Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2724/2019

26 Cdo 2724/2019-185

USNESENÍ

MORDELON s.r.o.,

A. B.

, narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Filipem Mochnáčem, advokátem se sídlem v Brně, Heršpická 813/5, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. dubna 2019, č. j. -158, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč

do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Heleny Pilařové, advokátky se sídlem v Brně, Heinrichova 223/38.

Odůvodnění:

Okresní soud Brno-venkov (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 8. 2018, č. j. -107, uložil žalovanému vyklidit stavbu budovy č. p. XY, rodinný dům, stojící na pozemku č. XY, pozemek p. č. XY, pozemek p. č. XY, vše v obci a katastrálním území XY (dále jen "Nemovitosti"), a zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. 4. 2019, č. j. -158, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Zjistil, že původním vlastníkem Nemovitostí byl žalovaný, který kupní smlouvou ze dne 9. 2. 2009 převedl vlastnické právo k Nemovitostem na svou tehdejší přítelkyni E. V. Ta dne 5. 8. 2010 uzavřela se svým bratrem R. V. darovací smlouvu a touto smlouvou mu Nemovitosti bezplatně přenechala. Kupní smlouvou ze dne 10. 5. 2014 uzavřenou s R. V. nabyla vlastnické právo k Nemovitostem žalobkyně a je zapsána jako jejich vlastník v katastru nemovitostí. Dovodil, že žalobkyně má právo na ochranu svého vlastnického práva proti žalovanému, který Nemovitosti nadále užívá bez právního důvodu ( , , dále jen "o. z."). Obranu žalovaného, že je nájemcem Nemovitostí na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2015, neshledal důvodnou, neboť žalovaný uzavření nájemní smlouvy s žalobkyní přes poučení soudu ( , , dále jen " ") neprokázal. K další obraně žalovaného, že své vlastnické právo nikdy nepozbyl a je nadále vlastníkem Nemovitostí, nepřihlédl s odůvodněním, že žalovaný relevantní tvrzení o absenci vážnosti vůle (mající za následek absolutní neplatnost smluv o převodu vlastnického práva) uplatnil až poté, co nastaly účinky koncentrace řízení skončením prvního jednání dne 12. 6. 2018 ( ).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, které není z posléze uvedených důvodů přípustné podle

Předně je třeba uvést, že podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z toho vyplývá, že důvody zmatečnosti, jiné vady řízení či pochybení ve zjištění skutkového stavu věci nelze pokládat za způsobilé dovolací důvody. Vedle způsobilého dovolacího důvodu podle však dovolatel právě takový (nezpůsobilý) důvod rovněž uplatnil a jeho prostřednictvím namítl tzv. jinou vadu řízení (výtkou, že odvolací soud neprovedl všechny jím označené důkazy). K tomu lze jen dodat, že k jiným vadám řízení lze přihlédnout, je-li dovolání přípustné (srov. ); samy o sobě však přípustnost dovolání založit nemohou.

Dovolatel namítá, že v otázce důkazního břemene při prokazování pravdivosti (správnosti) soukromé y se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. , přehlíží však, že na vyřešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. V posuzované věci žalovaný navrhl k prokázání svých tvrzení provést důkaz fotokopií nájemní smlouvy opatřenou ověřovací doložkou o vidimaci. Vidimací se soukromé ě „vyšší kvalita" veřejné y neposkytuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015 sp. zn. , nebo usnesení ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. , či ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. ). Proto popřela-li žalobkyně pravost této nájemní smlouvy, měl žalovaný (dovozující ze skutečností v ní obsažených pro sebe příznivé právní důsledky) důkazní břemeno prokázat pravost podpisu jednatele žalobkyně na nájemní smlouvě, a tedy samu pravost uvedené y (srov. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. ). Odvolací soud pak založil své rozhodnutí na závěru, že žalovaný toto důkazní břemene neunesl a pravost nájemní smlouvy neprokázal, a z tohoto důvodu se již (logicky) pravdivostí (správností) této y dále nezabýval.

Dovolání není přípustné podle ani pro řešení otázky koncentrace řízení podle ustanovení a poučovací povinnosti soudu podle ustanovení a 3 , neboť tyto otázky vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

Soudní praxe je ustálena v závěru, že první jednání lze pokládat ve smyslu , věty druhé, ve znění do 31. 8. 2012 za skončené jen tehdy, byly-li při něm provedeny alespoň všechny úkony uvedené v a 2 ve znění do 31. 8. 2012 (srov. rozsudek ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 10/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). I když byl uvedený závěr prezentován ve vztahu k ve znění do 31. 12. 2012, je plně aplikovatelný i v řízeních, v nichž jde o koncentraci řízení a její účinky podle právní úpravy účinné po 1. 1. 2013 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. ).

Z obsahu spisu vyplývá, že v projednávané věci se nekonal přípravný rok. První jednání ve věci se konalo dne 12. 6. 2018 a účastníci (jejich právní zástupci) k němu byli předvoláni vzory č. 27 (žalobkyně) a č. 28 (žalovaný), obsahujícími poučení o tom, že rozhodné skutečnosti lze uvést a důkazy k jejich prokázání označit pouze do skončení tohoto jednání, i o tom, za jakých podmínek bude možné přihlédnout ke skutečnostem a důkazům uvedeným později. Na jednání konaném dne 12. 6. 2018 byla žalobkyně vyzvána k přednesu žaloby a žalovaný přednesl své vyjádření k žalobě. V něm shrnul genezi vlastnických vztahů k Nemovitostem a svou obranu proti žalobě založil na tvrzení, že s žalobkyní dne 1. 1. 2015 uzavřel nájemní smlouvu, na základě níž nemovitosti užívá, označil rovněž důkazy k prokázání svých tvrzení. Oba účastníci byli vyzváni k doplnění tvrzení a navržení důkazů, na výzvy reagovali a před skončením jednání byli poučeni o tom, že skončením prvního jednání dojde ke koncentraci řízení podle Po tomto poučení již účastníci další skutečnosti netvrdili, ani nenavrhovali důkazy a jednání bylo odročeno za účelem provedení dokazování (podle návrhů účastníků a rozhodnutí soudu) na 31. 7. 2018.

Soud prvního stupně sice výslovně výsledky přípravy jednání nesdělil, nicméně teorie i praxe jsou jednotné v závěru, že sdělování výsledků přípravy jednání není vždy obligatorním úkonem soudu, ale odvíjí se od toho, zda je to potřebné pro další průběh řízení, případně vhodné z hlediska informovanosti účastníků a např. potřeby vysvětlení důvodů, které k příslušným postupům vedly [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. , a v něm citovaný komentář Králík, M., Vašíček, J. In Lavický P. a kol. ( až 250l): Zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů. Praha: Wolters Kluwer, 2016, str. 544.]. Z protokolu o jednání je přitom zřejmé, že geneze vlastnických vztahů k Nemovitostem (a tedy ani vlastnické právo žalobkyně) nebyla mezi účastníky sporná, spornou zůstala existence nájemní smlouvy, od níž žalovaný odvozoval svůj právní důvod k užívání Nemovitostí. Lze proto uzavřít, že na jednání dne 12. 6. 2018 došlo k provedení úkonů podle a 2 Jestliže tedy odvolací soud (soud prvního stupně) vztáhl účinky koncentrace ke skončení prvního jednání dne 12. 6. 2018, od judikatury dovolacího soudu se neodchýlil. Za situace, kdy žalovaný vznesl námitku neplatnosti smlouvy až podáním ze dne 24. 7. 2018, mohl její důvodnost soud zkoumat pouze na základě skutečností a důkazů uvedených do skončení prvního jednání.

Na uvedených závěrech ničeho nemění ani skutečnost, že na jednání odvolacího soudu dne 4. 4. 2019 bylo žalovanému poskytnuto poučení podle V rozsudku ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. , uveřejněném pod č. 5/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že nebylo-li účastníku řízení poskytnuto poučení podle a 3 dříve, než nastala koncentrace řízení (ač se tak objektivně mělo stát), nebrání tomu, aby tyto skutečnosti vylíčil, resp. aby označil důkazy potřebné k prokázání svých skutkových tvrzení i poté, kdy koncentrace nastala nebo – je-li podáno odvolání – musí být poučení poskytnuto odvolacím soudem v odvolacím řízení ( ), a to bez ohledu na to, že již došlo ke koncentraci řízení. Z uvedeného vyplývá, že po poučení odvolacího soudu mohl žalovaný označit důkazy k prokázání svého tvrzení o uzavření nájemní smlouvy i přesto, že již dříve nastala koncentrace řízení.

Dovolací soud nepřehlédl sdělení žalovaného, že dovolání podává „do všech výroků“ napadeného rozsudku, tj. jakoby i proti jeho nákladovému výroku. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění; navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [ ].

Za této situace dovolací soud dovolání žalovaného podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [ , b) ] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. , či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. .

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 15. 10. 2019

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu