Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4739/2018

33 Cdo 4739/2018-326

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce V. B., bytem XY, zastoupeného JUDr. Barborou Peškovou, advokátkou se sídlem v Praze, Štramberská 143/12, proti žalované J. Z., bytem XY, o 268 355,93 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2018, č. j. -301, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 3. 4. 2018, č. j. -276, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 163.179 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení 293.193 Kč s příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu o zaplacení smluvní pokuty ve specifikované výši (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV).

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 8. 2018, č. j. -301, odmítl odvolání žalobce do výroku I rozsudku soudu prvního stupně (výrok I), ve výroku II jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 24.837,07 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok III) i soudem odvolacím (výrok IV).

Proti výrokům II až IV rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 – dále jen „ “), přípustné.

Žalovaná se plně ztotožnila se závěry odvolacího soudu a neshledává důvody, pro něž by mělo být dovolateli vyhověno. Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. ).

V daném případě žalobce uvedl údaj o přípustnosti v úvodu svého dovolání prostřednictvím citace , čímž obligatorní náležitost dovolání nenaplnil. Své povinnosti v tomto směru dostál ve vztahu k právní otázce požadavků, které lze klást na průměrného spotřebitele, neboť označil judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. a ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. ), od níž se měl odvolací soud podle jeho názoru odchýlit, čímž de facto zvolil jednu z podmínek přípustnosti předvídaných Odvolací soud však v napadeném rozhodnutí judikaturu dovolacího soudu - včetně žalobcem citované - respektoval a jeho právní závěry jsou zcela v souladu s pojetím a praktickým využitím hlediska průměrného spotřebitele v konkrétních sporech.

Námitku, že odvolací soud nesprávně (v rozporu se závěry přijatými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2012, sp. zn. ) posoudil ujednání o smluvní pokutě jako neplatné pro neurčitost z důvodu absence údaje, z jaké částky má být percentuelně stanovená smluvní pokuta vypočítána, zakládá dovolatel na vlastním výkladu smluvního ujednání, jinými slovy vytýká odvolacímu soudu, že ze smlouvy nesprávně zjistil, jaká byla skutečná vůle smluvních stran. Pomíjí, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran, jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit; je pro dovolací soud závazný. Protože uvedená námitka byla uplatněna procesně neregulérním způsobem, dovolací soud se jí nezabýval.

Prosazuje-li dovolatel názor, že odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu reprezentované jeho rozhodnutími ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. a ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , přehlíží, že rozhodnutí odvolacího soudu není na posouzení otázky souladu ujednání o smluvní pokutě s dobrými mravy z hlediska její výše, založeno.Není-li na zmiňované právní otázce napadené rozhodnutí založeno, nemůže být dovolání pro její řešení přípustné (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , ze dne 26. 2. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. ).

Konečně brojí-li dovolatel proti závěru odvolacího soudu o (částečné) neplatnosti smlouvy o úvěru v ujednání o výši smluvních úroků, a namítá-li, že odvolací soud měl přistoupit k aplikaci o. z., nedostál v této části své povinnosti vymezit přípustnost dovolání v intencích , čímž dovolacímu soudu znemožnil se těmito jeho námitkami zabývat. Bez tohoto údaje je totiž podání zatíženo kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 27. 2. 2019

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu