Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 165/2018

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice T. M., narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o insolvenčním návrhu věřitele Českomoravské stavební spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 10, Vinohradská 3218/169, identifikační číslo osoby 49241397, zastoupeného Mgr. Peterem Olejárem, advokátem, se sídlem v Brně, Vinohrady 794/45, PSČ 639 00, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Karlem Jandusem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Křižíkova 185/35, PSČ 186 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2018, č. j. , 4 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 16. května 2018, č. j. XY, rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) o insolvenčním návrhu věřitele Českomoravské stavební spořitelny, a. s., mimo jiné tak, že:

1/ Zjistil úpadek dlužnice T. M. (bod I. výroku).

2/ Prohlásil konkurs na majetek dlužnice (bod II. výroku).

3/ Insolvenční správkyní dlužnice ustanovil JUDr. Dagmar Říhovou (bod IV. výroku).

[2] K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. září 2018, č. j. , 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I., II. a IV. výroku.

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice „v celém rozsahu“ dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení , (dále též jen „“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, případně tak, že se (odvolací) soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

[4] Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[5] Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[6] Dovolatelka napadá usnesení odvolacího soudu dovoláním „v celém rozsahu“, tedy i v té části, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu IV. výroku o ustanovení insolvenčního správce. V tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl dovolání podle věty první , jelikož potud dovolatelka způsobem odpovídajícím požadavku ustanovení nevymezila důvod přípustnosti dovolání a ohledně výroku o ustanovení insolvenčního správce dovolání žádnou argumentaci ani neobsahuje. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.

[7] Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud dovolání, jež nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle , vypočtených v , odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že potud je napadené rozhodnutí souladné s níže uvedenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[8] V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zjištění jejího úpadku, je napadené rozhodnutí souladné se závěry obsaženými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud (vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. ) ozřejmil, že zkoumání toho, zda insolvenční navrhovatel má proti dlužníku splatnou pohledávku, má při rozhodování o insolvenčním návrhu význam jen do rozhodnutí o dlužníkově úpadku. V řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku je skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, právně bez významu (určující je, zda je dlužník i tak v úpadku). Jinak řečeno, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel (případně) nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku [ , o úpadku a způsobech jeho řešení ()].

[9] Důvod připustit dovolání neshledal Nejvyšší soud ani ve vztahu k té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Již v usnesení ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 110/2011“), z nějž ve své rozhodovací praxi ustáleně vychází, Nejvyšší soud uzavřel, že:

„Opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu ) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku ( ).“

[10] Poměřováno závěry obsaženými v R 110/2011 je právně bezvýznamnou jak námitka dovolatelky, že insolvenční soud měl zrušit konkurs s ohledem na nedostatek majetku určeného k uspokojení věřitelů ( ), tak námitka dovolatelky, že jsou-li splněny podmínky pro zrušení konkursu, insolvenční soud úpadek dlužníka nezjišťuje a řízení zastaví.

[11] Účelem ustanovení je postihnout ty situace, kdy skutečnost, že se v majetkové podstatě nenachází dostatek prostředků, vyjde najevo po prohlášení konkursu. Jinými slovy, prostřednictvím námitek opírajících se o argument nedostatku majetku podle nelze zpochybnit předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu (jež případnému zrušení konkursu podle uvedeného ustanovení musí předcházet). Srov. k tomu dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2015, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 73/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[12] Názor dovolatelky, že jsou-li splněny podmínky pro zrušení konkursu, insolvenční soud úpadek dlužníka nezjišťuje a řízení zastaví, vyvrací jednoznačná (dalšího výkladu nevyžadující) dikce . Přiléhavý poukaz odvolacího soudu na toto ustanovení (v odstavci 43. napadeného usnesení) dovolání argumentačně ignoruje. Srov. dále (ve vazbě na ) opět R 110/2011.

[13] Důvod připustit dovolání nemá Nejvyšší soud (v procesní rovině) ani pro námitky týkající se

- doručování písemností dovolatelce (srov. články III., IV. dovolání),

- tvrzených vad souvisejících se zastoupením dovolatelky v insolvenčním řízení (srov. články V., VI. a VIII. dovolání), a

- námitky „systémové podjatosti“ (srov. článek IX. dovolání).

Z obsahového hlediska jimi totiž dovolatelka vystihuje tzv. zmatečnostní vadu podle , respektive (u poslední námitky) podle Taková vada ale není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V době od 29. září 2017 plyne řečené výslovně též z věty druhé

[14] Pro úplnost budiž dodáno, že v dané věci bylo vyloučeno uvažovat o dovolatelkou navrženém odkladu právní moci usnesení odvolacího soudu. Aplikaci ustanovení na rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení zapovídá ustanovení . Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud dovolání v přiměřené lhůtě odmítl, nebylo zapotřebí zamítat návrh na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí samostatným výrokem rozhodnutí (odmítnutím dovolání se stal bezpředmětným).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 1. 2019

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu