Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1290/2018

-258

USNESENÍ

P. P.

,

nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109B, proti žalované

J. Z.

, nar. XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, o 883.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. listopadu 2017, č. j. -233, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14.713,60 Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Najmana do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 24. 2. 2015, č. j. -43, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Nevyhověl tak žalobci, požadujícímu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), jež spatřoval v úhradě ceny ze smlouvy o koupi osobního vozu za žalovanou v pozici kupující. Shledav, že si účastníci mezi sebou sjednali smlouvu darovací, vyloučil, že by se žalované dostalo neoprávněného majetkového prospěchu, pročež žalobu zamítl. Nadto poznamenal, že vzhledem ke vznesení námitky promlčení žalovanou by nemohl ani tak žalobě vyhovět, jelikož právo bylo u soudu uplatněno až po uplynutí promlčecí doby podle ustanovení obč. zák.

K odvolání žalobce přezkoumal uvedené rozhodnutí Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, jenž je rozsudkem ze dne 9. 12. 2015, č. j. -87, v části výroku I., jíž byla zamítnuta žaloba co do požadovaného úroku z prodlení za dobu od 7. 4. 2014 do 2. 6. 2014, potvrdil, jinak napadený rozsudek změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku 883.000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení od 3. 6. 2014 do zaplacení (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud se neztotožnil s názorem okresního soudu o existenci darovací smlouvy mezi účastníky, neboť z prokázaných okolností nebylo možné dovodit pojmové znaky takového kontraktu. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně pak dospěl k závěru, že žalobce zmíněným způsobem uhradil za žalovanou, co měla po právu plnit sama, přičemž mu bylo vráceno jen tolik, co žalovaná jako podnikatelka obdržela na vratce DPH. Zbylá částka je proto bezdůvodným obohacením, jež je mu nyní žalovaná dle § 458 odst. 1 obč. zák. povinna vydat. Právo žalobce přitom nelze mít za promlčené, protože dvouletá subjektivní promlčecí doba podle § 107 odst. 1 obč. zák. počala běžet až dne 7. 4. 2014, tj. okamžikem zániku dohody o společném užívání automobilu, a právo bylo tudíž u soudu uplatněno včas.

Nejvyšší soud z podnětu dovolání žalované řečené rozhodnutí rozsudkem ze dne 1. 6. 2016, č. j. -106, v části výroku I., jíž byl změněn rozsudek okresního soudu, i ve výroku II.

zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Úvahy krajského soudu měl za předčasné. Neztotožnil se s jeho názorem, že nejsou-li naplněny pojmové znaky darovací smlouvy popsané v § 628 obč. zák., je jediným v úvahu přicházejícím výkladem daných okolností právě vznik bezdůvodného obohacení, přičemž s odkazem na § 51 obč. zák. či § 534 obč. zák. naznačil, že uvedené nevylučuje sjednání jiné dohody, na jejímž základě by byla jedna ze stran povinna ve prospěch druhé uhradit kupní cenu věci. Připomněl, že nelze ulpívat na označení tvrzeného ujednání žalovanou za darovací smlouvu, neboť právní kvalifikací předestřenou účastníky sporu není soud vázán. Konečně pro případ dospěje-li odvolací soud opětovně k závěru o vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu § 454 obč. zák., poukázal na svou konstantní rozhodovací praxi vyjadřující se k počátku běhu promlčecí doby u nároku na jeho vydání.

Věcí se následně zabýval Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, jenž usnesením ze dne 28. 11. 2016, č. j. -118, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., jíž byla žaloba zamítnuta co do částky 883.000 Kč s příslušenstvím, a ve výroku II. zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 30. 5. 2017, č. j. -176, žalobu na zaplacení 883.000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů účastníků řízení i státu (výroky II. a III.). Opět tak ani po změně žaloby nevyhověl požadavku žalobce, jelikož se mu v řízení nepodařila prokázat existence tvrzené dohody mezi ním a žalovanou o poskytnutí finančních prostředků na kupní cenu, jež žalovaná nemusí vracet, bude-li žalobci umožněno užívání předmětného automobilu po neomezenou dobu. Z okolnosti, že mu žalovaná sjednané po rozpadu jejich vztahu znemožnila, pak dovozoval svůj nárok na vrácení poskytnuté částky. Okresní soud považoval návrh za nedůvodný, a přistoupil tak k zamítnutí žaloby.

Následně ve věci rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, jenž posledně zmiňované rozhodnutí k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 8. 11. 2017, č. j. -233, ve výrocích I. a III. potvrdil (výrok I.), ve výroku II. změnil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Krajský soud shrnul, že v řízení nebyla prokázána žalobcem tvrzená dohoda o užívání či jiný důvod převzetí plnění, jenž byl prosazován žalovanou, a proto uzavřel, že jde o poměr z bezdůvodného obohacení plněním za jiného ve smyslu § 454 obč. zák. K námitce vznesené žalovanou, jejíž počínání nepokládal za rozporné s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. (čímž argumentoval žalobce), shledal uplatněné právo promlčeným, pročež napadené rozhodnutí v části týkající se věci samé (jakož i výroku III.) potvrdil.

Posledně jmenovaný rozsudek napadá žalobce dovoláním, jehož přípustnost podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), spatřuje v otázce, jež doposud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena, přičemž vyjadřuje potřebu, aby pro zpochybňované rozhodnutí stěžejní otázka byla dovolacím soudem vyřešena jinak. Dovolatel prosazuje analogickou aplikaci obč. zák. rovněž na posuzovaný vztah, byť jeho účastníci neuzavřeli manželství. Odkazuje na účel citovaného ustanovení, jakož i na pozdější úpravu obsaženou v , (dále jen „o. z.“), vyjadřuje přesvědčení, že jeho právo na vydání poskytnutých finančních prostředků ještě není promlčeno, neboť počátek promlčecí doby lze přimknout nejdříve k okamžiku ukončení vztahu mezi ním a žalovanou. Pro uvedené navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení mu věci k dalšímu řízení.

K dovolání se nesouhlasně vyjádřila žalovaná, navrhujíc jeho odmítnutí, resp. zamítnutí.

Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 30. 9. 2017, které je dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání žalobce, v němž brojí výslovně proti hodnocení namítaného promlčení jím uplatňovaného práva, za přípustné považovat nelze.

V nynějším sporu nastaly veškeré pro posouzení nároku žalobce podstatné okolnosti před 1. 1. 2014 (zejména sporná částka byla z dispozice žalobce ve prospěch žalované poskytnuta 27. 4. 2011, k ukončení partnerského soužití mezi účastníky došlo na podzim roku 2013 apod.), uplatněný nárok je tedy zjevně ve smyslu , (dále jen „o. z.“), třeba posuzovat v režimu , . Podle obč. zák. nepočíná promlčení ani neběží, jde-li o právo mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými dětmi a jinými zastoupenými osobami na druhé straně, s výjimkou úroků a opětujícího se plnění. To platí rovněž o právech mezi manžely. Obdobné pravidlo pro případ nesezdaných partnerů, byť i společně žijících ovšem účinný do 31. 12. 2013 neobsahoval; v takových případech se proto běh promlčecí doby nestavěl. K popsanému se již dříve vyjádřil též dovolací soud, jenž ve svém usnesení ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. , připomněl, že neuzavřeli-li účastníci sporu manželství, nelze na jejich vzájemné nároky aplikovat obč. zák. Vyslovil, že samotná existence blízkého partnerského poměru nebrání běhu promlčecí doby ve vztahu k nárokům mezi druhem a družkou ani nečiní námitku promlčení rozpornou s dobrými mravy. Naznačil, že partneři si majetkovou situaci mezi sebou mohou upravit dohodou; neučiní-li tak, nepřísluší jim v případě zániku jejich vztahu obdobná ochrana, jež náleží manželům. Dovolatelem předestřená otázka, na níž napadené rozhodnutí spočívá – promlčení práva mezi účastníky žijícími jako nesezdaný pár – byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu již řešena, přičemž v souladu s ní rozhodl odvolací soud, považuje právo žalobce za promlčené ve smyslu obč. zák., neboť k úhradě ceny za žalovanou došlo už 27. 4. 2011. Skrze uvedené námitky (včetně snahy vázat počátek běhu promlčecí doby až ke dni zániku vztahu mezi účastníky) proto nelze založit přípustnost dovolání.

Na vylíčeném nezmění nic ani ustanovení o. z., podle něhož dojde ke stavění běhu promlčecí doby i ve vztazích mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, jimiž mohou být právě nesezdaní partneři. Nepřipouštěl-li totiž předchozí , jehož normy jsou pro posouzení projednávané věci rozhodné (s čímž ostatně vyjadřuje výslovný souhlas i dovolatel), stavění běhu promlčecí doby mezi osobami žijícími v družském poměru, nelze jeho normy vykládat extenzivněji s poukazem na pozdější, nicméně pro posuzovaný vztah neaplikovatelnou, právní úpravu. Žalobcem naznačované analogické použití shora zmíněného ustanovení o. z. by pak znamenalo nepřípustnou retroaktivitu pozdější právní úpravy na právní vztahy, jež jejím regulím nepodléhají (ke zpětné působnosti právní normy viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 19. 3. 2018, sp. zn. ).

Vyjadřuje-li dovolatel potřebu jiného právního posouzení řečené otázky, nedostává v prvé řadě své povinnosti řádně vymezit přípustnost dovolání, neboť nekonkretizuje, od kterého judikaturou (v rámci níž má paradoxně dotčenou problematiku za doposud neřešenou) zastávaného řešení by se měl Nejvyšší soud odchýlit. K vymezení přípustnosti skrze zmíněné hledisko srovnej především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. , jakož i další v něm citovaná rozhodnutí. Dožaduje-li se snad „jiného posouzení“ věci, než které odpovídá náhledu odvolacího soudu na běh promlčecí doby, neodpovídá jeho žádost významově žádnému z kritérií předvídaných (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. , a ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. ).

Naznačuje-li žalobce v závěru rozpor vznesení námitky promlčení jím uplatňovaného práva s dobrými mravy, ani ve vztahu k této problematice nepřibližuje, které z hledisek přípustnosti vyjmenovaných v má za naplněné. Sluší se snad ještě dodat, že úvaha o rozporu výkonu práva (zde vznesení námitky promlčení) s dobrými mravy ve smyslu obč. zák. vychází v každém jednotlivém případě z vymezení hypotézy zmíněné normy soudem, jež je ovlivněno specifiky konkrétní věci. Právě provázanost uvedeného úsudku soudu se skutkovými zjištěními tak v zásadě brání jeho přezkumu v dovolacím řízení a ze strany Nejvyššího soudu může být korigován toliko v případě jeho zjevné nepřiměřenosti. Dovolací soud totiž jakožto instance přezkumná a nikoliv nalézací nedisponuje patřičnými nástroji ke zjišťování skutkových okolností věci a přijímání konkrétních skutkových závěrů, což přísluší zejména soudům prvních stupňů a soudům odvolacím (srov. především rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. , a ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. , jakož i judikaturu v něm citovanou, či jeho usnesení ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. ). Závěry odvolacího soudu v nynější věci, podle nichž se uplatnění námitky promlčení žalovanou dobrým mravům nepříčí, žádný takový deficit (nepřiměřenost) nevykazují, pročež není důvodu k revizi jeho úsudku ze strany dovolacího soudu. Navíc, jak již bylo zmíněno shora, žalobce v tomto směru zcela rezignuje na vymezení přípustnosti svého mimořádného opravného prostředku (k rozporu námitky promlčení s dobrými mravy pak podrobně viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2017, sp. zn. , a ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. ).

Se zřetelem ke shora uvedenému lze uzavřít, že dovolatelem artikulovaná otázka byla v judikatuře Nejvyššího soudu již řešena, přičemž od tam přijatých závěrů se odvolací soud neodchýlil a dovolací soud neshledal důvod k jejímu jinému posouzení. Nepředložil-li tedy žalobce Nejvyššímu soudu žádnou jinou otázku, jež by naplňovala kritéria , muselo být jeho dovolání coby nepřípustné (, věta první, ) odmítnuto.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , věty první, odst. l, , části věty před středníkem, a V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které Nejvyšší soud stanovil na základě , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu).

Dle § 7 bodu 6 a § 8

odst. 1 advokátního tarifu činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) 11.860 Kč, po připočtení paušální náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle ustanovení a navýšení o 21 % DPH dle má tedy žalovaná právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 14.713,60 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. 11. 2018

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu