Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3273/2018

32 Cdo 3273/2018-493

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl

TSSR Trailer Service Sales and Rent, s. r. o.

, se sídlem ve Vejprnicích, Tyršova 751, PSČ 330 27, identifikační číslo osoby 25657674, zastoupené Mgr. Janem Švárou, advokátem se sídlem v Praze 5, Duškova 164, PSČ 150 00, proti žalované

STAFIN a. s.

, se sídlem v Plzni – Doudlevcích, Edvarda Beneše 590/31, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 26341581, zastoupené Mgr. Pavlem Krpejšem, advokátem se sídlem v Plzni, Františkánská 120/7, PSČ 301 00, o zaplacení částky 1 034 550 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 6. 2018, č. j. -461, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 5. 12. 2017, č. j. -415, uložil žalované zaplatit žalobci částku 1 034 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I), a na nákladech řízení částku 334 824,44 Kč (výrok pod bodem II).

Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I potvrdil (první výrok), ve výroku pod bodem II změnil tak, že výše nákladů řízení před soudem prvního stupně činí 319 385 Kč (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, podle uplatněné argumentace směřujícím pouze proti jeho výroku o věci samé.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi soustavně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [srov. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, (dále též jen „R 4/2014“), a usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a dále např. usnesení ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , jež jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://www.nsoud.cz]. Ústavní soud pak ve své rozhodovací praxi shledává takovýto požadavek ústavně konformním (srov. např. jeho usnesení ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , a ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. , jimiž byly odmítnuty ústavní stížnosti proti posledně jmenovaným usnesením Nejvyššího soudu a která jsou veřejnosti k nahlédnutí na http://www.usoud.cz).

Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. např. již shora citované R 4/2014 a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. , ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. , či ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. ).

Dovolatelka toliko uvedla, že přípustnost dovolání se opírá o ustanovení , neboť dle jejího názoru má napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam. Na jiném místě dovolání pak upřesnila, že „rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i nalézacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť se zabývá otázkou, která nebyla dosud dle jejího názoru v této podobě v praxi dovolacího soudu vyřešena“.

Dovolací soud v první řadě podotýká, že z hlediska způsobilosti založit přípustnost dovolání je právně bezvýznamná argumentace zásadním právním významem. Přípustnost dovolání ve smyslu není od 1. 1. 2013 budována na kriteriu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. ).

Co se týče tvrzení ohledně otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešené, dovolatelka shora uvedeným požadavkům na vymezení předpokladu přípustnosti dovolání nedostála, neboť žádnou otázku hmotného ani procesního práva, na jejímž řešení odvolací soud založil své rozhodnutí a která podle ní dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, nezformulovala a taková otázka se neotevírá ani z obsahu dovolacích námitek (k tomu srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ). Pouhý nesouhlas dovolatelky s právním posouzením věci odvolacím soudem přípustnost dovolání založit nemůže (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. , či ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. ).

Přípustným dovolání nečiní ani dovolatelkou tvrzená zmatečnost odvolacího řízení. Dovolací soud může sice přihlédnout ke zmatečnostním vadám řízení uvedeným v , a b) a , avšak pouze za podmínky, že je dovolání přípustné (srov. větu druhou, ). Přípustnost dovolání zmatečnostní vada podle procesních pravidel účinných od 1. 1. 2001 založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 6, ročník 2006, pod číslem 82, a usnesení ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. , a ze dne 5. 2. 2014, sen. zn. ).

Nejvyšší soud se shora uvedených důvodů, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle jako vadné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Dovolání žalované obsahovalo návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud samotné její dovolání v přiměřené lhůtě odmítl, nebude již o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodovat; rozhodnutím o dovolání se stal tento návrh bezpředmětným.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 10. 2018

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu