Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 170/2019

-307

USNESENÍ

a)

M. H.

, nar. XY, bytem XY, a

b) M. H.

, nar. XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Ilonou Kindlovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti žalované

České republice - Státnímu pozemkovému úřadu

, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2018, č. j. -238, ve znění opravného usnesení ze dne 5. listopadu 2018, č. j. -287, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobcům, každému rovným dílem, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.203 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Barbory Barcalové, advokátky se sídlem v Praze 1, Klimentská 1652/36.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Žalovaná (dále jen „dovolatelka“) napadla dovoláním výrok I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2018, č. j. -238, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 11. 2018, č. j. -287, jímž byl ve výrocích I., II. a III. potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 11. 2017, č. j. -201, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 6. 2018, č. j. -277 [kterým byl nahrazen projev vůle žalované k uzavření smlouvy se žalobci, jakožto osobami oprávněnými podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v účinném znění (dále jen „“), o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, obec XY, na žalobce M. H., a o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, obec XY, na žalobce M. H., jako pozemků náhradních za pozemky, které nebyly žalobcům vydány, a jímž žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 22.203,50 Kč k rukám jejich zástupkyně] a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6.776 Kč k rukám Mgr. Barbory Barcalové (výrok II.).¨

Splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle spatřovala dovolatelka v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky „liknavosti žalované vůči oprávněné osobě, když ji dovodil z délky správního řízení a když stejně jako soud prvního stupně odmítl provést důkaz veřejnými nabídkami pozemků, poukázáním na jejichž rozsah žalovaná tvrzení o své liknavosti vyvracela“, a při posuzování otázky „vhodnosti žalobci požadovaných pozemků k převodu, jíž se soudy obou stupňů opomněly zabývat“. Odkazovala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. . Jako dovolací důvod ohlásila, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Žalobci navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „“

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl podle , neboť je neshledal přípustným.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu se připomíná, že zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu dovolatelky (jejího předchůdce - Pozemkového fondu ČR) je především otázkou skutkových zjištění, jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů (kdy při přezkumu právního posouzení věci je třeba zabývat se tím, nejsou-li úvahy soudu - o tom, zda jde o postup liknavý, diskriminační, nebo nesoucí znaky libovůle či svévole - nepřiměřené); srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , či usnesení téhož soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. . Vady skutkových zjištění přitom dovolacímu přezkumu podrobit nelze a otázky skutkové tak nemohou založit přípustnost dovolání (na niž lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle ).

Judikatura Nejvyššího soudu (jež reflektuje i judikaturu Ústavního soudu - srov. zejm. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. , či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12 2005, sp. zn. , uveřejněný pod č. 531/2005 Sb.) je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu dovolatelky (či jejího předchůdce - Pozemkového fondu ČR) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a že takový postup (jenž je výrazem zásady

vigilantibus iura scripta sunt

)

nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (k tomu srov. především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Hodnotící závěr odvolacího soudu, že postup dovolatelky lze označit za liknavý, přitom není nepřiměřený zjištěným skutkovým okolnostem věci. Jestliže totiž i přes aktivní přístup žalobců (právní předchůdci žalobců uplatnili svůj nárok již v roce 1992 a o jejich právu na vydání náhradních pozemků bylo rozhodnuto teprve v roce 2005, resp. až v letech 2014, 2015, každý z žalobců se v pěti případech neúspěšně účastnil veřejné nabídky) dovolatelka bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala jejich uspokojení zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků; srov. § 11a zákona o půdě) nesprávným oceněním restitučního nároku (nerespektováním ustálené soudní judikatury, dle níž pozemky, které byly v době přechodu na stát evidovány jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě /v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby/, je třeba ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu , ve znění - srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. , či ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , a ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. ; k důsledkům lpění dovolatele na nesprávném ocenění restitučního nároku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. ), následkem čehož do současné doby nedošlo k jeho uspokojení, pročež se dovolatelka ocitla v mnohaletém prodlení, odvolací soud zcela v souladu s citovanou judikaturou dovodil, že následkem jejího liknavého postupu nebylo lze po žalobcích spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách a bylo namístě vyhovět jejich žalobě o vydání konkrétních vhodných pozemků. Odvolací soud přitom své závěry očividně neopírá jen o zjištěnou délku řízení před pozemkovým úřadem, nýbrž též o celou řadu dalších skutkových okolností, jež v průběhu dokazování vyšly najevo. Platí současně (argumentuje-li dovolatelka tím, že liknavost byla dovozována jen z nepřiměřené délky správního řízení), že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; když samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. ).

Je možno poukázat i na to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu i s dovolacím soudem dříve vydanými rozhodnutími ve skutkově a právně obdobné věci týchž účastníků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. , a ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. ) a ani z tohoto pohledu proto nevybočilo z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, od které Nejvyšší soud nemá důvod se odchýlit ani ve věci nyní posuzované.

Závěry odvolacího soudu se přitom nijak neodchylují ani od dovolatelkou citovaných rozhodnutí dovolacího soudu, jež se otázkou liknavosti či svévole dovolatelky při uspokojování restitučních nároků zabývají (v souladu s ustálenou judikaturou) právě se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem jednotlivých posuzovaných případů.

Od judikatury dovolacího soudu se pak odvolací soud neodchýlil ani při řešení otázky, zda žalobci požadované pozemky jsou vhodné k převodu jako pozemky náhradní (§ 11a odst. 1 zákona o půdě).

Vhodnými náhradními pozemky se rozumí pozemky, jež by byly - nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. dovolatelky - zařaditelné do veřejné nabídky (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. ).

Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního ( zákona o půdě) přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v zákona o půdě a , či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. ), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. ), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. ). Tato hlediska je přitom třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , a usnesení téhož soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. ).

Platí také, že směřuje především ke zmírnění křivd způsobených vlastníkům a uživatelům půdy, potažmo jiného zemědělského majetku v době nesvobody. Citovaný předpis sice jako s jedním z cílů počítá rovněž se zlepšením péče o zemědělskou a lesní půdu obnovením narušených vlastnických vztahů k půdě, avšak z jeho preambule se podává, že tento účel má být podřazen požadavku zmírnění majetkových křivd a v případě konfliktu mu musí ustoupit (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. , či usnesení téhož soudu ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. , dále též nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. , a jeho usnesení ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. ).

Odvolací soud se výše rozvedených judikaturních východisek, od nichž není důvodu se odchylovat, zjevně přidržel, když se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu dovodil, že jde o pozemky vhodné k převodu na žalobce, coby pozemky náhradní. V řízení totiž bylo zjištěno, že v katastru nemovitostí není žádný záznam o skutečnostech, které by bránily jejich převodu, pozemky nejsou zatíženy právy třetích osob, které by znemožňovaly převod, nejedná se o historický majetek církví a ani k nim nebyl uplatněn restituční nárok. K námitkám žalované odvolací soud uvedl, že nakládání s oběma pozemky žalovanou bylo sice omezeno usnesením o nařízení předběžného opatření vydaným Okresním soudem v Berouně ze dne 6. 2. 2017, sp. zn. , z důvodu, že jejich převod požaduje i jiná oprávněná osoba, avšak usnesení o předběžném opatření, jímž bylo žalované zakázáno s pozemky nakládat, bylo vydáno i v tomto řízení, takže vydání předběžného opatření v jiném řízení převodu pozemků na žalobce nebrání. Překážkou vyhovění žalobě v dané věci by byl jen pravomocný rozsudek, jímž by byl nahrazen projev vůle žalované ke stejným pozemkům jiné osobě, řízení vedené před Okresním soudem v Berouně pod sp. zn. ovšem dosud skončeno nebylo. Rovněž ani skutečnost, že v roce 2010 byla mezi žalovanou a Vodovody a kanalizacemi Beroun, a. s., uzavřena smlouva o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, nebrání jeho převodu, neboť v katastru nemovitostí - kromě věcného břemene vedení plynovodu - věcné břemeno na základě smlouvy s uvedenou společností zaznamenáno nebylo, a i kdyby bylo, nebylo by to důvodem, který by bránil jeho převodu. V řízení pak nevyšly najevo žádné okolnosti, z nichž by vyplývalo, že pozemky nelze zemědělsky obhospodařovat nebo, že by při hospodaření s nimi vznikly jiné problémy. Z katastru nemovitostí přitom vyplývá, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY je veden jako ostatní plocha a způsob jeho využití je manipulační plocha a pozemek parc. č. XY v k. ú. XY je veden jako trvalý travní porost a nelze tak dovodit, že by nějaká konkrétní překážka bránila jejich zemědělskému využití.

Pokud dovolatelka v dovolání namítá, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY „je cípem rozsáhlého lesa“, který se rozkládá dále na sousedním pozemku parc. č. XY (k němuž právo hospodaření náleží Lesům České republiky s. p.), a že komunikace, jež v blízkosti tohoto pozemku vede, se nachází na pozemku parc. č. XY ve vlastnictví třetí osoby, pak tyto námitky uplatnila až v dovolání, a jde tak o nepřípustné novoty ve smyslu Stejně pak je tomu i ohledně jejích námitek ve vztahu k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, tvrdí-li až v dovolání, že tento pozemek tvoří spolu s ostatními pozemky v okolí širší funkční celek sloužící vodohospodářství.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobců patří odměna advokáta (za vyjádření k dovolání sepsané Mgr. Barborou Barcalovou) za každou z jím zastupovaných osob ve výši 2.000 Kč [srov. , , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty [ ] ve výši 903 Kč, tj. celkem částka 5.203 Kč.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu - vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

, rozhodnutí Ústavního soudu na

www.usoud.cz

.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 2. 2019

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu