Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 54/2018

KSOS 25 INS XY25 ICm XY29 ICdo 54/2018

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně S. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Hasalou, advokátem, se sídlem v Šumperku, Radniční 237/13, PSČ 787 01, proti žalovaný 1) Mgr. Radoslavu Lavičkovi, se sídlem v Olomouci, Hodolanská 413/32, PSČ 779 00, jako insolvenčnímu správci dlužnice S. S., a 2) L. N., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Michalem Klusákem, advokátem, se sídlem v Praze, V jámě 699/1, PSČ 110 00, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Krajského soudu v Ostravě − pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 25 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice S. S., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. listopadu 2017, č. j. 25 ICm XY, 12 VSOL XY ( XY), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit druhému žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

neplatnosti kupní smlouvy ze dne 13. dubna 2015, uzavřené mezi prvním žalovaným (jako prodávajícím) a druhým žalovaným (jako kupujícím), kterou „došlo ke zpeněžení“ nemovitosti žalobkyně (specifikovaných ve výroku rozhodnutí − dále jen „nemovitosti“ a „kupní smluva“) mimo dražbu v insolvenčním řízení žalobkyně vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY.

Odvolací soud – odkazuje na správná skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně existence pohledávky zajištěného věřitele (Reticulum Power, a. s. – dále jen „zajištěný věřitel“), jakož i ohledně okolností a podmínek, za kterých byla kupní smlouva uzavřena– v prvé řadě zdůraznil, že v insolvenční věci žalobkyně bylo pravomocně rozhodnuto o úpadku žalobkyně (jako dlužnice), jakož i o způsobu řešení jejího úpadku konkursem (dovolání žalobkyně proti usnesení ze dne 8. prosince 2014, č. j. XY, 3 VSOL XY, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení ze dne 22. září 2014, č. j. XY, kterým Krajský soud v Ostravě k insolvenčnímu návrhu zajištěného věřitele mimo jiné zjistil úpadek dlužnice a na její majetek prohlásil konkurs, odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. února 2017, sen. zn. ; ústavní stížnost žalobkyně proti výše označeným usnesením odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 19. června 2018, sp. zn. ). V incidenčním sporu vyvolaném žalobkyní, jehož předmětem je posouzení neplatnosti kupní smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetkové podstaty prodejem mimo dražbu (probíhajícím v rámci insolvenčního řízení, jež se nachází v realizační fázi), tak nelze skutečnosti týkající se existence úpadku žalobkyně a splnění podmínek pro řešení jeho konkursem úspěšně zpochybnit.

Jelikož pohledávku zajištěného věřitele (ani její pořadí) nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů, jde o pohledávku zajištěnou, včetně uplatněného práva na uspokojení ze zajištění; skutečnost že žalobkyně na přezkumném jednání pravost pohledávky a právo na uspokojení ze zajištění z titulu zástavního práva váznoucího na nemovitostech popřela, nemá na zjištění pohledávky vliv. Žalobkyně tak není ani osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky; z téhož důvodu nemohla být přiznána právní relevance námitce „neexistence zjištěné pohledávky“ ani v dalším průběhu insolvenčního řízení.

Tvrzení žalobkyně, podle něhož insolvenční správce porušil svou povinnost postupovat při výkonu funkce svědomitě a s odbornou péčí [srov. , o úpadku a způsobech jeho řešení ( )], když na přezkumném jednání pohledávku zajištěného věřitele nepopřel, nemůže být důvodem neplatnosti kupní smlouvy; případné pochybení insolvenčního správce by mohlo vést pouze ke vzniku odpovědnosti insolvenčního správce za vzniklou škodu nebo újmu podle ustanovení .

Konečně odvolací soud neshledal opodstatněnou ani výhradu žalobkyně o tom, že nemovitosti by mohly být zpeněženy za částku „vyšší“. V této souvislosti akcentoval, že insolvenční správce v souladu s pokyny zajištěného věřitele ze dne 13. ledna 2015 nemovitosti zpeněžil prodejem mimo dražbu a to za cenu vyšší než cenu obvyklou (určenou znaleckým posudkem Ing. Františka Kocourka – dále jen „znalec“).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “).

Dovolatelka zdůrazňuje, že „její insolvenční řízení je vedeno v rozporu se zákonem“, když podle jejího názoru „v insolvenci vůbec nebyla“ a „incidenční spor neměl být vůbec veden“. „Prodej nemovitostí v neplatném insolvenčním řízení je tedy v rozporu se zákonem, resp. minimálně s dobrými mravy“. Podle dovolatelky jsou „okolnosti uzavření kupní smlouvy prošetřovány v trestním řízení“; přitom „je zřejmé, že znalec prodávané nemovitosti podhodnotil, a to ku prospěchu druhého žalovaného a ke škodě dovolatelky“.

Současně s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (v dovolání specifikovanou) dodává, že neplatností vedeného insolvenčního řízení a kupní smlouvy se měly soudy zabývat z úřední povinnosti; právě neplatně vedené insolvenční řízení by mělo být důvodem k vyhodnocení kupní smlouvy jako jednání, které je rozporné s dobrými mravy.

Dovolatelce je tak nutné poskytnou ochranu, neboť nelze připustit, aby současný vlastník nemovitostí (tj. druhý žalovaný) „profitoval z trestného činu, byť jiné osoby“. Rovněž z nálezové judikatury Ústavního soudu (v dovolání zmíněné) je zjevné, že důsledkem rozporu s dobrými mravy je absolutní neplatnost právního úkonu.

Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

První žalovaný má dovolání za zjevně bezdůvodné.

Druhý žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné, respektive nedůvodné.

Dovolání žalobkyně, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:

1) I pro poměry insolvenčního řízení je plně uplatnitelný závěr, podle něhož se jednotlivé fáze řízení zpravidla uzavírají rozhodnutími, jež činí některé (byť chybné) kroky a postupy (v dalším průběhu řízení) nevratnými (viz např. důvody usnesení ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 61/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

2) Osoba, jejíž popěrné právo nemá (je-li účinně uplatněno při přezkumném jednání) vliv na zjištění pohledávky (a takovou osobou je i dlužník za trvání konkursu vedeného na jeho majetek), není ani osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky ( ). Srov. např. usnesení ze dne 29. května 2014, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

K podmínkám, za nichž insolvenční správce mohl zpeněžit nemovitosti prodejem mimo dražbu, srov. rozsudek ze dne 27. června 2019, sen. zn. , včetně judikatury Nejvyššího soudu shrnuté v jeho důvodech.

Poukaz dovolatelky na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (specifikovanou v dovolání) shledává Nejvyšší soud v poměrech dané věci nepřípadným.

Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že v době po vydání rozhodnutí odvolacího soudu Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. ledna 2019, č. j. XY, zrušil konkurs na majetek žalobkyně z důvodu, že její majetek je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující; toto usnesení nabylo (ve výroku o zrušení konkursu) právní moci dne 7. února 2019. Následným usnesením ze dne 25. února 2019, č. j. XY, Krajský soud v Ostravě zprostil Mgr. Radoslava Lavičku funkce insolvenčního správce.

Vzhledem k důvodům, pro které byl zrušen konkurs na majetek žalobkyně, nelze v řízení pokračovat ( až 6 ); samotné rozhodnutí o odmítnutí dovolání není pokračováním v incidenčním sporu ve smyslu ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2018, pod číslem 37).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl a žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Zatímco prvnímu žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly, v případě druhého žalovaného tyto náklady sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 17. dubna 2018), která podle ustanovení bodu 5., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty ve výši 50.000,- Kč) částku 3.100,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( advokátníhotarifu); celkem s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( a 3 ) činí částku 4.114,- Kč.

K určení výše odměny za zastoupení advokátem v incidenčním sporu srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 91/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 85/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. 8. 2019

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu