Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3904/2011

20 Cdo 3904/2011

U S N E S E N Í

P. H.

, proti povinnému

K. K.

, pro částku 139.882,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. a u Mgr. Jaroslava Homoly, soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-město, Husova 8a, pod sp. zn. 030 EX 2617/05, o dovolání zástavní věřitelky

TITUS CZ s. r. o.

se sídlem v Chrudimi, Tovární 1112, identifikační číslo osoby 25 91 96 52, zastoupené JUDr. Františkem Hanákem, advokátem se sídlem v Hlinsku, Poličská 149, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze 14. června 2011, č. j. -214, takto:

Usnesení soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly ze 6. října 2010, č. j. 030 EX 2617/05-176, ve znění opravného usnesení ze 7. dubna 2011, č. j. 030 EX 2617/05-191, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze 14. června 2011, č. j. -214,

se ruší

a věc

se vrací

soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze 6. října 2010, č. j. 030 EX 2617/05-176, ve znění opravného usnesení ze 7. dubna 2011, č. j. 030 EX 2617/05-191, rozvrhl soudní exekutor rozdělovanou podstatu ve výši 651.433,12 Kč tak, že se z ní uspokojují pohledávky v následujícím pořadí a výši:

1. pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce k hotovému zaplacení ve výši 125.226,24 Kč

2. pohledávka zástavní věřitelky TITUS CZ s. r. o. k hotovému zaplacení ve výši 236.813,79 Kč

3. pohledávka zástavního věřitele Finančního úřadu ve Dvoře Králové nad Labem k hotovému zaplacení ve výši 8.811,- Kč

4. pohledávka oprávněného k částečnému a hotovému zaplacení ve výši 280.582,09 Kč

K odvolání zástavní věřitelky krajský soud napadeným usnesením rozhodnutím okresního soudu změnil a rozdělovanou podstatu rozvrhl tak, že se z ní uspokojují:

1. pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce k hotovému zaplacení ve výši 125.226,24 Kč (tedy ve stejné výši)

2. pohledávka zástavní věřitelky TITUS CZ s. r. o. k hotovému zaplacení ve výši 255.161,40 Kč (tedy v částce o 18.347,61 Kč vyšší)

3. pohledávka zástavního věřitele Finančního úřadu ve Dvoře Králové nad Labem k hotovému zaplacení ve výši 8.811,- Kč (tedy ve stejné výši)

4. pohledávka oprávněného k částečnému a hotovému zaplacení ve výši 262.234,48 Kč (tedy v částce o 18.347,61 Kč nižší)

Pokud jde o zařazení pohledávky soudního exekutora do první skupiny, odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil poukazem na „soudní praxi, která dovodila, že rozhoduje-li soud o rozvrhu rozdělované podstaty v době po 1. 1. 2008, použije se ohledně pohledávky nákladů exekuce ustanovení exekučního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2008 (tedy za účinnosti ), i když náklady vznikly v exekučním řízení zahájeném před 1. 1. 2008“ (v daném případě 2. 12. 2005). Při výkladu ustanovení , 5 odvolací soud „vyšel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, zejména z rozhodnutí z 27. 10. 2010, sp. zn. , podle jehož závěrů se spolu s pohledávkou ve stejném pořadí uspokojí úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení a to za dobu posledních tří let před rozvrhovým jednáním a náhrada nákladů řízení. Jestliže rozdělovaná podstata na úhradu jistiny a příslušenství nepostačí, soud při rozvrhu přednostně uhradí příslušenství. Pokud jde o úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním, uspokojí se také ve stejné skupině jako jistina, avšak v samostatném pořadí, určeném skutečnostmi, kterými je den, kdy soudu došel návrh na nařízení exekuce nebo kdy byla podána přihláška, jimiž byly úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení uplatněny. Také u pohledávek zajištěných zástavním právem se úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním uspokojí ve stejné skupině a podle pořadí určeného dnem, kdy soudu došel návrh na nařízení exekuce nebo přihláška; toto platí i tehdy, jsou-li úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení rovněž zajištěny zástavním právem. Jestliže pohledávky patřící do téže skupiny, které mají stejné pořadí nelze uspokojit zcela, uspokojí se z rozdělované podstaty poměrně.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , zástavní věřitelka uplatňuje dovolací důvod podle , jehož naplnění spatřuje v závěru odvolacího soudu, že (dovolatelka) „má nárok na úroky z prodlení ze součtu jistin pohledávek v celkové výši 187.926,89 Kč pouze za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním“; s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. dovozuje, že „má nárok na zaplacení úroků z prodlení za celou dobu od počátku prodlení dlužníka do okamžiku uspokojení pohledávky zajištěné zástavním právem (do okamžiku rozvrhového jednání), neboť v celém tomto rozsahu jde o pohledávku zajištěnou předmětným zástavním právem.“ Úroky z prodlení jakožto příslušenství pohledávky by přitom podle jejího názoru měly být uspokojeny ve dvojím režimu – úroky z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním podle a úroky z prodlení za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním ve stejné skupině jako jistina zajištěné pohledávky, ale podle samostatného pořadí určeného skutečností vymezenou ustanovením , jíž je podle jejího názoru v případě pohledávky zajištěné zástavním právem podle okamžik vzniku zástavního práva.

Pokud jde o pohledávku soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce, ta se podle názoru dovolatelky neuspokojuje – jak nesprávně dovozuje odvolací soud – v první, nýbrž ve třetí skupině.

Dovolací soud věc projednal podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, , a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, ).

Dovolání, přípustné podle , odst. 2 ve spojení s ustanovením , je důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , které by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu předně závěr odvolacího soudu, že pohledávka soudního exekutora má být uspokojena v první skupině podle

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak je tomu v souzené věci.

K uvedené otázce Nejvyšší soud i Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2010, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 24. září 2009, sp. zn. nebo nález téhož soudu ze dne 5. května 2009, sp. zn. ) uzavřely, že exekuční řízení realizované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce, vydaného před účinností (před 1. lednem 2008) je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná – exekuce byla k návrhu doručenému soudu 2. prosince 2005 nařízena usnesením z 30. června 2006 – je třeba odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu (účinného do 31. prosince 2007) ze dne 15. února 2006, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 31/2006. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině ( ). Dovolací soud nemá důvod se od těchto názorů odchýlit (rozhodnutí Městského soudu v Praze, na něž odkazuje odvolací soud, bylo usnesením Nejvyššího soudu z 28. října 2010, sp. zn. , zrušeno). Závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci je třeba aplikovat exekučního řádu již ve znění , je tak nesprávný.

Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá ( ), Nejvyšší soud je bez jednání ( ) podle věty za středníkem zrušil, a poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudního exekutora, zrušil i je a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( ).

Na závěru, že u pohledávek zajištěných zástavním právem se úroky z prodlení za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním uspokojí ve stejné skupině (jako jistina pohledávky) podle pořadí určeného dnem doručení přihlášky či návrhu na nařízení exekuce – nikoli tedy, jak nesprávně dovozuje dovolatelka, dnem vzniku zástavního práva – platícím i tehdy, jsou-li úroky z prodlení rovněž zjištěny zástavním právem, nebude při novém rozhodování o věci třeba nic měnit (stížnost proti rozhodnutí sp. zn. , v němž Nejvyšší soud tento závěr dovodil, byla usnesením Ústavního soudu 24. února 2011, sp. zn. , odmítnuta). Dovolatelčin odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. je nepřípadný, jelikož poslední věta ustanovení zakotvující zásadu výhodnějšího hlediska pro určení pořadí se týká jednotlivých druhů pohledávek vypočtených pod písmeny a) – f), nikoli pořadí jistiny pohledávky určitého druhu a jejího příslušenství.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( část první věty za středníkem ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. června 2013

JUDr. Vladimír Mikušek předseda senátu