Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 872/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. listopadu 2005, č. j. -94, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 2. listopadu 2004, č. j. -51, není přípustné podle , ve znění před 1. 4. 2005 – dále jen „“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií ustanovení po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Ze skutečnosti, že přípustnost dovolání je ve smyslu spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle vyloučeno; při úvahách o přípustnosti dovolání podle musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. ). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám podle , a b/ a přihlíží dovolací soud pouze tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě tyto vady - i kdyby byly dány - přípustnost dovolání podle nezakládají.

Bez významu jsou tudíž námitky, že žalovaná nebyla předvolána k jednání odvolacího soudu konanému dne 11. 11. 2005, tohoto jednání se nezúčastnila a nemohla se tudíž „osobně vyjádřit k obsahu kopie smlouvy o půjčce ze dne 27. 2. 2001“ (tedy že řízení před odvolacím soudem trpí zmatečností podle ). Zmatečnosti nejsou podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 způsobilým dovolacím důvodem ( a 3 ); k posouzení jejich důvodnosti slouží žaloby pro zmatečnost (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 32/2003). Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle , a b/ a přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ).

V rámci uplatnitelného dovolacího důvodu podle žalovaná zpochybnila především právní závěr odvolacího soudu dovozující, že smlouva

o postoupení pohledávky uzavřená dne 4. 6. 2002 mezi správcem dědictví D. H. a J. R. je neplatná. Oproti odvolacímu soudu rovněž prosazuje názor, že neplatné je i ujednání o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě o půjčce uzavřené dne

27. 2. 2001 mezi ní a právním předchůdcem žalobkyně (N. S.), neboť smluvní pokuta ve výši 0,2 % z dlužné částky denně je nepřiměřeně vysoká.

Otázku platnosti smlouvy o postoupení pohledávky správcem dědictví bylo třeba posuzovat podle právní úpravy, kterou se řídilo dědění a projednání dědictví po N. S., tedy zejména podle , , ve znění účinném do 31.12.2001 (dále jen „obč. zák.\"), a , , ve znění účinném do 30. 9. 2001 (dále jen „\"). Platnost takové smlouvy posuzoval Nejvyšší soud již ve svém rozsudku, sp. zn. , ze dne 14. l. 2009 a dospěl k závěru, že správce dědictví ustanovený soudem podle byl oprávněn a povinen činit takové úkony, které byly nezbytné k uchování svěřeného zůstavitelova majetku, zejména k zabezpečení proti jeho poškození nebo ztrátě; právní úkony učiněné správcem dědictví během řízení o dědictví, kterými by s majetkem náležejícím do dědictví nakládal nebo kterými by s ním činil jiná opatření přesahující rámec obvyklého hospodaření, jsou pro rozpor se zákonem neplatné ( obč. zák.). Protože dovolatelkou zpochybněný závěr odvolacího soudu v dané věci s tímto právním závěrem zcela koresponduje, nemůže činit rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným.

Právně významným nečiní napadené rozhodnutí odvolacího soudu ani posouzení platnosti ujednání o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě o půjčce uzavřené dne 27. 2. 2001. Řešení této otázky především postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe. Již v usnesení ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. , uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C.H.Beck (dále jen „Soubor“) pod č. C 23, vyslovil dovolací soud názor, že o rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam, nýbrž rozhodnutí musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Úvaha, zda konkrétní smluvní ujednání je či není v rozporu s dobrými mravy, se odvíjí od posouzení všech zvláštností každého případu individuálně a závěry v konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit. Navíc otázka přiměřenosti sankčního opatření (promítající se v posuzované věci do posouzení platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy ve smyslu ) byla již mnohokrát předmětem rozhodování dovolacího soudu a nejde tak o otázku dosud nevyřešenou nebo rozhodovanou rozdílně, která by z těchto důvodů mohla založit zásadní význam rozsudku odvolacího soudu. Namátkou lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. , ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 6/2000, ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. , ze dne 9. 8. 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru pod č. C 675, ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné zde pod č. C 2801, ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. , nebo ze dne 23. 5. 2006, sp. zn. , v nichž je vedle názoru, že bez dalšího nelze za nepřiměřenou považovat smluvní pokutu do výše 0,5 % denně z dlužné částky, prezentován i názor, že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou „denní sazbu“ smluvní pokuty, v nichž je dovozováno, že smluvní strana se nemůže bránit splnění své smluvní povinnosti poukazem na dobré mravy, jestliže mohla zabránit růstu celkové výše smluvní pokuty tím, že by svou povinnost, která je smluvní pokutou zajištěna, splnila v co nejkratší době. Tyto závěry, od nichž dovolací soud nemá důvodu se odchylovat, odvolací soud při zohlednění okolností daného případu plně respektoval a jeho závěr, že ujednání účastníků o smluvní pokutě ve výši 0,2 % denně z půjčené částky se nepříčí dobrým mravům, je správný.

Lze uzavřít, že dovolání žalované tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný a dovolací soud je podle věty první a odmítl.

Závěrem je namístě poznamenat, že na majetek žalobkyně byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2008, č. j. -130, prohlášen ve smyslu , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, konkurs, který byl v důsledku usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 8. 2008, č. j. -218, zrušen ( zákona o konkursu a vyrovnání).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobkyni, která by jinak měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. února 2009

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.

předsedkyně senátu