Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
B23B08855AF9188CC12584AE001EA78A.html
HTML · 20.44 KB
No categories available
29 ICdo 54/2018
KSOS 25 INS XY25 ICm XY29 ICdo 54/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně S. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Hasalou, advokátem, se sídlem v Šumperku, Radniční 237/13, PSČ 787 01, proti žalovaný 1) Mgr. Radoslavu Lavičkovi, se sídlem v Olomouci, Hodolanská 413/32, PSČ 779 00, jako insolvenčnímu správci dlužnice S. S., a 2) L. N., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Michalem Klusákem, advokátem, se sídlem v Praze, V jámě 699/1, PSČ 110 00, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Krajského soudu v Ostravě − pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 25 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice S. S., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. listopadu 2017, č. j. 25 ICm XY, 12 VSOL XY (KSOS 25 INS XY), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit druhému žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
neplatnosti kupní smlouvy ze dne 13. dubna 2015, uzavřené mezi prvním žalovaným (jako prodávajícím) a druhým žalovaným (jako kupujícím), kterou „došlo ke zpeněžení“ nemovitosti žalobkyně (specifikovaných ve výroku rozhodnutí − dále jen „nemovitosti“ a „kupní smluva“) mimo dražbu v insolvenčním řízení žalobkyně vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS XY.
Odvolací soud – odkazuje na správná skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně existence pohledávky zajištěného věřitele (Reticulum Power, a. s. – dále jen „zajištěný věřitel“), jakož i ohledně okolností a podmínek, za kterých byla kupní smlouva uzavřena– v prvé řadě zdůraznil, že v insolvenční věci žalobkyně bylo pravomocně rozhodnuto o úpadku žalobkyně (jako dlužnice), jakož i o způsobu řešení jejího úpadku konkursem (dovolání žalobkyně proti usnesení ze dne 8. prosince 2014, č. j. KSOS 25 INS XY, 3 VSOL XY, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení ze dne 22. září 2014, č. j. KSOS 25 INS XY, kterým Krajský soud v Ostravě k insolvenčnímu návrhu zajištěného věřitele mimo jiné zjistil úpadek dlužnice a na její majetek prohlásil konkurs, odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. února 2017, sen. zn. 29 NSČR 25/2015 ; ústavní stížnost žalobkyně proti výše označeným usnesením odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 19. června 2018, sp. zn. III. ÚS 1591/17 ). V incidenčním sporu vyvolaném žalobkyní, jehož předmětem je posouzení neplatnosti kupní smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetkové podstaty prodejem mimo dražbu (probíhajícím v rámci insolvenčního řízení, jež se nachází v realizační fázi), tak nelze skutečnosti týkající se existence úpadku žalobkyně a splnění podmínek pro řešení jeho konkursem úspěšně zpochybnit.
Jelikož pohledávku zajištěného věřitele (ani její pořadí) nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů, jde o pohledávku zajištěnou, včetně uplatněného práva na uspokojení ze zajištění; skutečnost že žalobkyně na přezkumném jednání pravost pohledávky a právo na uspokojení ze zajištění z titulu zástavního práva váznoucího na nemovitostech popřela, nemá na zjištění pohledávky vliv. Žalobkyně tak není ani osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky; z téhož důvodu nemohla být přiznána právní relevance námitce „neexistence zjištěné pohledávky“ ani v dalším průběhu insolvenčního řízení.
Tvrzení žalobkyně, podle něhož insolvenční správce porušil svou povinnost postupovat při výkonu funkce svědomitě a s odbornou péčí [srov. § 36 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona )], když na přezkumném jednání pohledávku zajištěného věřitele nepopřel, nemůže být důvodem neplatnosti kupní smlouvy; případné pochybení insolvenčního správce by mohlo vést pouze ke vzniku odpovědnosti insolvenčního správce za vzniklou škodu nebo újmu podle ustanovení § 37 insolvenčního zákona .
Konečně odvolací soud neshledal opodstatněnou ani výhradu žalobkyně o tom, že nemovitosti by mohly být zpeněženy za částku „vyšší“. V této souvislosti akcentoval, že insolvenční správce v souladu s pokyny zajištěného věřitele ze dne 13. ledna 2015 nemovitosti zpeněžil prodejem mimo dražbu a to za cenu vyšší než cenu obvyklou (určenou znaleckým posudkem Ing. Františka Kocourka – dále jen „znalec“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř. “).
Dovolatelka zdůrazňuje, že „její insolvenční řízení je vedeno v rozporu se zákonem“, když podle jejího názoru „v insolvenci vůbec nebyla“ a „incidenční spor neměl být vůbec veden“. „Prodej nemovitostí v neplatném insolvenčním řízení je tedy v rozporu se zákonem, resp. minimálně s dobrými mravy“. Podle dovolatelky jsou „okolnosti uzavření kupní smlouvy prošetřovány v trestním řízení“; přitom „je zřejmé, že znalec prodávané nemovitosti podhodnotil, a to ku prospěchu druhého žalovaného a ke škodě dovolatelky“.
Současně s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (v dovolání specifikovanou) dodává, že neplatností vedeného insolvenčního řízení a kupní smlouvy se měly soudy zabývat z úřední povinnosti; právě neplatně vedené insolvenční řízení by mělo být důvodem k vyhodnocení kupní smlouvy jako jednání, které je rozporné s dobrými mravy.
Dovolatelce je tak nutné poskytnou ochranu, neboť nelze připustit, aby současný vlastník nemovitostí (tj. druhý žalovaný) „profitoval z trestného činu, byť jiné osoby“. Rovněž z nálezové judikatury Ústavního soudu (v dovolání zmíněné) je zjevné, že důsledkem rozporu s dobrými mravy je absolutní neplatnost právního úkonu.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
První žalovaný má dovolání za zjevně bezdůvodné.
Druhý žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné, respektive nedůvodné.
Dovolání žalobkyně, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:
1) I pro poměry insolvenčního řízení je plně uplatnitelný závěr, podle něhož se jednotlivé fáze řízení zpravidla uzavírají rozhodnutími, jež činí některé (byť chybné) kroky a postupy (v dalším průběhu řízení) nevratnými (viz např. důvody usnesení ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 5/2014 , uveřejněné pod číslem 61/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
2) Osoba, jejíž popěrné právo nemá (je-li účinně uplatněno při přezkumném jednání) vliv na zjištění pohledávky (a takovou osobou je i dlužník za trvání konkursu vedeného na jeho majetek), není ani osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky (§ 160 odst. 4 insolvenčního zákona ). Srov. např. usnesení ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014 , uveřejněný pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
K podmínkám, za nichž insolvenční správce mohl zpeněžit nemovitosti prodejem mimo dražbu, srov. rozsudek ze dne 27. června 2019, sen. zn. 29 ICdo 136/2017 , včetně judikatury Nejvyššího soudu shrnuté v jeho důvodech.
Poukaz dovolatelky na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (specifikovanou v dovolání) shledává Nejvyšší soud v poměrech dané věci nepřípadným.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že v době po vydání rozhodnutí odvolacího soudu Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. ledna 2019, č. j. KSOS 25 INS XY, zrušil konkurs na majetek žalobkyně z důvodu, že její majetek je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující; toto usnesení nabylo (ve výroku o zrušení konkursu) právní moci dne 7. února 2019. Následným usnesením ze dne 25. února 2019, č. j. KSOS 25 INS XY, Krajský soud v Ostravě zprostil Mgr. Radoslava Lavičku funkce insolvenčního správce.
Vzhledem k důvodům, pro které byl zrušen konkurs na majetek žalobkyně, nelze v řízení pokračovat (§ 159 odst. 4 až 6 insolvenčního zákona ); samotné rozhodnutí o odmítnutí dovolání není pokračováním v incidenčním sporu ve smyslu ustanovení § 159 odst. 3 insolvenčního zákona (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 ICdo 54/2015 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2018, pod číslem 37).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 , § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl a žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Zatímco prvnímu žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly, v případě druhého žalovaného tyto náklady sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 17. dubna 2018), která podle ustanovení § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty ve výši 50.000,- Kč) částku 3.100,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 advokátníhotarifu); celkem s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. ) činí částku 4.114,- Kč.
K určení výše odměny za zastoupení advokátem v incidenčním sporu srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 ICdo 13/2013 , uveřejněného pod číslem 91/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sen. zn. 29 ICdo 62/2014 , uveřejněného pod číslem 85/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu