Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1459/2019

-168

USNESENÍ

Z. K.

J. D.

, narozenému XY, bytem ve XY, zastoupenému JUDr. Janem Juračkou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Tovární 881/7, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. ledna 2019, č. j. -138, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Podle věty první , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první – dále jen „“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 7. 2018, č. j. -118, uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizený pozemek parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY, rodinný dům ve XY, v k. ú. XY, předat žalobkyni, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 1. 2019, č. j. -138, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a že má být právní otázka vyřešena jinak. Konkrétně jde o nové vyřešení otázky, zda právo žalobkyně na vyklizení předmětné nemovitosti by mělo být odepřeno na základě aplikace korektivu dobrých mravů a právních pravidel zakotvených v , a odst. 2, , (dále jen „obč. zák.“). Nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že soudy obou stupňů shora citovaná ustanovení neaplikovaly a pominuly, že právo žalobkyně na vyklizení mělo být v daném případě odepřeno na základě korektivu dobrých mravů. Pochybení soudů obou stupňů dále spatřuje v tom, že jednostranně vycházely pouze z výpovědí žalobkyně, jejího manžela, sestry, matky a tchýně, pominuly tvrzení žalovaného o skutečných vztazích, jakož i tvrzení svědka A, H, o tom, že žalovanému bylo bráněno nastěhovat si do bytu skříň. Provedené důkazy vyhodnotily soudy obou stupňů jednostranně ve prospěch žalobkyně. Taktéž jim vytýká, že nerespektovaly zákonná ustanovení ukládající povinnost vykládat a aplikovat zákony tak, aby každé ustanovení bylo vykládáno jen ve shodě sd, ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž obč. zák. spočívá, jakož i se zřetelem k hodnotám, které chrání. Poukazuje na to, že soudy mají právní předpisy interpretovat a užívat v souladu s dobrými mravy, přičemž jejich výklad a aplikace nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění, přičemž soudy obou stupňů takto nepostupovaly. Závěrem navrhuje, aby byla rozhodnutí obou soudů zrušena a věc byla následně vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Zároveň platí, že od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení [např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. (dostupné na

www.nsoud.cz

)]. Uplatněním jediného způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. nebo ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. (obě dostupná na

www.nsoud.cz)

].

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. (dostupné na

www.nsoud.cz

)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (dostupné na

http://nalus.usoud.cz

)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. (obě dostupná na

www.nsoud.cz

)]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. (dostupné na

http://nalus.usoud.cz)

].

Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. (dostupné na

http://nalus.usoud.cz

), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.

Dovolatel v dovolání uvádí, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe a zároveň že má být právní otázka posouzena jinak. Odhlédne-li dovolací soud od toho, že se tyto dva důvody přípustnosti dovolání navzájem vylučují [k tomu například srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. (dostupné na

www.nsoud.cz

); proti uvedenému rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , dostupným na

http://nalus.usoud.cz

], neboť v prvním případě je namítáno, že odvolací soud postupoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí, zatímco podstatou druhého je požadavek, aby sám dovolací soud přehodnotil svou dosavadní rozhodovací praxi, je zjevné, že dovolatel v daném případě usiluje o to, aby dovolací soud posoudil rozhodnou právní otázku jinak, než jak to učinil soud prvního stupně a soud odvolací. Taková interpretace však neodpovídá významu [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. , a ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. (dostupná na

www.nsoud.cz)

].

Nadto lze poznamenat, že má-li být dovolání přípustné podle proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu vždy patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Totéž platí i v situaci, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. O vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu jde pak jen tehdy, je-li v dovolání označeno rozhodnutí, které podle názoru dovolatele má dovolací soud přehodnotit [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. (obě dostupná na

www.nsoud.cz

)].

Dovolatel sice správně v dovolání poukazuje na to, jaké zákonné náležitosti musí dovolání splňovat ve vztahu k přípustnosti, nicméně shora uvedeným požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání nedostál, když uvedl dva důvody přípustnosti dovolání, jež se navzájem vylučují. Pokud by dovolací soud odhlédl od této skutečnosti, dovolání by neobstálo ani v tom ohledu, že dovolatel v rozporu se shora citovanou judikaturou neuvedl, od které ustálené rozhodovací praxe se měl odvolací soud ve svém rozhodnutí odchýlit, či které své rozhodnutí by měl dovolací soud přehodnotit. Dovolací soud tedy nemohl v daném případě postupovat jinak, než dovolání podle odmítnout, a to aniž by zkoumal důvodnost dovolatelem uplatněných námitek.

Ve vztahu k napadeným výrokům o náhradě nákladů řízení pak dovolání není přípustné již proto, že podle platí, že dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Ani v této části by proto nemohla být založena přípustnost dovolání.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaného přípustným, podle je odmítl.

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. 5. 2019

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu