Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4724/2007

                                  25Cdo 4724/2007ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Č. k. p., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) M. L., a 2) L. J., zastoupené advokátem, o 176.497,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání druhé žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2007, č. j. -64, takto:I. Dovolání se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.                                          O d ů v o d n ě n í :Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 16. 2. 2006, č. j. -33, uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobkyni částku 159.543,- Kč, ohledně dále požadované částky 16.954,- Kč žalobu proti němu zamítl, v plném rozsahu zamítl žalobu proti druhé  žalované na zaplacení 176.497,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že dne 18. 10. 2000 při k dopravní nehodě zaviněné druhou žalovanou, která řídila vůz, jehož držitelem byl první žalovaný, došlo ke škodě na zdraví chodkyně M. V. a na jejích věcech. K vozidlu nebylo uzavřeno povinné pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla podle , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „ “). Náhrada škody v celkové výši 159.543,- Kč byla poškozené vyplacena žalobkyní prostřednictvím Č. p., a.s. Soud dovodil, že žalobkyně má  podle zákona právo na náhradu toho, co za oba žalované plnila ( zákona). Oba žalovaní jsou osobami bez pojištění odpovědnosti podle zákona, první žalovaný, jenž provozoval motorové vozidlo bez pojištění odpovědnosti za škodu, je odpovědný za způsobenou škodu podle obč. zák. a druhá žalovaná, která vůz řídila bez dokladu o pojištění ( zákona), odpovídá za škodu podle obč. zák., oba společně a nerozdílně. Soud žalobu vůči prvnímu žalovanému částečně zamítl, neboť na náhradu za tzv. delegační poplatek a za náklady spojené s likvidací případu dle interních předpisů žalobkyně není zákonný nárok, a žalobu proti druhé žalované zamítl, když shledal důvodnou námitku promlčení nároku po uplynutí dvouleté promlčecí doby podle obč. zák. K odvolání žalobkyně a prvního žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 3. 2007, č.j. -64, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích ve vztahu k oběma žalovaným co do částky 16.954,- Kč potvrdil, ve vyhovujícím výroku ve vztahu k prvnímu žalovanému a v zamítavém výroku ve vztahu k druhé žalované co do částky 159.543,- Kč rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že oba žalované zavázal k zaplacení částky 159.543,- Kč společně a nerozdílně, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, že oba žalovaní jsou osobami bez pojištění odpovědnosti podle , oba odpovídají za způsobenou škodu a žalobkyně má proti nim právo na to, co za ně plnila. Na tom nic nemění námitka žalované, že měla určitý doklad o pojištění, když auto pojištěno nebylo. Ohledně promlčení nároku proti druhé žalované však – na rozdíl od soudu prvního stupně - dospěl k závěru, že se nejedná o nárok na náhradu škody ze strany pojišťovny, ale o originární nárok podle – tzv. postih, kde platí obecná tříletá promlčecí doba podle obč. zák., a k jeho promlčení nedošlo. Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Namítá, že není ve sporu pasivně věcně legitimována, neboť není osobou bez pojištění odpovědnosti podle Poukazuje na okruh osob, které jsou dle zákona povinny uzavřít pojištění odpovědnosti, zatímco ona nebyla podle tohoto zákona ani oprávněna uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti, když k tomu je oprávněn pouze vlastník nebo spoluvlastník vozidla. Právo na náhradu škody se promlčuje podle obč. zák. ve dvouleté promlčecí době ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nesouhlasí proto se závěrem odvolacího soudu o běhu promlčecí doby ode dne, kdy došlo k první výplatě plnění z garančního fondu, a poukazuje na judikaturu týkající se počátku subjektivní promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu škody. Uvádí, že jednala v dobré víře, když byla přesvědčena, že pojištění vozu bylo uzavřeno. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byly změněny výroky I, III a IV rozsudku soudu prvního stupně, a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ust. , není důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 8. 3. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II ). Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu , které dovolatelka uplatnila jako dovolací důvod, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.Které osoby rozumí pod pojmem „osoba bez pojištění odpovědnosti“, vymezil dovolací soud již ve svých předchozích rozhodnutích. V rozsudcích ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. , a ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. , publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 5807, Nejvyšší soud dovodil, že za osobou bez pojištění odpovědnosti ve smyslu je třeba považovat tu osobu, která za způsobenou škodu odpovídá, nikoliv pouze osobu, která nesplní povinnost uzavřít k provozovanému vozidlu pojistnou smlouvu ve smyslu tohoto zákona. Přitom odpovědnost provozovatele vozidla za škodu způsobenou jeho provozem podle a násl. obč. zák. nevylučuje souběžnou (solidární) odpovědnost řidiče tohoto vozidla podle obč. zák., který způsobil škodu při téže škodní události zaviněným porušením právní povinnosti, nejde-li o případ uvedený v ust. obč. zák. (srov. též rozsudek publikovaný pod č. 29/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Má-li tedy Česká kancelář pojistitelů (žalobkyně) podle , ve spojení s zákona právo postihu vůči každému, kdo odpovídá za způsobenou škodu a za koho plnila, svědčí jí toto právo vůči řidiči (nepojištěného) vozidla tehdy, odpovídá-li řidič za škodu vzniklou při provozu tohoto vozidla (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. ). Dovolací soud neshledal důvod pro odchýlení se od tohoto závěru ani v posuzovaném případě a dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu považuje za správný.Rovněž otázka promlčení práva pojišťovny na plnění vůči pojištěnému byla již v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena a v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu byla vyřešena v souladu s hmotným právem i s judikaturou. Např. v rozsudku ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. , Nejvyšší soud uvedl, že postižní právo pojišťovny vůči pojištěnému má povahu zvláštního, originárního nároku, který se promlčuje podle ust. obč. zák. v obecné tříleté promlčecí době, a nikoliv podle ust. obč. zák., jež se vztahuje na nároky poškozeného na náhradu škody proti tomu, kdo za škodu odpovídá. Pro obecnou promlčecí dobu platí, že začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být  vykonáno (uplatněno) poprvé, tedy ode dne, kdy právo bylo možno odůvodněně jako nárok uplatnit u soudu podáním žaloby. V dané věci je proto rozhodující, kdy žalobkyně mohla své postižní právo, odvíjející se od toho, že plnila poškozené z garančního fondu, vykonat poprvé. Odvolací soud správně určil počátek běhu promlčecí lhůty v závislosti na datu, kdy došlo k výplatě plnění (15. 9. 2001), přičemž s ohledem na datum podání žaloby (28. 6. 2004) byl nárok proti druhé žalované uplatněn u soudu včas.Jak vyplývá z výše uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska námitek v dovolání správné a dovolací důvod podle není naplněn, Nejvyšší soud proto dovolání druhé žalované podle ust. věty před středníkem zamítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , věty první a , neboť druhá žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni v tomto řízení náklady nevznikly.Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 27. ledna 2010                                                                JUDr. Marta  Škárová, v. r.                                                                     předsedkyně senátu

Z