Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1585/2025

23 Cdo 1585/2025-389

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Sokol, Novák, Trojan, Doleček a partneři, advokátní kancelář s. r. o., se sídlem v Praze 4, Na Strži 2102/61a, identifikační číslo osoby 24196509, zastoupené Mgr. Ivetou Jančovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Strži 2102/61a, proti žalovanému T. K., zastoupenému Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem se sídlem v Praze 11, Türkova 2319/5b, o zaplacení 107 819 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2024, č. j. -273, takto:

I. Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se v řízení na žalovaném domáhala zaplacení částky 107 819 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že se žalovaným uzavřela dne 14. 12. 2020 smlouvu o právní službě, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytovat tam specifikované právní služby, za které byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní odměnu (dohodnutou hodinovou sazbou) v součtu v žalobou požadované výši. Sjednanou odměnu za poskytnuté právní služby žalovaný nezaplatil a žalobkyně následně smlouvu vypověděla.

2. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 1. 2024, č. j. -162, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 107 819 Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení a žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení (výrok I), a rozhodl o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni (výrok II).

3. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný (výslovně v obou jeho výrocích) včasným dovoláním, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, „zda je v rozporu s dobrými mravy, jestliže advokát způsobí hrubou nedbalostí či neodborností či opomenutím důležitých, nikoli protizákonných pokynů klienta, které nevykoná, klientovi škodu velkého rozsahu, když prokazatelně nevyužije všech zákonných možností, které mu právní řád nabízí, a přesto vznáší své zjevně nepřiměřené požadavky na svou odměnu“. Žalovaný též namítal vadu řízení podle něj spočívající v tom, že byl odvolací soud „ad hoc obsazen v rozporu s platným rozvrhem práce“, což žalovaný považoval za „zásadní, tzv. kvalifikovanou vadu soudního řízení, a … přímý rozpor s právem na zákonného soudce tak, jak stanoví ČR a , a esenciální nálezová judikatura k daným garancím ústavního pořádku“. V tomto ohledu odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. (jenž je veřejnosti dostupný – na https://nalus.usoud.cz).

4. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí pro zjevnou bezdůvodnost, případně jeho zamítnutí. Napadené rozhodnutí považovala za správné.

5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů (srov. čl. II bod 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

6. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná – na https://nalus.usoud.cz).

8. Přípustnost dovolání nemůže založit předložená otázka posouzení dobrých mravů, neboť při její formulaci žalovaný vychází z vlastních skutkových závěrů, které odvolací soud neučinil (že žalobkyně způsobila hrubou nedbalostí či neodborností či opomenutím důležitých, nikoli protizákonných pokynů klienta, které nevykonala, žalovanému škodu velkého rozsahu, když prokazatelně nevyužila všech zákonných možností, které jí právní řád nabízel). V posuzované věci totiž odvolací soud vycházel ze skutkového zjištění, že žalobkyně poskytla žalovanému vyúčtované služby v tvrzeném rozsahu a řádně. Na řešení takto formulované otázky vycházející z jiného, než v řízení zjištěného skutkového stavu věci, tedy napadené rozhodnutí nezáviselo (takovou otázku vycházející z jiného v řízení nezjištěného skutkového stavu věci odvolací soud neřešil a její řešení nebylo pro napadené rozhodnutí určující).

9. Nejvyšší soud též ve vztahu k tvrzením žalovaného uplatněným v dovolání o průběhu poskytování právních služeb žalobkyní připomíná závěry své ustálené rozhodovací praxe, podle kterých při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. , popř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. ).

10. Námitka žalovaného týkající se obsazení senátu odvolacího soudu v rozporu s platným rozvrhem práce, a tedy s právem na zákonného soudce, je podle svého obsahu námitkou tzv. zmatečností vady řízení ( ), která nemůže být dovolacím důvodem (srov. větu druhou ). K případné existenci takové vady řízení by mohl dovolací soud přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ), což však v projednávané věci není naplněno. Přípustnost dovolání uvedená vada založit nemůže (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. , a ze dne 5. 2. 2014, sen. zn. ). K prověření takové námitky (k posouzení její důvodnosti) slouží žaloba pro zmatečnost (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sen. zn. , nebo ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. ).

11. Ačkoliv v úvodu dovolání žalovaný avizoval, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu „do obou jeho výroků“, dovolací soud posoudil rozsah dovolání žalovaného s přihlédnutím k jeho celkovému obsahu ( ) a dovodil, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k těmto výrokům v něm není obsažena žádná argumentace, a žalovaný se tak zjevně domáhá i jejich zrušení pouze jako výroků akcesorických. Ostatně proti těmto výrokům napadeného rozsudku by nebylo dovolání přípustné podle

12. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalovaného odmítl podle pro nepřípustnost.

13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 17. 12. 2025

Mgr. Jiří Němec

předseda senátu