Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1195/2022

26 Cdo 1195/2022-181

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce V. S., bytem XY, zastoupeného JUDr. Rostislavem Netrvalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Klatovech, Zlatnická 195, proti žalovanému městu Kašperské Hory, se sídlem v Kašperských Horách, Náměstí 1, zastoupenému JUDr. Karlem Baumrukem, advokátem se sídlem v Klatovech, Pražská 25, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudkům Okresního soudu v Klatovech ze dne 27. května 2021, č. j. -111, a Krajského soudu v Plzni ze dne 20. října 2021, č. j. -133, takto:I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 27. května 2021, č. j. -111, se zastavuje.II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. října 2021, č. j. -133, se odmítá.III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám JUDr. Karla Baumruka, advokáta se sídlem v Klatovech, Pražská 25, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. října 2021, č. j. -133, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé (výrok I.) a změnil v nákladovém výroku (výrok II.); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok III.).

Proti rozsudkům soudů obou stupňů podal žalobce (dovolatel) včasné dovolání, k němuž se žalovaný prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu ( , , ve znění po novele provedené – dále jen „ “). Rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 27. května 2021, č. j. -111, který byl rovněž dovoláním napaden, je rozhodnutím soudu prvního stupně. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (žalobce uvedený opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně rovněž podal). Za této situace ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. července 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 112/1997 časopisu Soudní judikatura, a ze 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 27. května 2021, č. j. -111, zastavil ( ve spojení s ustanovením ).

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, konkrétně proti jeho potvrzujícímu výroku I., pak Nejvyšší soud odmítl podle , neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil ( ).

Konkrétně v dovolání schází relevantní údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ustálila v názoru, že požadavek, aby dovolatel v dovolání vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž z dovolání (z jeho celkového obsahu) musí být patrno, která konkrétní otázka hmotného nebo procesního práva, na níž napadené rozhodnutí závisí, nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit anebo od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. , z 6. srpna 2019, sp. zn. , či z 4. října 2021, sp. zn. ). Má-li tudíž být dovolání přípustné podle proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe (dovolacího soudu), musí být z jeho obsahu především patrné, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe (jež může být vymezena i pouhým slovním popisem, bez uvedení konkrétní spisové značky či značek /srov. nález Ústavního soudu z 18. prosince 2014, sp. zn. ) se při řešení této otázky odvolací soud odchýlil (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 2. dubna 2019, sp. zn. ).

Takový údaj se však z obsahu dovolání nepodává, neboť dovolatel stran jeho přípustnosti s odkazem na ustanovení pouze uvedl, že podle jeho názoru „byla jak soudem prvého stupně, tak soudem odvolacím odlišně od ustálené judikatury řešena předběžná otázka zásadního právního významu, kterou je otázka uznatelnosti výše a termínu placení nájemného, a to při současném posouzení předchozího přiznaného nároku na slevu z nájemného z důvodu špatného stavu pronajatého bytu, když tento stav představuje omezení v užívání bytu“. Již však nespecifikoval (a to ani pouhým slovním popisem) zmíněnou „ustálenou judikaturu“, od níž se měl odvolací soud (resp. též soud prvního stupně) při řešení takto nastolené otázky odchýlit. Tato situace pak dovolacímu soudu znemožňuje, aby se přezkumem napadeného rozhodnutí, resp. konkrétní právní otázkou, na jejímž řešení dotčené rozhodnutí spočívá, mohl blíže zabývat (srov. opět již citované usnesení Nejvyššího soudu z 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 18. července 2017, sp. zn. ). Zbývá dodat, že okolnost, že s napadeným rozhodnutím dovolatel nesouhlasí proto, že určitá právní otázka měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v tomto rozhodnutí) a že tedy – řečeno jinak – napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem podle a 3 ; už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Vzhledem k charakteru uplatněných dovolacích námitek dovolací soud uvádí, že tomuto požadavku dovolatel z velké části ani vyhovět nemohl, neboť v dovolání namítl především nedostatečná (a tudíž vadná) skutková zjištění (zejména ohledně stavu pronajatého bytu a výše nájemného, resp. slevy z nájemného, na niž měl podle svých tvrzení nárok). V tomto ohledu tedy neuplatnil jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (viz a contrario). Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou vadná v tom smyslu, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných d; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu z 23. srpna 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o požadavku dovolatele na „přiznání odkladného účinku podaného dovolání“ za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku ( ) – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. září 2017, sp. zn. , či z 3. října 2017, sp. zn. .

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. 7. 2022

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu