Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 892/2019

20 Cdo 892/2019-239

USNESENÍ

D. B.

AZ EKOTHERM spol. s r. o.

, se sídlem v Praze 10 - Uhříněvsi, Přátelství 207/102, identifikační číslo osoby 25704168, zastoupené JUDr. Vladimírem Krejčíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 730/59, pro nepeněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2018, č. j. -205, t a k t o :

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 31. 1. 2018, č. j. -169, částečně zastavil exekuci nařízenou podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 12. 2008, č. j. -117, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 8. 2011, č. j. -154, a to „ve vztahu k opravě zasklívacích lišt, které vykazují spáry ve spojích, které je nutné vyměnit, tzn. vyndat ostrým nožem silikon, lištu vyměnit a opět provést silikonové těsnění, a ve vztahu k výměně vchodových dveří a opravy garážového okna, včetně nového prosklení“ (výrok I.); „jinak“ návrh na zastavení exekuce zamítl (výrok II.). Soud prvního stupně vzal z provedeného dokazování (mimo jiné ze znaleckého posudku znalkyně v oboru ekonomika a stavebnictví Ing. Stanislavy Kellerové a znaleckého posudku znalce v oboru stavebnictví - výrobky pro stavby a oboru projektování - projektování staveb Ing. Ladislava Bukovského) za prokázané, že povinná specifikované opravy „realizovala dle vykonatelného exekučního titulu“. Ohledně dalších oprav tato skutečnost prokázána nebyla.

K odvolání oprávněné Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 6. září 2018, č. j. -205, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na zastavení exekuce zamítl „ve vztahu k opravě zasklívacích lišt, které vykazují spáry ve spojích, které je nutné vyměnit, tzn. vyndat ostrým nožem silikon, lištu vyměnit a opět provést silikonové těsnění“ (ve zbylém rozsahu zůstalo napadené rozhodnutí nedotčeno). V odůvodnění uvedl, že je-li exekučním titulem vymožení nepeněžitého plnění spočívající v odstranění vad díla (tj. opravou, jejíž způsob je ve výroku vymezen), byla povinná povinna k naplnění důvodu pro zastavení exekuce podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), prokázat, že opravu provedla právě tímto způsobem (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2013, sp. zn. ). Prokázáním opravy provedené v souladu s exekučním titulem - jehož věcnou správnost nelze v exekučním řízení přezkoumávat - nepostačuje závěr znaleckého posudku, ve kterém žádné vady zasklívacích lišt nebyly znalcem zjištěny (za situace, kdy opravu nepotvrdili předvolaní svědci).

Povinná v dovolání namítá, že odvolací soud pochybil, jestliže se nezabýval otázkou, zda vady na lištách skutečně existují, a nařídil-li vymáhat opravu díla za situace, kdy se podle znaleckého posudku vady na díle nevyskytují; aplikoval rovněž pro danou věc nepřiléhavé usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2013, sp. zn. . Přípustnost dovolání ve smyslu spatřuje dovolatelka ve „

vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, resp. je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak

“, a navrhuje změnu napadeného usnesení (v podobě částečného zastavení exekuce v rozsahu povinnosti opravit zasklívací lišty), případně zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná ve svém vyjádření navrhla dovolání povinné odmítnout pro nedostatečné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání či zamítnout pro správnost rozhodnutí odvolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz ) o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné ( ).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění jednoho ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. , ze dne 23. července 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 23. října 2013, sp. zn. , ze dne 31. října 2013, sen. zn. , a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. ), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatelka citací zákona (textu ) předkládá k posouzení tři zákonné předpoklady přípustnosti dovolání, což v této obecné formulaci představuje argumentaci racionálně neudržitelnou, jestliže z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání, neboť splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. ). Dovolání povinné zároveň jakýkoli poukaz na konkrétní a současně rozhodnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by byla následně řádně argumentačně rozvedena podle zvoleného kritéria přípustnosti, neobsahuje. Dovolatelka též (a v souvislosti s předchozím zjištěním) zcela rezignovala na označení konkrétního (konkrétních) rozhodnutí Nejvyššího soudu (alespoň na úrovni vylíčení judikaturních právních závěrů) ve vztahu ke zvolenému hledisku přípustnosti dovolání a ve vazbě na již zmíněnou (a chybějící) prezentaci stěžejní právní otázky.

Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi rovněž vysvětlil, že k tomu, aby bylo možné uzavřít, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2018, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. ). Jestliže je přípustnost dovolání založena na předpokladu, že dovolacím soudem je vznesená otázka rozhodována rozdílně, je společně s tím nutno uvést, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem rozhodována rozdílně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2017, sp. zn. ). Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří toliko na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2018, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. ).

Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud ve své judikatuře zdůraznil, že podle ustálené soudní praxe soud při nařízení exekuce a pověření soudního exekutora zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného a zda vymáhané právo není prekludováno. Exekuční soud není v zásadě oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2008, sp. zn. , a ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. ).

Protože dovolatelka zjevně nevystihla předpoklad přípustnosti dovolání a tuto obligatorní náležitost dovolání již po uplynutí lhůty k dovolání nelze odstranit, přičemž uvedená vada dovolání brání tomu, aby v dovolacím řízení bylo pokračováno, Nejvyšší soud dovolání podle bez jednání (viz věta první ) odmítl.

Pro nepřípustnost dovolání se Nejvyšší soud nezabýval ani případnými vadami řízení (srov. , podle kterého dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), k nimž ostatně dovolatelka svojí argumentací ani explicitně nesměřovala.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 4. 2019

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu