Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1432/2009

U S N E S E N Í

J. S.,

proti žalované

K. P

., zastoupené JUDr. Jindřichem Pelouchem, advokátem se sídlem v Berouně, Seydlovo náměstí 30, o zaplacení částky 21.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2007, č. j. -86, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože žalovaná dovoláním napadla potvrzující rozsudek Krajského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 6. listopadu 2007, č. j. -86, tj. rozhodnutí vydané před 1. červencem 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ ”).

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; není jím naopak důvod podle , jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. V této souvislosti pak nelze opomenout, že také v případě, kdy soud zjišťuje obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73 v sešitě č. 10 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudků ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. , ze dne 19. července 2001, sp. zn. , a ze dne 31. října 2001, sp. zn. , uveřejněného pod č. 46 v sešitě č. 3 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, a usnesení ze dne 31. října 2002, sp. zn. , ze dne 5. prosince 2002, sp. zn. , ze dne 25. září 2003, sp. zn. , ze dne 25. března 2004, sp. zn. , ze dne 27. května 2004, sp. zn. , a ze dne 7. října 2004, sp. zn. ). Uvedený závěr lze vztáhnout i na zjišťování obsahu jednostranného právního úkonu, tj. v dané věci uznání dluhu.

Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) dovolatelka – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnila (námitkami, že

„byla v přesvědčení, že uzavírá smlouvu nájemní a že je v postavení nájemce, nikoli podnájemce“

, že

„smlouva neobsahuje určitý a srozumitelný údaj o výši nájmu, což má za následek její neplatnost“

, že

„smlouva ze dne 1. 4. 2003 je namísto žalobkyní podepsána třetí osobou, proto vykazuje natolik závažné rozpory s hmotným právem, že jde od počátku o smlouvu absolutně neplatnou“

, a že

„na neplatnou smlouvu o nájmu ze dne 1. 4. 2003 navazuje i neplatné ujednání o uznání dluhu, neboť hovoří o dlužném nájemném, ač nesporně dluh na nájemném v částce 21.000,- Kč neodpovídá skutečnosti, neboť v částce 21.000,- Kč jsou zahrnuty i náklady na služby“

). Uvedenými dovolacími námitkami ve skutečnosti zpochybnila správnost (úplnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací. Pro účely posouzení věci zejména podle , , ve znění účinném v době uzavření nájemní smlouvy (dále jen „obč. zák.“), pak v dovolání nabídla svůj „vlastní“ (odlišný) skutkový stav a z okolností takto v dovolání uváděných dovozovala nesprávnost právních názorů, které soudy učinily především s odkazem na ustanovení obč. zák. Uvedené dovolací námitky proto nemohou založit přípustnost dovolání podle

Dovolací soud zastává názor, že vedle nepřípustného dovolacího důvodu podle dovolatelka uplatnila – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání – rovněž dovolací důvod podle , a to zejména námitkami, že jí nebyl včas ustanoven právní zástupce, že soud nezopakoval při dalším jednání důkazy provedené během předcházejícího jednání, u něhož nebyl přítomen její právní zástupce, a že odmítl jí navržené důkazy k prokázání nátlaku a stavu tísně při podpisu uznávacího prohlášení. Dovolací námitkou, že odvolací soud porušil její právo na projednání věci v její přítomnosti tím, že k odvolacímu jednání dne 6. listopadu 2007 předvolal pouze jejího právního zástupce, pak namítla také existenci vady ve smyslu Dovolatelka však přehlédla, že k vadám podle (a také k vadám uvedeným v , a b/ a ), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. , a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. , z 12. dubna 2006, sp. zn. , a z 15. srpna 2008, sp. zn. ). Navíc vady podle jsou právně významné pouze z hlediska žaloby pro zmatečnost ( a násl. ), jak dovolatelka v dovolání výslovně připustila.

Dovolatelka rovněž namítla, že žalobkyně se k ní „od počátku“ chovala v rozporu s dobrými mravy a v rozporu se zákonem (tím, že jí pronajala byt neplatnou smlouvou uzavřenou bez písemného souhlasu skutečného pronajímatele – družstva, že jí dala výpověď z nájmu bez přivolení soudu a nutila jí k vystěhování bez toho, aniž by uplynula výpovědní lhůta). Protože v dovolacím řízení lze přezkoumávat pouze správnost právních názorů, které odvolací soud přijal, a v tomto směru odvolací soud žádné právní názory nezaujal, nelze přezkoumat neexistující právní závěry, jak se dovolatelka ve skutečnosti těmito dovolacími námitkami dožaduje. Jen na okraj lze poznamenat, že s podnájmem bytu dovolatelce (dokonce na delší dobu než je doba uvedená ve smlouvě ze dne 1. dubna 2003, a to na dobu od 1. dubna 2003 do 30. června 2005) vyslovil písemný souhlas dne 31. března 2003 pronajímatel (bytové družstvo jako vlastník domu, v němž se nachází podnajatý byt).

K dovolací námitce, že smlouva o podnájmu musí mít písemnou formu, dovolací soud dodává, že podle ustálené judikatury může být smlouva o podnájmu uzavřena písemně, ústně i konkludentně; písemný souhlas pronajímatele musí být dán vždy (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. března 1992, sp. zn. , uveřejněné pod č. 7 v sešitě č. 1 – 2 z roku 1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze 17. října 2002, sp. zn. , a ze 14. ledna 2005, sp. zn. ).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. května 2010

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu