Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 11 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (16)38502CCED1236421C12583C3001D6C97.html
HTML · 20.71 KB
No categories available
29 ICdo 158/2018-206
MSPH 78 INS 8504/2014178 ICm 4557/201429 ICdo 158/2018-206
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně JUDr. Sylvy Rychtalíkové, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 521/57, PSČ 101 00, jako insolvenční správkyně dlužníka ECO-SUN s. r. o., zastoupené Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, proti žalovanému PT servis konzervárna spol. s r. o., se sídlem v Táboře, Purkyňova 1000/4, PSČ 390 02, identifikační číslo osoby 46352481, zastoupenému Mgr. Ing. Václavem Králem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Mánesova 808/22, PSČ 500 02, o určení neúčinnosti právních úkonů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 178 ICm 4557/2014 , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ECO-SUN s. r. o., se sídlem v Praze 5, Paroplavební 50/10, PSČ 159 00, identifikační číslo osoby 26723611, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 8504/2014 , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. června 2018, č. j. 178 ICm 4557/2014, 103 VSPH 416/2018 -181 (MSPH 78 INS 8504/2014 ), takto:I. Dovolání seodmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 238,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku podal žalovaný dne 5. března 2018 odvolání (č. l. 154).
Usnesením ze dne 27. dubna 2018, č. j. 178 ICm 4557/2014-173, insolvenční soud zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za podané odvolání.
Odvolací soud v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení insolvenčního soudu potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, uváděje, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, dodávaje, že se odvolací soud odchýlil „od tendence vývoje právního názoru dovolacího soudu“, namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (20. června 2018) je pro dovolací řízení rozhodný zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř. “), ve znění účinném od 30. září 2017 [srov. článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon č. 296/2017 Sb. “)].
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř. o. s. ř. , odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř.
Učinil tak proto, že ve výkladu a aplikaci § 9 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, a článku VI zákona č. 296/2017 Sb. je napadené usnesení v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
V usnesení ze dne 28. srpna 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018 , Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil tyto závěry:
Zákon o soudních poplatcích v § 4 odst. 1 stanoví, kdy poplatková povinnost za řízení vzniká: výslovně uvádí, že podle písm. a/ vzniká podáním návrhu na zahájení řízení, podle písm. b/ podáním odvolání, podle písm. c/ podáním dovolání, podle písm. d/ podáním kasační stížnosti. Vychází tedy mimo jiné z toho, že poplatek za řízení je stanoven vždy podle toho, o jaké podání jde – zda jde o podání, kterým se řízení zahajuje, nebo kterým se zahajuje řízení o opravném prostředku, a to odvolání, dovolání či kasační stížnosti. Z toho se podává závěr, že poplatková povinnost založená odvoláním (§ 4 odst. 1 písm. b/ zákona o soudních poplatcích), které bylo podáno v době, kdy již byl účinný zákon č. 296/2017 Sb. , se řídí zákonem o soudních poplatcích ve znění zákona č. 296/2017 Sb.
V projednávané věci z obsahu spisu plyne, že dovolatel podal odvolání dne 5. března 2018, usnesením insolvenčního soudu ze dne 15. března 2018, č. j. 178 ICm 4557/2014-163, byl vyzván k úhradě soudního poplatku ve lhůtě 15 dní, přičemž rozhodnutí mu bylo doručeno prostřednictvím jeho zástupce dne 21. března 2018 (č. l. 163). Lhůta k zaplacení mu uplynula dne 5. dubna 2018 a soudní poplatek za podané odvolání zaplatil až dne 15. května 2018 (č. l. 178).
Za těchto okolností nemohl odvolací soud dospět k jinému závěru, než že soudní poplatek byl zaplacen opožděně, což mělo správně za následek dle § 9 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích ve znění od 30. září 2017 zastavení odvolacího řízení, neboť k opožděně uhrazenému soudnímu poplatku se nepřihlíží (§ 9 odst. 1 věta třetí zákona o soudních poplatcích shodného znění).
Jak plyne ze závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2827/2018 , je nepodstatné, kdy bylo zahájeno řízení u soudu prvního stupně (u insolvenčního soudu), ale kdy bylo zahájeno odvolací řízení. Daný okamžik je rozhodující, neboť je podkladem pro závěr, kdy vznikla poplatková povinnost. Argumentace dovolatele s odkazem na jednotnost a nedílnost civilního řízení podpořená odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu tak v dané věci (při výkladu dotčených ustanovení zákona o soudních poplatcích) není na místě.
Vytýká-li dovolatel soudům nižších stupňů pochybení v poučení, namítá tím procesní vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K těmto vadám přihlíží dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ), přičemž vady řízení, které (jako v této věci) nezahrnují podmínku existence právní otázky ve smyslu § 237 o. s. ř. o. s. ř. , přípustnost dovolání samy o sobě založit nemohou.
Nadto nelze než poznamenat, že výtka dovolatele v tomto směru není opodstatněná. Rozhodnutí odvolacího soudu a předcházející řízení vytýkanými vadami zjevně netrpí.
Obecně platí, že poučovací povinnost soudu je koncipována tak, aby bylo vždy bez pochybností zřejmé, kdy a o čem mají být účastníci poučeni. Vzájemný vztah úpravy v § 5 o. s. ř. o. s. ř. a úpravy poučovací povinnosti v jednotlivých ustanoveních občanského soudního řádu je vztahem principu a jeho konkrétního promítnutí. Jakého poučení se účastníkům má dostat v konkrétní procesní situaci nestanoví § 5 o. s. ř. o. s. ř. , ale jednotlivá (další) ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. 29 ICdo 6/2014 , uveřejněné pod číslem 51/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná v tomto rozhodnutí – veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Zákon o soudních poplatcích (ani občanský soudní řád , a to ani ve spojení s § 5 o. s. ř. o. s. ř. ) nepředjímá, že by měl být účastník řízení poučen způsobem a v rozsahu, jehož se domáhá dovolatel. Uvedené nelze dovodit ani z dovolatelem citovaného § 9 odst. 8 zákona o soudních poplatcích, neboť toto ustanovení se nevztahuje na soudní poplatky za řízení (týká se poplatků za provedení úkonu). Poučení, které byl insolvenční soud povinen učinit, bylo poučení podle § 9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích (tj. o tom, že v případě, nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno), a v tomto směru insolvenční soud svou povinnost splnil.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 15. listopadu 2018), která podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c/ a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 3 100 Kč. S ohledem na to, že dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím ve věci samé, odpovídá pak dle § 11 odst. 2 písm. c/ a odst. 3 advokátního tarifu polovině mimosmluvní odměny částka 1 550 Kč. Dále přisouzené náklady sestávají z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. ) ve výši 388,50 Kč. Celkem činí náhrada nákladů dovolacího řízení přiznaná žalobkyni částku 2 238,50 Kč.
K důvodům, pro které Nejvyšší soud určil odměnu za zastupování žalobkyně podle advokátního tarifu, pak srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 19. 12. 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu