Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5223/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Frýdku – Místku usnesením ze dne 5. října 2006, č. j. -110, rozhodl, že z rozdělované podstaty ve výši 470 000,- Kč se zčásti uspokojí pohledávka přihlášeného věřitele Finančního úřadu ve F. – M., zajištěná zástavním právem. Soud prvního stupně uzavřel, že pohledávka přihlášeného věřitele Finančního úřadu ve F. – M., zajištěná zástavním právem, patří stejně jako pohledávka oprávněné, pohledávka  přihlášené   věřitelky   L. O., zajištěná smluvním zástavním právem, a  pohledávka   soudního   exekutora   představující   náklady exekuce, do třetí skupiny podle , přičemž z pohledávek patřících do této skupiny má s ohledem na den vzniku zástavního práva (27. ledna 2002) nejvýhodnější pořadí pohledávka přihlášeného věřitele Finančního úřadu ve F. – M., zajištěná zástavním právem. K její plné úhradě rozdělovaná podstata nestačila, proto byla uspokojena pouze částečně ve výši 470 000,- Kč. Méně výhodné pořadí měly podle data přihlášení pohledávka oprávněné (20. ledna 2003), pohledávka přihlášené věřitelky L. O. (18. června 2002), zajištěná smluvním zástavním právem, a pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce, proto se na ně z rozdělované podstaty nedostalo ničeho. K pohledávce věřitele OSSZ F. – M. soud v rozvrhu nepřihlížel, jelikož byla přihlášena až po dni konání dražby nemovitosti (21. března 2005).

Usnesením ze dne 23. května 2007, č. j. -138, Krajský soud v Ostravě odvoláním (oprávněné, přihlášené věřitelky L. O. a soudního exekutora) napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal soudní exekutor včas dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pohledávku soudního exekutora, spočívající v nákladech exekuce, nelze řadit do skupiny k pohledávce oprávněného, tj. do skupiny pohledávek podle Takový výklad, ačkoliv vychází ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. , je v rozporu s postavením soudního exekutora, tak jak jej upravuje Exekutor je vykonavatelem státní moci a jeho náklady je nutno považovat za náklady státu, které jsou zařazeny do první rozvrhové skupiny podle Jiným výkladem by se soudní exekutor dostal do pozice, kdy by exekuční řízení prováděl v podstatě na své náklady. Zvláště paradoxní je to v situaci, kdy je   exekutor   povinen vyrozumívat všechny zástavní věřitele povinného o konání dražby, a aby se, pokud mají zájem, k dražbě připojili, náklady exekutora se ovšem uspokojí v pořadí až po zástavních věřitelích. Nesystémový je rovněž požadavek, aby soudní exekutor zároveň s návrhem na rozvrhové řízení předložil soudu pravomocný „příkaz k úhradě nákladů“, neboť by mu v tom okamžiku vznikla povinnost odvodu 19 % DPH, která by mu s ohledem na současný postup soudů v těchto otázkách nemusela být vrácena. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Žádný z účastníků řízení se k dovolání soudního exekutora nevyjádřil.

Dovolání není přípustné.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „ “) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam dovolacímu soudu nepřednesl, a ani hodnocením námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

V dovolatelem nastolené otázce byla rozdílná rozhodovací praxe nižších soudů sjednocena stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu (účinného do 31. prosince 2007), ze dne 15. února 2006, sp. zn. , uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod  č. 31. Nejvyšší soud v bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině ( ). Dovolací soud nemá důvod se od tohoto názoru odchýlit.

Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud připomíná, že příkazem k úhradě nákladů exekuce soudní exekutor určuje konkrétní výši a jednotlivé složky nákladů exekuce, aniž by stanovil způsob, kterým budou vymoženy; příkaz je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem, který se vykonává v exekučním řízení, v němž byl vydán ( , 88 odst. 1, 2 ). Způsob provedení exekuce je stanoven v exekučním příkazu /srov. , / a je-li jím – jako v   souzené   věci – prodej nemovitostí, je vymožení nákladů exekuce spjato s rozvrhem, i když pohledávka exekutora režimu přihlášek nepodléhá. Pohledávka exekutora z titulu nákladů exekuce může být ve skupině podle uspokojena až poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny.

Pro   úplnost   je třeba dodat, že změna , provedená , s   účinností   od  1. ledna   2008,   na   posuzovaný   případ nedopadá, neboť v dovolacím řízení zásadně platí, že při posuzování věcné správnosti dovoláním napadeného pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu nemůže dovolací soud přihlížet ke změnám v právní úpravě, které nastaly po rozhodnutí odvolacího soudu (k tomu srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 1994, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních   rozhodnutí   a   stanovisek   1/1997 pod č. 5 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. ).

Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší   soud   je bez nařízení jednání ( , věta první, ), podle ustanovení a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě neúspěšného   dovolatele, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly ( , věta první, , ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. března 2008

JUDr. Antonín Draštík, v. r.

předseda senátu