Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1869/2018

28 Cdo 1869/2018-624

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Tlaková plynárna Ústí nad Labem, a. s., IČO 44569173, se sídlem v Ústí nad Labem, Havířská 346/100, zastoupená JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1120/43, za účasti: 1) M. S., P., zastoupený J. M., obecným zmocněncem se sídlem v Chabařovicích, 2) M. P., P., zastoupená JUDr. Ljubenem Nikolovem, advokátem se sídlem v Liberci, Jáchymovská 270/28, 3) Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, 4) J. D., Ú. n. L., 5) A. H., Ú. n. L., a 6) L. H., Ú. n. L., účastníci ad 4) – 6) zastoupeni JUDr. Miroslavou Coufalovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Neštěmická 779/4, o nahrazení správního rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. ledna 2018, č. j. , t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ) :

Dovolatelka (žalobkyně) napadla v záhlaví označené usnesení odvolacího soudu, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 11. 2015, č. j. -584, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 23. 11. 2015, č. j. -589, jímž byla žaloba o nahrazení rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu v Ústí nad Labem, ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 417/MZePU/Ba/03/783, výrokem, dle nějž mělo být určeno, že právní předchůdkyně účastníků řízení ad 1), a 2) není vlastníkem specifikovaných pozemkových parcel v katastrálním území V., zamítnuta pro nedostatek věcné legitimace žalobkyně, změněn jen tak, že se žaloba z téhož důvodu odmítá (výrok I. usnesení odvolacího soudu); současně nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II. usnesení odvolacího soudu).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( věty první ), odmítl podle ustanovení věty první , neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je totiž třeba poměřovat hledisky uvedenými v , z nichž však žádné naplněno není, neboť relevantní, dovolatelkou vymezenou, otázku hmotného práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, přičemž Nejvyšší soud neshledal důvody k jejímu jinému právnímu posouzení.

Dovolatelka předestřela otázku pasivní věcné legitimace v restitučním řízení dle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ “), v případě, kdy nárokované nemovitosti vlastněné státem ke dni účinnosti zákona o půdě (24. 6. 1991) držela právnická osoba (Palivový kombinát Ústí, státní podnik), jež v souvislosti s jejich převodem (za účelem privatizace státního majetku) na Fond národního majetku České republiky ( , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, dále jen – „ “) nezanikla, a nemovitosti byly následně vloženy do majetku (žalující) akciové společnosti, vzniklé k 18. 4. 1992. Mínila, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe představované rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. či a Ústavního soudu sp. zn. , nebo , případně, že tato otázka v naznačených souvislostech řešena dosud nebyla.

Judikatura dovolacího soudu je ovšem ustálena v závěru, že okruh účastníků restitučního řízení podle zákona o půdě je ustanovením § 9 odst. 8 tohoto zákona taxativně vymezen tak, že jde toliko o osobu uplatňující restituční nárok (osoba oprávněná) a osobu povinnou, naplňující znaky uvedené v ustanovení § 5 odst. 1, 2 zákona o půdě (osoba hospodařící s majetkem vlastněným státem, k němuž byl uplatněn restituční nárok, ke dni účinnosti zákona o půdě), jež je v takovémto restitučním řízení též pasivně věcně legitimována; definice účastenství ve smyslu ustanovení , , je zde vyloučena ( ; viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 33/2018, či ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. ).

K privatizaci dle docházelo již okamžikem převodu majetku na Fond národního majetku České republiky. Pakliže v takovém případě původní státní podnik (coby držitel privatizovaného majetku ke dni účinnosti zákona o půdě) nadále trval, zůstával dále i povinnou osobou ve smyslu zákona o půdě. Držela-li totiž právnická osoba ke dni účinnosti zákona o půdě majetek, k němuž byl posléze uplatněn restituční nárok, ponechávala si postavení povinné osoby bez ohledu na případné pozdější majetkové dispozice. Povinnosti, které měla z uvedeného důvodu vůči osobě oprávněné, mohly přitom přejít na nabyvatele privatizovaného majetku pouze formou universální sukcese, a to tehdy, jestliže povinná osoba zanikla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. , či stanovisko občanskoprávního kolegia tohoto soudu ze dne 19. 12. 1995, sp. zn. , publikované pod č. 16/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /str. 47/).

Rozhodnutí správního orgánu (pozemkového úřadu) o restitučním nároku oprávněné osoby se pak přímo nedotýká práv či povinností osoby odlišné od osoby povinné ve smyslu zákona o půdě, a to ani tehdy tvrdí-li, že je vlastníkem dotčené nemovitosti. Takováto osoba (nenaplňující znaky osoby povinné dle , 2 zákona o půdě) tudíž není ani oprávněna napadnout rozhodnutí pozemkového úřadu přiznávající oprávněné osobě restituční nárok žalobou ve smyslu a násl. , pročež je namístě jí podanou žalobu odmítnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2018, sp. zn. , či usnesení téhož soudu ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. ).

Jestliže tedy odvolací soud v situaci, kdy ke dni účinnosti zákona o půdě (24. 6. 1991) pozemky vlastněné státem, k nimž byl posléze vznesen restituční nárok, držel Palivový kombinát Ústí, státní podnik, na jehož existenci privatizace dle , v jejímž důsledku tyto pozemky byly vloženy do žalující akciové společnosti, vzniklé k 18. 4. 1992, neměla žádný vliv, uzavřel, že osobou povinnou ve smyslu ustanovení , 2 zákona o půdě, a tudíž i osobou v restitučním řízení pasivně věcně legitimovanou, je i nadále Palivový kombinát Ústí, státní podnik, pročež se práv a povinností dovolávající se žalobkyně napadené rozhodnutí pozemkového úřadu přiznávající oprávněné osobě restituční nárok dle zákona o půdě přímo nedotýká, a ta je tak není oprávněna napadnout žalobou ve smyslu a násl. , kterou je proto namístě odmítnout, nijak se od výše citované judikatury dovolacího ani Ústavního soudu neodchýlil, přičemž nastolenou otázku není důvodu řešit jinak.

Dovolatelkou odkazovaná rozhodnutí pak na posuzovaný případ nedopadají, neboť se nezabývají ani vymezením osoby pasivně věcně legitimované v restitučním řízení dle § 9 odst. 4 zákona o půdě ani otázkou legitimace k podání žaloby směřující vůči rozhodnutí pozemkového úřadu přiznávajícímu oprávněné osobě restituční nárok dle zákona o půdě. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. , a nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 5. 2000, sp. zn. , a ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. , totiž řeší otázku platnosti převodu majetku privatizovaného dle , nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 1997, sp. zn. , se vyjadřuje k důsledkům porušení blokačního ustanovení zákona o půdě a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. , se v souvislosti s privatizací majetku zabývá přechodem odpovědnosti za škodu (a nikoliv otázkou pasivní věcné legitimace v restitučním řízení).

Z výše uvedených důvodů podané dovolání předpoklady přípustnosti ve smyslu ustanovení nenaplňuje.

Napadá-li dovolatelka usnesení odvolacího soudu snad i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k

Výrok o náhradě nákladů se opírá o ustanovení , , , části věty před středníkem, a Účastníku, jehož dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřísluší a ostatním účastníkům řízení, kteří se k dovolání písemně nevyjádřili, v tomto stádiu řízení náklady nevznikly.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního

soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 8. 2018

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu