Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
45169CB93C5B069EC12584C3001EE4D2.html
HTML · 17.52 KB
No categories available
30 Cdo 3207/2019
30 Cdo 3207/2019-405
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce J. J., narozeného XY, bytem ve XY, zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Jižní 1820/37, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 145/2016 , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2019, č. j. 54 Co 108/2019 -278, takto:
I. Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobce se v řízení na žalované domáhal zaplacení částky 140 318 198 Kč jako náhrady škody, jež mu měla být způsobena tvrzeně nesprávným úředním postupem soudu a insolvenčního správce, a to v řízení vedeném proti němu jako dlužníku před Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka Liberec pod sp. zn. KSLB 76 INS XY .
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 4. 2018, č. j. 10 C 145/2016 -153, žalobu o zaplacení částky 140 318 198 Kč zamítl (výrok I). Žalobci zároveň uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb. ), dále jen „o. s. ř. “, odmítl.
Nejvyšší soud především nepřihlížel k podání žalobce (dovolání ze dne 16. 6. 2019), které bylo sepsáno, aniž by byl žalobce zastoupen advokátem či prokázal své právnické vzdělání (srov. § 241a odst. 5 o. s. ř. o. s. ř. ) a zabýval se toliko dovoláním sepsaným dne 10. 7. 2019 prostřednictvím advokátky.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř. o. s. ř. ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř. o. s. ř. ) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Žalobce v obsáhlém dovolání sepsaném prostřednictvím zvolené zástupkyně pouze parafrázoval obsah ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , aniž však náležitě konkretizoval, který z alternativních předpokladů přípustnosti dovolání považuje pro tyto jednotlivé dovolací důvody za splněný.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , je dovolatel povinen v dovolání pro každý jednotlivý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (§ 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014 , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 ).
Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně. Jen tak bude zaručeno splnění účelu novely občanského soudního řádu (zákona č. 404/2012 Sb. ), když advokáti dovolatelů budou před podáním dovolání u každého jednotlivého dovolacího důvodu nuceni posoudit, zda daná konkrétní právní otázka již byla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, případně jakým způsobem, a zda tedy vůbec má smysl se v této právní otázce na Nejvyšší soud obracet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014 ).
Rovněž ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 , bylo vysvětleno, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Posouzení, zda podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti, pak může učinit v souladu s § 243f odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. předseda senátu nebo pověřený člen senátu (srov. bod 40. uvedeného stanoviska).
Dovolatel mimo citace § 237 o. s. ř. o. s. ř. neuvádí konkrétní důvod přípustnosti jím podaného dovolání, které je nadto převážně jen nepřípadnou polemikou s postupem soudu rozhodujícího v insolvenčním řízení, aniž by byla přípustnost dovolání dostatečným způsobem vymezena též ve vztahu k napadenému rozhodnutí odvolacího soudu rozhodujícího v řízení o nároku na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
Je-li pak žalobcem povšechně namítáno, že nebyly provedeny jím označené důkazy, pak v dovolání není označen žádný konkrétní opomenutý důkaz, nýbrž je toliko argumentováno, že byl opomenut žalobcův blíže nespecifikovaný „návrh na zjištění okolností existence pohledávek“. Ani v tomto rozsahu není dovolání tzv. projednatelné.
Nad rámec důvodů vážících se k vadám dovolání Nejvyšší sud připomíná, že k případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání jinak (ve smyslu § 237 o. s. ř. o. s. ř. ) přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Nejde totiž o otázky správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (tj. o otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo), nýbrž o otázky případné existence či neexistence vad řízení ve smyslu § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013 , ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014 , a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014 ).
Na základě řečeného lze uzavřít, že dovolání neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání pokračovat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. (viz čl. II bod. 1 ve spojení s čl. VI. zákona č. 139/2015 Sb. ) ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 9. 2019
JUDr. David Vláčil pověřený člen senátu