Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3049/2016

22 Cdo 3049/2016

U S N E S E N Í

DRUTEP, družstvo

České republice – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových

, se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Rašínovo nábřeží 390/42, Územní pracoviště v Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové nám. 36, IČO: 69797111, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. prosince 2015, č. j. -322, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Podle věty první , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 2 – dále jen „ “), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 5. 2011, č. j. -236, zamítl žalobu na určení, že se žalobce stal vydržením vlastníkem pozemku parc. č. 242 o výměře 35 m

2

, parc. č. 243 o výměře 4 116 m

2

, parc. č. 241/1 o výměře 831 m

2

, parc. č. 241/2 o výměře 95 m

2

, parc. č. 244 o výměře 111 m

2

a nemovitostí – průmyslový objekt na parc. č. 242 a průmyslový objekt na pozemku parc. č. 243 (dále jen „předmětné nemovitosti“), vše zapsané na LV č. 60 000 (dříve LV č. 215 s návazností na LV č. 795) pro k. ú. N., obec Ú. n L., okres Ú. n L. (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 9. 2012, č. j. -261, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že vlastníkem předmětných nemovitostí je žalobce (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).

K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 4. 2015, č. j. -293, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud rozsudkem ze dne 17. 12. 2015, č. j. -322, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které pokládá za přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Žalobce nepovažuje za správné rozhodnutí odvolacího soudu, které vycházelo z dřívějšího rozhodnutí dovolacího soudu. Nesouhlasí s tím, že neuvedení katastrálního území v převodní smlouvě brání vydržení, když ze skutečnosti, že nemovitosti převádí místně příslušný národní výbor v Neštěmicích, lze dovodit, že se bude jednat o nemovitosti v „jeho“ katastrálním území. Pokud je tedy právní úkon vadný, nebrání to oprávněné držbě. Podle žalobce je zcela zřejmé a bylo prokázáno, že skutečná vůle stran jednoznačně směřuje k převodu vlastnického práva. Účastníci neměli žádný důvod k tomu, aby o převodu správy vůbec uvažovali. Za případný omyl je odpovědný orgán tehdejší státní správy, právě on uvedl žalobce v omyl. Takový omyl je přitom možné považovat za omluvitelný. Zdůrazňuje, že jednou ze stran smlouvy byl stát, který následně řadu let nijak nezpochybňoval vlastnické právo žalobce, jenž vyjadřuje nesouhlas s některými závěry odvolacího soudu, vycházejícími z názoru dovolacího soudu. Domnívá se, že jeho dobrá víra byla prokázána a že se stal vlastníkem předmětných nemovitostí. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření s dovoláním nesouhlasí, žalobce neoznačuje žádné nové skutečnosti, toliko polemizuje s dřívějším rozhodnutím dovolacího soudu v dané věci. Ztotožňuje se s rozsudky soudů obou stupňů a odkazuje na svá dřívější podání. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. (dostupné na

www.nsoud.cz

)]. Má-li být dovolání přípustné podle proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má – podle mínění dovolatele – dovolací soud odchýlit [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. (dostupné na

www.nsoud.cz

)].

V posuzovaném případě dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že „rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“, v dovolání ovšem nevymezuje žádnou dříve v judikatuře dovolacího soudu vyřešenou právní otázku (právní závěr), která by měla být podle dovolatele překonána. Dovolatel má evidentně uvedenou formulací na mysli, že má být v jeho dané věci rozhodnuto naopak; to ovšem uvedenému předpokladu přípustnosti dovolání významově neodpovídá.

Obsahem samotného dovolání je pak především výhrada proti zjištěnému skutkovému stavu (zejména námitka ohledně určitosti smlouvy a ohledně skutečné vůle stran), dovolatel však pomíjí, že zjištěný skutkový stav dovolacímu přezkumu nepodléhá (srovnej

a contrario

).

K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (dostupné na

http://nalus.usoud.cz

)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. (obě dostupná na

www.nsoud.cz

)]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. (dostupné na

http://nalus.usoud.cz

)].

K tomu dovolací soud podotýká, že rozhodnutí odvolacího soudu plně respektuje závazný právní názor dovolacího soudu vyjádřený v jeho rozhodnutí sp. zn. , pročež nemá dovolací soud v tomto ohledu odvolacímu soudu co vytknout. Na tom nic nemění ani polemika dovolatele obsažená v jeho dovolání. Dovolání žalobce je totiž vyjádřením nesouhlasu s právními závěry, které Nejvyšší soud učinil v rozsudku ze dne 29. 4. 2015 sp. zn. , což také dovolatel v dovolání výslovně uvádí. Těmito právními závěry byl odvolací soud vázán, podle nich postupoval a dovolací soud neshledal žádný důvod se od těchto závěrů v předmětné věci odchýlit. To platí zejména o klíčovém závěru, že dovolatel nebyl s přihlédnutím ke všem okolnostem v dobré víře, pročež nemohl nabýt vlastnické právo vydržením.

Jelikož dovolatel nevymezil otázku přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle odmítl.

V souladu s větou druhou rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 3. srpna 2016

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předseda senátu