. Je-li exekuce prováděna prodejem nemovitostí nebo prodejem podniku, je třeba užít vyhlášky , dle něhož pokud při exekuci prodejem nemovitosti nebo při exekuci prodejem podniku byly zcela nebo zčásti uspokojeny nároky oprávněného, toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný anebo věřitele povinného, který podal přihlášku, je základem pro určení odměny ta část rozdělované podstaty, kterou byly takto uspokojeny nároky těchto osob.

Z citovaného ustanovení tedy vyplývá, že v případě, není-li uspokojena pohledávka oprávněného nebo dalšího oprávněného, je základem pro určení odměny soudního exekutora ta část rozdělované podstaty, kterou byl uspokojen nárok věřitele povinného. Dospěl-li odvolací soud k názoru opačnému, je i tento jeho právní závěr nesprávný.

Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání ( , věta první, ) – usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( , část věty za středníkem, ).

Soudy nižšího stupně jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( , věta první, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne  17. března 2010

JUDr. Miroslava    Jirmanová,v.r.

  předsedkyně senátu