Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5021/2009

20 Cdo 5021/2009

U S N E S E N Í

m. K.

,

zastoupeného advokátem, proti povinnému

P. J.

,

pro 500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. srpna 2009, č. j. - 27, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 15. 6. 2009, č. j. - 16, kterým Okresní soud v Kladně zastavil (zcela) exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 28. 2. 2008, č. j. - 7, a jímž rozhodl o nákladech řízení a o nákladech soudní exekutorky, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud ve shodě s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. dovodil, že pojí-li se otázky významné pro exekuci správního rozhodnutí s předpisem, na základě něhož byl vydán (přičemž rozhodné je znění předpisu účinné v době vydání rozhodnutí), je také třeba lhůtu, do kdy lze rozhodnutí vykonat - jako vlastnost exekučního titulu - posuzovat podle právní úpravy upravující její běh v době vydání exekučního titulu. Dospěl k závěru, že bylo-li podkladové rozhodnutí (blok na pokutu) vydáno dne 20. 1. 2003, nabylo téhož dne právní moci a dnem 5. 2. 2003 se stalo vykonatelným, lze je vykonat jen v pětileté prekluzívní lhůtě, stanovené v době vydání rozhodnutí v , ve znění účinném do 31. 12. 2005, tedy do 5. února 2008. Do tohoto data rozhodnutí vykonáno nebylo a pokud byl návrh na nařízení exekuce podán po uplynutí této lhůty, tj. dne 28. 2. 2008, pak soud prvního stupně pochybil, když exekuci na majetek povinného nařídil. Toto své pochybení soud prvního stupně poté napravil vydáním usnesení, kterým exekuci podle zastavil.

Rozhodnutí odvolacího soudu, a to výslovně „ve všech jeho výrocích“, napadlo oprávněné město dovoláním, v němž nesouhlasí s aplikací ustanovení , ve znění účinném do 31. 12. 2005 (jež bylo s účinností od 1. 1. 2006 zrušeno ), na posuzovaný případ. Má naopak za to, že neobsahuje-li v současné době zákon o přestupcích ve vztahu k účinkům plynutí času na existenci vymáhaného nároku žádné speciální ustanovení, je nutné použít ustanovení obecné normy, tedy , , jenž v odkazuje na , o správě daní a poplatků, který v stanoví, že právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným. Dále dovolatel namítá, že „v podstatě retroaktivní aplikace“ zrušeného , není v souladu s u ČR, nýbrž představuje zásah do práva na „samosprávu“, neboť výnosy z pokut se stávají součástí jeho rozpočtu. „Na nesprávném právním posouzení věci“ spočívají podle oprávněného i výroky usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení a o nákladech exekuce (výroky II. a III.), které odvolací soud napadeným usnesením potvrdil, neboť nařídil-li okresní soud exekuci, byl v exekučním řízení úspěšný, a v souladu se stanoviskem Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. , mu proto svědčí právo na náhradu nákladů řízení proti povinnému. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 a po přezkoumání věci podle dospěl k závěru, že dovolání není podle , odst. 2 ve spojení s o. s. ř a exekučního řádu přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zcela v souladu se závěry uvedenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 83, ročník 2009, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. , v nichž byl vysloven závěr, že „není-li stanoveno jinak, posuzuje se lhůta, ve které lze správní rozhodnutí vykonat, podle právního přepisu, na jehož základě bylo vydáno“; od tohoto závěru nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v posuzované věci.

Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení exekuce, nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ve znění účinném od 1. 7. 2009, a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s a exekučního řádu není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání oprávněného v uvedeném rozsahu podle věty první a odmítl.

Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutío nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4). Dovolací soud proto dovolání oprávněného směřující proti nákladovým výrokům usnesení odvolacího soudu rovněž odmítl [ věty první a ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1

a , neboť oprávněný na jejich náhradu nemá právo, a povinnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nenípřípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. ledna 2010

JUDr. Olga Puškinová, v.r .

předsedkyně senátu