Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4982/2008

U S N E S E N Í

RPG Byty, s. r. o.

M. H.

, zastoupenému Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, 1. máje 741, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. února 2007, č. j. -58, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.960,- Kč k rukám Mgr. Petra Kausty, advokáta se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Čs. Legií 5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud ve Frýdku-Místku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. září 2006, č. j. -37, vyhověl žalobě a výrokem I. uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do patnácti dnů od zajištění přístřeší

„byt č. 14 v domě čp. 382 na ulici Třanovského ve Frýdku-Místku, I. kategorie, o velikosti kuchyň a dva pokoje s příslušenstvím“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).

K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. února 2007, č. j. -58, citovaný rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. potvrdil ohledně vyklizení bytu (dále jen „potvrzující výrok“) a změnil ho ohledně lhůty k vyklizení; současně ho změnil v nákladovém výroku II. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Z provedených důkazů vzal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně mimo jiné za zjištěno, že žalobkyně je vlastnicí předmětného domu, že právní předchůdkyně žalobkyně jako pronajímatelka a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne 6. února 2002 smlouvu o nájmu předmětného bytu (dále jen „Nájemní smlouva“) na dobu určitou od 1. února 2002 do 31. ledna 2003 s možností automatického prodlužování vždy každoročně o dalších dvanáct měsíců počínaje 1. únorem 2003, bude-li nájemce řádně platit nájemné a služby a nebude-li mít dluh na nájemném a na službách v jakékoliv výši (čl. II. bod 1. Nájemní smlouvy), že v čl. III. bodu 2. Nájemní smlouvy si účastníci dohodli splatnost nájemného do posledního dne kalendářního měsíce, za který se nájemné platí, že v čl. V. se účastníci Nájemní smlouvy dohodli, že

„zápis o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne 7.7.1981 se touto dohodou zrušuje ke dni 31.1.2002 za účelem uzavření této nové smlouvy o chráněném nájmu“

, a že k 31. lednu 2006 dlužil žalovaný nájemné za měsíc leden 2006 v částce 2.890,- Kč. Na tomto skutkovém základě odvolací soud především dovodil, že vůle účastníků obsažená v čl. V. nájemní smlouvy směřovala k zániku dosavadního závazku (nájemního poměru na dobu neurčitou) a k jeho nahrazení závazkem novým, tj. nájemním poměrem na dobu určitou (privativní novace podle , , ve znění před novelou provedenou – dále jen „obč. zák.“); dodal, že bez tohoto ujednání by bylo možno souhlasit s právním názorem, že

„k předmětnému bytu má (

žalovaný

) právní titul k bydlení, tj. právo nájmu, na základě dohody ze dne 7.7.1981. Nájemní smlouvou uzavřenou mezi účastníky … byl platně uzavřen nájemní vztah na dobu určitou“.

Poté rovněž dovodil, že za splnění podmínek upravených v ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák. docházelo k obnovování nájemní smlouvy, naposledy do 1. února 2006. Podala-li žalobkyně dne 21. února 2006 žalobu na vyklizení bytu, nájemní smlouva se již neobnovila a žalovaný bydlí v bytě bez právního důvodu. Proto je – s odkazem na ustanovení § 126 obč. zák. – na místě, aby byt vyklidil, avšak – z důvodů uvedených v napadeném rozsudku – bez vázanosti na poskytnutí přístřeší.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný – nezastoupen advokátem – dovolání, které následně doplnil podáním sepsaným ustanoveným advokátem. Uplatněné dovolací námitky podřadil pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle Za zásadně právně významnou pokládal otázku, zda uzavřením Nájemní smlouvy

„zaniklo právo užívání bytu, které mu svědčilo podle zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne 7.7.1981 …“.

V dovolání pak zpochybnil správnost právního závěru o privativní novaci podle obč. zák. Uvedl, že ujednáním obsaženým v čl. V. Nájemní smlouvy měla být zrušena pouze , tj. dohoda o odevzdání a převzetí bytu, že to bez dalšího neznamená, že byla zrušena dohoda a že v tomto ujednání nešlo tudíž o určité a srozumitelné zrušení stávajícího závazku vzniklého z této dohody a o jeho jasné nahrazení závazkem novým. Dodal, že za této situace je Nájemní smlouva absolutně neplatná a i nadále mu svědčí právo nájmu bytu na dobu neurčitou, neboť právo osobního užívání bytu vzniklé na základě dohody ze dne 7. července 1981 se transformovalo na právo nájmu bytu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s právními názory odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 14. února 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Dovolací soud zastává názor, že ačkoliv dovolatel uvedl, že napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, ve skutečnosti – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – napadl pouze jeho potvrzující výrok (tvrdil totiž, že mu i nadále svědčí právo nájmu bytu, a proto není na místě, aby byt vyklidil).

Protože ustanovení přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený ve výroku o vyklizení bytu napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle ; není jím naopak dovolací důvod podle , jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku není přípustné ani podle , neboť v tomto výroku nemá zásadní právní význam ve smyslu Otázka změny nájemního vztahu, resp. zániku stávajícího nájemního vztahu a jeho nahrazení novým (tzv. kumulativní nebo privativní novace) byla již v judikatuře dovolacího soudu řešena. Soudní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. května 2002, sp. zn. , uveřejněný pod č. C 1174 ve svazku 16 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu) dovodila, že ustanovení a obč. zák. jsou obecnými ustanoveními o závazcích a uplatní se i v právních vztazích nájmu bytu, neboť speciální ustanovení daný vztah upravující ( a násl.) neobsahují zvláštní úpravu a ani jejich použití nevylučují. V soudní praxi nebyl zaznamenán odklon ani od názoru, že institut změny závazku (kumulativní novace) pojmově předpokládá, že k němu dochází za trvání stávajícího závazkového vztahu; také privativní novace jako právní skutečnost současně působící jak zánik závazku stávajícího, tak i vznik závazku nového, vychází z předpokladu, že zde existuje závazkový vztah, který má být nahrazen novým. Pro rozlišení, zda jde o kumulativní či privativní novaci, je rovněž rozhodná vůle jeho účastníků. Při zjišťování jejího obsahu se uplatní i výkladové pravidlo vyjádřené v obč. zák. (srov. např. odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. , uveřejněné pod č. C 753 ve svazku 10 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále rozsudky Nejvyššího soudu z 8. ledna 2002, sp. zn. , z 13. října 2004, sp. zn. , a z 16. prosince 2004, sp. zn. ). Obsah právního úkonu lze však vykládat podle vůle toho, kdo ho učinil, jen za předpokladu, že tvrzená vůle není v rozporu s jazykovým projevem učiněným v písemné formě. Výkladem nelze již učiněný projev vůle doplňovat, měnit či dokonce nahrazovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2002, sp. zn. , uveřejněný pod č. C 1627 ve svazku 23 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem y, na níž je zaznamenán; nestačí, že účastníkům smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to poznatelné z textu y. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2002, sp. zn. , uveřejněný pod č. C 1108 ve svazku 15 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu).

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu pak není – co do právního posouzení označené otázky – s touto judikaturou v rozporu, neboť vychází z názoru, že k takovémuto úkonu může za trvání nájemního vztahu dojít. Závěr, že k němu v dané věci došlo (že v čl. V. Nájemní smlouvy se její účastníci dohodli na zániku dosavadního závazku a na jeho nahrazení závazkem novým – privativní novace ve smyslu § 570 odst. 1 obč. zák.), učinil odvolací soud na základě skutkového zjištění o obsahu Nájemní smlouvy, z něhož dovodil, co bylo vůlí smluvních stran. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73 v sešitě č. 10 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudků ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. , ze dne 19. července 2001, sp. zn. , a ze dne 31. října 2001, sp. zn. , uveřejněného pod č. 46 v sešitě č. 3 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, a usnesení ze dne 31. října 2002, sp. zn. , ze dne 5. prosince 2002, sp. zn. , ze dne 25. září 2003, sp. zn. , ze dne 25. března 2004, sp. zn. , ze dne 27. května 2004, sp. zn. , a ze dne 7. října 2004, sp. zn. ). Otázka, k čemu směřovala vůle účastníků obsažená v čl. V. Nájemní smlouvy, je proto otázkou skutkovou. Zpochybnil-li dovolatel skutkový závěr odvolacího soudu ohledně obsahu tohoto ujednání a dovozoval-li z toho vlastní (odlišné) skutkové závěry, uplatil tím fakticky nepřípustný dovolací důvod podle Z uvedeného je zřejmé, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle věty první a odmítl pro nepřípustnost.O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalovaného, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta Mgr. Petra Kausty, kterého si zvolila až v dovolacím řízení. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.000,- Kč ( , ve spojení s a ve spojení s , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 660,- Kč představující 20 % DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 16. března 2010

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu