Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 32/2018

30 Cdo 32/2018-178

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce V. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 142/88, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu a o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2017, č. j. -137, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobce se v řízení na žalované domáhá jednak zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 69 912,50 Kč s příslušenstvím, jednak náhrady skutečné škody ve výši 1 497 981 Kč s příslušenstvím a ušlého zisku ve výši 1 901 028 Kč s příslušenstvím, jež mu měly být způsobeny nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. .

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 5. 2016, č. j. -119, žalobu na zaplacení částky 69 912,50 Kč s příslušenstvím a částky 1 901 028 Kč s příslušenstvím zamítl.

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním. Dovolání žalobce však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Založil-li žalobce přípustnost dovolání na předpokladu, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka vzniku škody ve formě ušlého zisku má být posouzena jinak, pak uvedl předpoklad přípustnosti dovolání, který ustanovení významově neodpovídá.

Má-li být totiž dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění žalobce) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ). Jinak řečeno, pro danou právní otázku existuje určité řešení přijaté v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, avšak žalobce se domnívá, že Nejvyšší soud by se měl od této své dosavadní rozhodovací praxe odchýlit a již vyřešenou otázku posoudit odlišně, než jak činil v obdobných věcech dosud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Dovolatel ovšem ani nepopsal, jaká je dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu v řešení nastolené právní otázky, a ani neuvedl žádnou judikaturu Nejvyššího soudu, od které by se měl tento soud odchýlit.

Otázka, zda lze rozhodnout o nároku na ušlý zisk ještě před tím, než je rozhodnuto o nároku na náhradu skutečné škody, nezakládá přípustnost dovolání podle , neboť postup odvolacího soudu není v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, ze které vyplývá, že nárok na náhradu ušlého zisku i skutečné škody ( , ) jsou samostatné nároky, na sobě nezávislé, a i když oba mohou vzniknout z téže škodní události, existence skutečné škody není předpokladem vzniku ušlého zisku, a to platí i naopak (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. ).

Nadto Nejvyšší soud doplňuje, že odvolací soud se neodchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu ani v tom, pokud ve věci rozhodl jen o části předmětu řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. ), a to o nároku na náhradu ušlého zisku a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Předpokladem takového postupu byl požadavek účelnosti, jenž v daném případě byl splněn. Bylo by totiž nehospodárné pokračovat v řízení ohledně nároku, který jednak nevyplýval ze skutkových zjištění (náhrada ušlého zisku), jednak na něm bylo plněno za strany žalované více, než byla částka určená v řízení odvolacím soudem (zadostiučinění za nemajetkovou újmu).

Ve vztahu k námitce snížení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 35 % z důvodu složitosti řízení Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (tedy např. to, zdali byly splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu složitosti věci, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace tohoto kritéria měly soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10 %, o 20 % nebo o 30 %, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. ). Výslednou částkou se dovolací soud pak zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobce není. Rovněž tato námitka přípustnost dovolání podle nemohla založit.

Ani námitka žalobce, že odvolací soud nevedl důkazní řízení ohledně nároku na náhradu ušlého zisku, není způsobilá založit přípustnost dovolání podle Soud je totiž oprávněn posoudit důkazní návrhy účastníků a podle své úvahy rozhodnout, které z navržených důkazů budou provedeny ( věta druhá ); soud především neprovede důkazy, které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci. Pokud soud některé z důkazů neprovede, řádně to odůvodní ve svém rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2015, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. ). Tomuto požadavku odvolací soud i soud prvního stupně ve svých rozhodnutích dostály, a jestliže založily neprovedení důkazů zejména na závěru, že žalobce nepostavil na jisto, že nebýt škodné události, k nárůstu zisku by došlo, pak se ani v tomto postupu neodchýlily od rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. ). K tomu Nejvyšší soud dodává, že nárok na náhradu majetkové škody (ušlého zisku) spočívající v nesprávném úředním postupu podle OdpŠk lze odškodnit pouze v případě, pokud je odůvodňován existencí průtahů ve smyslu období nečinnosti, nikoliv, jak dovozoval žalobce, v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. ).

O náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího ( , ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 2. 2019

JUDr. František Ištvánek předseda senátu