Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1270/2018

-138

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce R. K., Č. B., zastoupeného Mgr. Janem Úlehlou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, proti žalované J. H., Č. B., zastoupené Mgr. Evou Švecovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, V. Talicha 1807/14, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. července 2017, č. j. -95, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. července 2017, č. j. -95, odmítl podle (, , ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 – viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. XII /dále opět jen „“/), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením

Konkrétně v dovolání schází relevantní údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Její konstatování, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázek hmotného i procesního práva, které mají být posouzeny jinak“, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. srpna 2013, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením z 21. ledna 2014, sp. zn. ). Ani její odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2010, sp. zn. (dále jen „citovaný rozsudek“), nelze – bez vázanosti na konkrétní právní otázku, na níž napadené rozhodnutí spočívá, a jedno ze čtyř hledisek přípustnosti dovolání podle – pokládat za náležitý údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Ostatně Nejvyšší soud v citovaném rozsudku neřešil (a ani nemohl řešit) žádnou z otázek, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Je tomu tak především proto, že tehdy projednávanou věc posuzoval podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2013, zatímco v nyní posuzovaném případě odvolací soud (soud prvního stupně) řešil rozhodné právní otázky podle právní úpravy účinné od 1. ledna 2014.

Navíc dovolatelka si v dovolání ve skutečnosti protiřečí. Na straně jedné totiž zdůrazňuje, že nebyla účastnicí exekučního řízení, které bylo vedeno proti jejímu manželovi jako povinnému a v němž byl postižen jejich společný podíl v bytovém družstvu (Stavebním bytovém družstvu České Budějovice, se sídlem v Českých Budějovicích, Krčínova 1107/30), s nímž je spojeno právo užívat (mít v nájmu) vyklizovaný (družstevní) byt. Na straně druhé se však dovolává ustanovení (srov. obdobně , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů), jež manželu povinného přiznává – bez dalšího – postavení účastníka vykonávacího (exekučního) řízení právě pro případ, že nařízeným výkonem rozhodnutí (exekučním příkazem) bylo postiženo to, co je součástí společného jmění manželů, pokud jde o tuto jeho součást.

Vzhledem k uplatněným dovolacím výtkám lze pro úplnost dodat, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario). Právě takové (nezpůsobilé) důvody však dovolatelka v dovolání rovněž uplatnila (tvoří převážnou část námitek obsažených v čl. III dovolání); v tomto směru totiž nenastolila žádnou otázku výkladu právního předpisu a takovou otázku nelze dovodit ani z celkového obsahu dovolání. Již jen na okraj dovolací soud podotýká, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (jakož i k vadám uvedeným v , a b/ a ), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) nezakládají.

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. září 2017, sp. zn. , či z 3. října 2017, sp. zn. ).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 9. 2018

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu