Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
63ACA7394772EDD6C12584240017F8C4.html
HTML · 13.9 KB
No categories available
26 Cdo 110/2019
26 Cdo 110/2019-124
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobců a/ M. F. a b/ M. F., obou bytem XY, zastoupených JUDr. Romanem Kudrličkou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Husova tř. 1847/5, proti žalovanému L. K., bytem XY, zastoupenému JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem v Jihlavě, Telečská 1720/7, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 35 C 170/2017 , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. června 2018, č. j. 8 Co 134/2018 -86, takto:
I. Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky (předseda senátu Nejvyššího soudu – § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř. “) jako soud dovolací dovolání žalobců (dovolatelů) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. června 2018, č. j. 8 Co 134/2018 -86 (k němuž se žalovaný prostřednictvím nově zvoleného advokáta písemně vyjádřil), odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelé včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání), neodstranili (§ 241b odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Konkrétně v dovolání schází relevantní údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. považují pro účely přípustnosti dovolání za splněné. K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. (či jeho části), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013 ). Má-li tudíž být dovolání přípustné – jak avizovali dovolatelé – podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil ... od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, musí být z jeho obsahu především patrné, o kterou otázku hmotného práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe (jež může být vymezena i pouhým slovním popisem, bez uvedení konkrétní spisové značky či značek /srov. nález Ústavního soudu z 18. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 1256/14/ ) se při řešení této otázky odvolací soud odchýlil (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takto nastolenému požadavku vztahujícímu se k přípustnosti dovolání však dovolatelé nevyhověli, a ostatně ani vyhovět nemohli, neboť namítli-li v dovolání toliko nedostatečná (a tudíž vadná) skutková zjištění, nenapadli (objektivně ani nemohli) právní otázku, na jejímž řešení bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16 , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). Na tomto místě dovolací soud zdůrazňuje, že skutkové námitky nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a contrario).
Pro úplnost zbývá dodat, že zamýšleli-li snad dovolatelé založit přípustnost dovolání na tom, že „z právního hlediska (odvolací soud)preferoval jeho (žalovaného)vlastnické právo jednak před posouzením jeho skutečných bytových potřeb, jednak před právy a oprávněnými zájmy žalobců jako nájemců“, neuvedli již (konkrétní) rozhodovací praxi, od níž se měl odvolací soud při řešení této otázky odchýlit. S přihlédnutím k výše uvedeným požadavkům však ani zde nelze usuzovat na řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání. Jen na okraj dovolací soud připomíná postup podle § 2289 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), byl-li ve výpovědi z nájmu použit výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. a/ o. z.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 2. 4. 2019 JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu