Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 778/2018

-127

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně ALTEA EUROPE spol. s r. o.,se sídlem v Praze 1, U Lužického Semináře 114/46, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 27 65 95 77, proti žalovaným 1) V. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Radoslavem Vagaským, advokátem, se sídlem v Praze 7, U Garáží 1611/1, PSČ 170 00, 2) J. V., narozené XY, bytem XY a 3) att firm s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 8, Kyselova 1185/2, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 28 49 51 44, o zaplacení částky 48.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání první žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2016, č. j. -94, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. června 2016, č. j. -54, (mimo jiné) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (ALTEA EUROPE spol. s r. o.) domáhala vůči žalovaným (1/ V. M. 2/ J. V. a 3/ att firm s. r. o.), aby jí zaplatili společně a nerozdílně částku 48.000,- Kč s 6% úrokem od 6. května 2012 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 160,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (včasné) odvolání (č. l. 61).

V průběhu odvolacího řízení podáním ze dne 21. listopadu 2016 (č. l. 77), došlým odvolacímu soudu dne 24. listopadu 2016, žalobkyně navrhla, aby na její místo do řízení vstoupila společnost Viva Natura Koření s. r. o., se sídlem v Praze 10, náměstí Přátelství 1518/3, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby 24 27 62 19 (dále jen „společnost“). Tento návrh odůvodnila tvrzením, že došlo k postoupení směnečné pohledávky a současně „došlo/dojde“ k indosaci směnky na společnost. Společnost se vstupem do řízení souhlasila.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. prosince 2016, č. j. -94, cituje ustanovení a 2 , (dále jen „“), rozhodl, že v řízení bude soud pokračovat se společností „jako žalobcem“ na místo (původní) žalobkyně.

Přitom zdůraznil, že „je doložen převod práv ze směnky (provedením indosace) a splněny další předpoklady stanovené v “

Proti usnesení odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , namítajíc, že nesouhlasí se vstupem společnosti do řízení na místo žalobkyně, jelikož „má odůvodněně za to, že toto procesní nástupnictví je ryze účelové“.

S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 46/2012“), a nález Ústavního soudu ze dne 9. února 2012, sp. zn. , dovolatelka snáší argumenty na podporu závěru, že „cílem“ návrhu žalobkyně (…) je zneužití procesní úpravy, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšné žalobkyni nedobytnou.

Dovolatelka snáší argumenty ohledně majetkového stavu společnosti (vedených exekucí proti společnosti a jejímu jedinému společníku M. K.) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a návrh žalobkyně zamítl.

Žalobkyně považuje odvolání za nepřípustné, když „se jedná o tzv. podlimitní věc, kdy předmětem žaloby je částka nižší než 50.000,- Kč“.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání první žalované je přípustné podle ustanovení a je i důvodné.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (), o přistoupení dalšího účastníka () a o záměně účastníka ().

Podle ustanovení § 107a o. s. ř, má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3).

Nejvyšší soud předesílá, že nemá za opodstatněnou výhradu žalobkyně, podle níž není dovolání přípustné, když předmětem řízení je zaplacení částky nižší než 50.000,- Kč [ ]. Přípustnost dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud v průběhu odvolacího řízení rozhodl o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka ( ), totiž zakládá (bez dalšího) ustanovení (a nikoli ustanovení ).

Dále Nejvyšší soud akcentuje, že jeho rozhodovací praxe je ustálena na závěrech, podle nichž:

1) Nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení Takový postup by byl namístě např. tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, však k takovému kroku nepostačuje.

Srov. R 46/2012, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2018, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 92/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

2) Jestliže soud rozhoduje o písemném návrhu žalobce na vstup nabyvatele práva (do řízení) podle ustanovení , aniž by návrh doručil žalované straně a umožnil jí se k němu vyjádřit, porušuje povinnost zajistit účastníkům stejnou možnost k uplatnění jejich práv vyplývající z ustanovení

Viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. , ze dne 14. června 2016, sp. zn. , ze dne 2. ledna 2017, sp. zn. , ze dne 28. února 2017, sp. zn. , ze dne 19. dubna 2017, sp. zn. , ze dne 14. září 2017, sp. zn. , ze dne 25. září 2018, sp. zn. , a ze dne 13. května 2019, sp. zn. .

K tomu, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle pouze formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení , srov. též dovolatelkou zmíněný nález Ústavního soudu sp. zn. .

Za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že byl návrh žalobkyně na procesní nástupnictví podle první žalované doručen, lze uzavřít, že odvolací soud nerespektoval ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, jestliže neumožnil první žalované, aby se k podanému návrhu vyjádřila. V důsledku zmíněného opomenutí odvolacího soudu mohla první žalovaná vznést námitky proti tomuto návrhu až v dovolání; jinými slovy, nebylo jí umožněno, aby její výhrady posoudil odvolací soud před vydáním rozhodnutí o procesním nástupnictví podle ustanovení K tomu srov. např. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. .

Jelikož usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou (žalovaní mají postavení samostatných společníků) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( a 2 ).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 8. 2019

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu