Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4816/2009

U S N E S E N Í

Hlavního města Prahy

M. B.

, zastoupené JUDr. Štěpánkou Šilhánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Slivenci, V Lipkách 775/1, pro 200,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2009, č. j. -14, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2009, č. j. -14, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 4. 2008, č. j. -2,

se ruší

a věc

se vrací

obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání povinné proti usnesení ze dne 23. 4. 2008, č. j. -2, kterým obvodní soud nařídil podle vykonatelného bloku na pokutu na místě nezaplacenou vydaného Městskou policií hlavního města Prahy ze dne 5. 1. 2003, č. A0502965, k vymožení pohledávky 200,- Kč. Dospěl k závěru, že odvolání neobsahuje žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce. Povinná zpochybňovala správnost exekučního titulu, nikoliv jeho náležitosti, a netvrdila ani, že by pokutu již zaplatila. V exekučním řízení již nelze přezkoumávat, zda povinná v době uložení blokové pokuty byla majitelkou či provozovatelkou označeného vozidla, stejně tak nelze přezkoumávat pravost jejího podpisu na bloku na pokutu na místě nezaplacenou, k čemuž navíc ani po výzvě soudu povinná nedoložila žádné relevantní důkazy. Za nedůvodnou považoval i námitku promlčení. Uvedl, že blokové pokuty jako forma správního rozhodnutí vydaného podle , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), se řídí režimem , o správě poplatků a daní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), a že s ohledem na citovaného zákona se na ni vztahuje tohoto zákona, podle něhož se právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným. Zároveň uvedl, že pro nařízení exekuce je otázka promlčení vymáhané pohledávky bezvýznamná.

Povinná napadla usnesení dovoláním. Namítá, že nárok na zaplacení blokové pokuty byl prekludován s ohledem na ve znění účinném do 31. 12. 2005, a poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. . Podle jejího názoru odvolací soud nesprávně poukazuje na režim a v něm stanovenou šestiletou promlčecí lhůtu. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že , kterým bylo s účinností od 1. 1. 2006 zrušeno ustanovení , nemá žádná přechodná ustanovení, a proto po 1. 1. 2006 nelze toto ustanovení (v otázce prekluze práva na výkon rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek) aplikovat. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a nepovažuje za natolik argumentačně silné, aby vyvrátilo tvrzení oprávněného. Ustanovení je procesní normou, proto se na ně nevztahuje zákaz retroaktivity. Přitom oprávněný poukázal i na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. . Tvrdí, že bylo-li vykonávací řízení zahájeno po 1. 1. 2006, mělo se vycházet z právní úpravy platné a účinné po tomto datu, tj. z a příslušných ustanovení zákona o správě daní a poplatků. Zrušený nezakládá prekluzi hmotného práva, ale prekluzi práva použít procesní prostředek. Jde o normu procesního práva, upravující řízení, v němž se vždy postupuje podle zákona účinného v době řízení, není-li stanoveno jinak přechodnými ustanoveními.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (Část první, Čl. II. Přechodná ustanovení, bod 12 ) a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť odvolací soud věc posoudil v rozporu s judikatorní praxí, která byla dřívější poměrně rozsáhlou činností Nejvyššího soudu (v dostačující míře) sjednocena.

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ) i k vadám podle ustanovení , odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ). Jelikož takové vady z obsahu spisu nevyplývají, je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že povinnost uloženou exekučním titulem - blokem na pokutu, vydaným Městskou policií hlavního města Prahy dne 5. 1. 2003, č. A0502965 - lze vymáhat, neboť právo vybrat a vymáhat nedoplatek se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným ( a ).

Právní posouzení je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků); a tak tomu je i v souzené věci.

Při věcném posuzování návrhu na výkon rozhodnutí (exekuci) soud zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, případně zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného ( ), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem ( ), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí na peněžité plnění není zřejmě nevhodný ( ). Promlčení vymáhané pohledávky je z hlediska nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) bezvýznamné a je důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. února 1981, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 21/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 83/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek zaujal a odůvodnil závěr, že „není-li stanoveno jinak, posuzuje se lhůta, ve které lze správní rozhodnutí vykonat, podle právního předpisu, na jehož základě bylo vydáno“. Pojí-li se totiž otázky významné pro exekuci správního rozhodnutí s předpisem, na základě něhož byl vydán (přičemž rozhodné je znění předpisu účinné v době vydání rozhodnutí), je také třeba lhůtu, do kdy lze rozhodnutí vykonat – jako vlastnost exekučního titulu – posuzovat podle právní úpravy upravující její běh v době vydání exekučního titulu (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. , v němž shodně dospěl k závěru, že „lhůta, do kdy lze správní rozhodnutí vykonat, je vlastností exekučního titulu; jeho vykonatelnost se posuzuje podle právních předpisů, podle kterých byl vydán, není-li stanoveno jinak“, či např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. ); od těchto závěrů nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v posuzované věci.

Jestliže bylo podkladové rozhodnutí vydáno 5. 1. 2003, téhož dne nabylo právní moci a stalo se vykonatelným, bylo možno je vykonat jen v pětileté prekluzívní lhůtě stanovené v době vydání rozhodnutí , ve znění účinném do 31. 12. 2005, tedy do 5. 1. 2008. Domáhal-li se oprávněný nařízení exekuce návrhem ze dne 15. 4. 2008, pak je zřejmé, že jej podal po uplynutí pětileté prekluzívní lhůty, kdy nárok zanikl.

Závěr odvolacího soudu, že předpoklady pro nařízení exekuce v projednávané věci byly splněny, je tudíž nesprávný; Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil a jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný ( odst. l část věty první za středníkem ).

V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2011

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu