Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 158/2018-206

MSPH 78 INS 8504/2014178 ICm 4557/201429 ICdo 158/2018-206

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně JUDr. Sylvy Rychtalíkové, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 521/57, PSČ 101 00, jako insolvenční správkyně dlužníka ECO-SUN s. r. o., zastoupené Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, proti žalovanému PT servis konzervárna spol. s r. o., se sídlem v Táboře, Purkyňova 1000/4, PSČ 390 02, identifikační číslo osoby 46352481, zastoupenému Mgr. Ing. Václavem Králem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Mánesova 808/22, PSČ 500 02, o určení neúčinnosti právních úkonů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ECO-SUN s. r. o., se sídlem v Praze 5, Paroplavební 50/10, PSČ 159 00, identifikační číslo osoby 26723611, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. června 2018, č. j. 178 ICm 4557/2014, -181 ( ), takto:I. Dovolání seodmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 238,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku podal žalovaný dne 5. března 2018 odvolání (č. l. 154).

Usnesením ze dne 27. dubna 2018, č. j. 178 ICm 4557/2014-173, insolvenční soud zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za podané odvolání.

Odvolací soud v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení insolvenčního soudu potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, uváděje, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, dodávaje, že se odvolací soud odchýlil „od tendence vývoje právního názoru dovolacího soudu“, namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (20. června 2018) je pro dovolací řízení rozhodný , (dále též jen „ “), ve znění účinném od 30. září 2017 [srov. článek II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „ “)].

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle , a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

Učinil tak proto, že ve výkladu a aplikaci , o soudních poplatcích, a článku VI je napadené usnesení v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

V usnesení ze dne 28. srpna 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil tyto závěry:

Zákon o soudních poplatcích v § 4 odst. 1 stanoví, kdy poplatková povinnost za řízení vzniká: výslovně uvádí, že podle písm. a/ vzniká podáním návrhu na zahájení řízení, podle písm. b/ podáním odvolání, podle písm. c/ podáním dovolání, podle písm. d/ podáním kasační stížnosti. Vychází tedy mimo jiné z toho, že poplatek za řízení je stanoven vždy podle toho, o jaké podání jde – zda jde o podání, kterým se řízení zahajuje, nebo kterým se zahajuje řízení o opravném prostředku, a to odvolání, dovolání či kasační stížnosti. Z toho se podává závěr, že poplatková povinnost založená odvoláním ( zákona o soudních poplatcích), které bylo podáno v době, kdy již byl účinný , se řídí zákonem o soudních poplatcích ve znění

V projednávané věci z obsahu spisu plyne, že dovolatel podal odvolání dne 5. března 2018, usnesením insolvenčního soudu ze dne 15. března 2018, č. j. 178 ICm 4557/2014-163, byl vyzván k úhradě soudního poplatku ve lhůtě 15 dní, přičemž rozhodnutí mu bylo doručeno prostřednictvím jeho zástupce dne 21. března 2018 (č. l. 163). Lhůta k zaplacení mu uplynula dne 5. dubna 2018 a soudní poplatek za podané odvolání zaplatil až dne 15. května 2018 (č. l. 178).

Za těchto okolností nemohl odvolací soud dospět k jinému závěru, než že soudní poplatek byl zaplacen opožděně, což mělo správně za následek dle § 9 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích ve znění od 30. září 2017 zastavení odvolacího řízení, neboť k opožděně uhrazenému soudnímu poplatku se nepřihlíží (§ 9 odst. 1 věta třetí zákona o soudních poplatcích shodného znění).

Jak plyne ze závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , je nepodstatné, kdy bylo zahájeno řízení u soudu prvního stupně (u insolvenčního soudu), ale kdy bylo zahájeno odvolací řízení. Daný okamžik je rozhodující, neboť je podkladem pro závěr, kdy vznikla poplatková povinnost. Argumentace dovolatele s odkazem na jednotnost a nedílnost civilního řízení podpořená odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu tak v dané věci (při výkladu dotčených ustanovení zákona o soudních poplatcích) není na místě.

Vytýká-li dovolatel soudům nižších stupňů pochybení v poučení, namítá tím procesní vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K těmto vadám přihlíží dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. věta druhá ), přičemž vady řízení, které (jako v této věci) nezahrnují podmínku existence právní otázky ve smyslu , přípustnost dovolání samy o sobě založit nemohou.

Nadto nelze než poznamenat, že výtka dovolatele v tomto směru není opodstatněná. Rozhodnutí odvolacího soudu a předcházející řízení vytýkanými vadami zjevně netrpí.

Obecně platí, že poučovací povinnost soudu je koncipována tak, aby bylo vždy bez pochybností zřejmé, kdy a o čem mají být účastníci poučeni. Vzájemný vztah úpravy v a úpravy poučovací povinnosti v jednotlivých ustanoveních je vztahem principu a jeho konkrétního promítnutí. Jakého poučení se účastníkům má dostat v konkrétní procesní situaci nestanoví , ale jednotlivá (další) ustanovení (srov. např. usnesení ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 51/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná v tomto rozhodnutí – veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Zákon o soudních poplatcích (ani , a to ani ve spojení s ) nepředjímá, že by měl být účastník řízení poučen způsobem a v rozsahu, jehož se domáhá dovolatel. Uvedené nelze dovodit ani z dovolatelem citovaného zákona o soudních poplatcích, neboť toto ustanovení se nevztahuje na soudní poplatky za řízení (týká se poplatků za provedení úkonu). Poučení, které byl insolvenční soud povinen učinit, bylo poučení podle zákona o soudních poplatcích (tj. o tom, že v případě, nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno), a v tomto směru insolvenční soud svou povinnost splnil.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o věty první, a , přičemž dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 15. listopadu 2018), která podle bodu 5., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 3 100 Kč. S ohledem na to, že dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím ve věci samé, odpovídá pak dle a odst. 3 advokátního tarifu polovině mimosmluvní odměny částka 1 550 Kč. Dále přisouzené náklady sestávají z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( a 3 ) ve výši 388,50 Kč. Celkem činí náhrada nákladů dovolacího řízení přiznaná žalobkyni částku 2 238,50 Kč.

K důvodům, pro které Nejvyšší soud určil odměnu za zastupování žalobkyně podle advokátního tarifu, pak srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 19. 12. 2018

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu