Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4962/2008

U S N E S E N Í

RPG Byty, s.r.o.

L. Č.,

zastoupené JUDr. Alenou Mrlinovou, advokátkou se sídlem Ostrava – Zábřeh, Výškovická 122, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. března 2008, č.j. -48, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč, k rukám Mgr. Petra Kausty, advokáta se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Čs. legií 5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 12. 2007, č.j. -32, uložil žalované (a původně též žalovanému P. Č.) vyklidit do 15-ti dnů od právní moci rozsudku byt č. 9, o velikosti 4+1 s příslušenstvím, v domě č.p. 570, or.č. 7 na ulici K. v O. – P. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“); dále rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 20. 3. 2008, č.j. -48, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaní jsou povinni vyklidit předmětný byt do tří měsíců od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že žalobce je dle výpisu z katastru nemovitostí vlastníkem předmětného bytu, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 26. 5. 1999 se žalovanou a P. Č. (jejím tehdejším manželem) smlouvu o společném nájmu bytu manžely (dále též „Nájemní smlouva“) na dobu určitou – do 31. 5. 2000, která obsahovala ujednání, podle něhož budou-li nájemci řádně platit nájemné a služby, a nebudou-li mít dluh na nájmu a službách v jakékoliv výši, prodlouží se nájemní smlouva automaticky vždy každoročně o dalších 12 měsíců, počínaje dnem 1. 6. 2000, že v období od ledna 2006 do června 2007 nebylo nájemné z bytu řádně placeno, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 12. 9. 2006, a že pravomocným rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 21. 5. 2007, sp.zn. , bylo zrušeno jejich právo společného nájmu k předmětnému bytu, jeho další nájemkyní byla určena žalovaná a jejímu bývalému manželovi bylo uloženo byt vyklidit do 15-ti dnů po zajištění náhradního ubytování. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalovaným vzniklo k předmětnému bytu právo společného nájmu na dobu určitou (do 31. 5. 2000), a že jejich nájemní vztah se podle ve znění před novelou provedenou (dále jen „obč.zák. před novelou“) opakovaně obnovoval. Vzhledem k tomu, že ustanovení ve znění po novele provedené , s účinností k 31. 3. 2006 (dále jen „obč.zák.“) výslovně vyloučilo aplikaci obč.zák. na nájem bytů, k obnovení již po uvedeném datu nedošlo a nájem žalovaných skončil ke dni 31. 5. 2006 uplynutím doby ( obč.zák.). Odvolací soud uzavřel, že k obnovení nájemního vztahu nemohlo dojít ani na základě smluvního ujednání o automatickém prodloužení nájmu obsaženého v Nájemní smlouvě, neboť uvedené ujednání není dodatkem k této smlouvě, který by mohl po 31. 5. 2006 takovéto účinky vyvolat.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání „podle ustanovení a c) … zejména z důvodů zásadního právního významu posuzované otázky“, za niž označuje „posouzení ustanovení nájemní smlouvy, která zajišťuje automatické prodloužení nájemního vztahu k bytu … za situace, kdy nájemce platí řádně a včas nájemné a služby…“. Vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že uvedené ujednání nemělo v dané věci za následek prodloužení nájemního vztahu, a poukazuje na to, že jiný senát téhož soudu zastává v obdobných věcech odlišný právní názor, a to takový, že šlo o nájemní vztah na dobu neurčitou. Dovolatelka má za to, že „krajský soud měl posoudit otázku zásadního právního významu tak, že se jedná o nájem na dobu neurčitou, nebo mírně modifikovaný takovýto nájem, avšak nikoli o nájem na dobu určitou“. Pokud jde o dluh na nájemném, neměl by na něho brát zřetel, neboť vznikl zaviněním jejího manžela, a ona sama jej uhradila ihned po té, kdy se o jeho existenci dozvěděla. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce v dovolacím vyjádření obsáhle vyvracel názor žalované, že v dané věci šlo o nájem na dobu neurčitou, poukázal na to, že ze strany nájemců došlo k porušení podmínek, za nichž mohlo dojít k obnovení nájemního vztahu a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 20. března 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ) se zabýval jeho přípustností. Přitom neopomenul, že žalovaní mají v řízení o žalobě na vyklizení bytu, opírající se o tvrzení, že užívají byt bez právního důvodu, postavení samostatných společníků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2004, sp.zn. ; účinky dovolání podaného žalovanou se tudíž nevztahují na původně též žalovaného P. Č.

V projednávané věci dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu, jenž je sice označen jako „měnící“, nicméně z porovnání výroku tohoto rozsudku s výrokem rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že jde – co do výroku o vyklizení a výroku o bytové náhradě (za nějž je nutno považovat též uložení povinnosti k vyklizení, nepodmíněné zajištěním bytové náhrady) – o rozsudek potvrzující, proti němuž může být dovolání přípustné toliko podle nebo c)

Měnícím je pouze výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve lhůtě k plnění (namísto lhůty 15 dnů od právní moci rozsudku stanovení lhůty 3 měsíců od právní moci rozsudku); posléze uvedený výrok má však povahu usnesení (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998), proti němuž není dovolání objektivně přípustné (srov. až 239 ), a v dané věci není přípustné ani subjektivně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp.zn. ).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícím výrokům rozsudku odvolacího soudu, nelze dovodit z ustanovení (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený dovoláním napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci).

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( o.s.ř) nebo nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

Se zřetelem k uvedenému se dovolací soud zabýval přípustností dovolání toliko proti výroku o vyklizení, když dovolatelka proti výroku o bytové náhradě nebrojí. Za otázku zásadního právního významu, s níž se pojí posouzení přípustnosti dovolání přitom dovolatelka označuje otázku posouzení ustanovení Nájemní smlouvy o automatickém prodloužení nájemního vztahu k bytu, jež mělo být vyloženo tak, že jde o nájemní vztah na dobu neurčitou.

Je třeba předeslat, že právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp.zn. , uveřejněného pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, dále např. rozsudku ze dne 31. 1. 2001, sp.zn. , rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp.zn. , uveřejněného pod č. 46 v časopise Soudní judikatura 3/2002, a usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp.zn. , ze dne 25. 3. 2004, sp.zn. , a ze dne 6. 1. 2005, sp.zn. ). Otázka, zda v dané věci směřovala vůle účastníků Nájemní smlouvy k založení nájemního vztahu na dobu neurčitou, či na dobu určitou (jak dovodil odvolací soud), je proto otázkou skutkovou. Vzhledem k tomu, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit, a dovolací důvod podle nelze (jak již bylo výše uvedeno) úspěšně uplatnit v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována podle , nemůže označená otázka založit přípustnost dovolání podle posléze uvedeného ustanovení.

Nad rámec dovolacího přezkumu lze poznamenat, že dovolací soud opakovaně (srov. např. jeho rozsudky ze dne 23. 2. 2010, sp.zn. 889/2008, ze dne 16. 3. 2010, sp.zn. , ze dne 27. 4. 2010, sp.zn. ) zaujal právní názor, že ustanovení § 676 odst. 2 obč.zák. se po 31. 3. 2006 neuplatní ve vztazích nájmu bytu.

Nezbývá tedy než uzavřít, že dovolání v dané věci není přípustné ani podle ustanovení Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení věty první, , , věty první a a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč ( , ve spojení s ustanovením , ve spojení s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 13. května 2010

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu