Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3761/2012

25 Cdo 3761/2012

U S N E S E N Í

Lesy České republiky, s. p.

Tlaková plynárna Ústí nad Labem a.s.

, se sídlem v Ústí nad Labem, Havířská 100, IČO 44569173, zastoupené JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 43, o 66.359,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. dubna 2012, č. j. -317, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 19. 4. 2012, č. j. -317, potvrdil Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 7. 2010, č. j. -216, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 66.359,- Kč s příslušenstvím a nahradit žalobci a státu náklady řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce má právo hospodaření k lesům ve vlastnictví státu a žalovaná je provozovatelkou podniku, jenž v roce 1990 produkoval a vypouštěl mimo jiné oxidy síry a dusíku, které podle znaleckých posudků zapříčinily vznik škody na lesních porostech obhospodařovaných žalobcem. Odvolací soud proto stejně jako soud prvního stupně dovodil, že žalovaná odpovídá za škodu podle , hospodářského zákoníku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z a jako důvod uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Namítá, že pasivně legitimován je její právní předchůdce – státní podnik Palivový kombinát, neboť při vyčlenění podniku dovolatelky v rámci privatizačního projektu na ni nepřešel pojistný vztah z pojištění pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem podniku. Pokud tedy pojištění existuje, pojistné plnění by inkasoval státní podnik Palivový kombinát, pojistné plnění sleduje závazek, a proto i odpovědnost za případnou škodu „zůstává“ u státního podniku Palivový kombinát. Dovolatelka rovněž zpochybňuje metodu výpočtu výše škody opírající se o rozptylovou studii a Gaussův matematický model s odůvodněním, že jsou pouze prostředkem pro rozpočítání škody, nikoliv pro určení její výše. Dále namítá, že příčinná souvislost nebyla prokázána, přičemž se soudy nezabývaly dalšími možnými příčinami škody na lesních porostech a spoluodpovědností dalších subjektů. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno 19. 4. 2012, tj. před účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) o dovolání žalované rozhodl podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „ “) – srov. čl. II bod 1 a 7 Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupenou advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že není přípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Předpoklady přípustnosti dovolání nejsou podle ani písm. b) naplněny, zbývá tedy posoudit přípustnost dovolání podle Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ).

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží. Dovolací soud je vázán vymezením dovolacího důvodu ( věta první ) a je oprávněn přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů v dovolání uplatněných.

Namítá-li žalovaná nedostatek své pasivní legitimace, jedná se o okolnost, se kterou musela být seznámena, a kterou měla povinnost tvrdit a prokázat již při projednávání věci před soudem prvního stupně. K věcnému projednání této námitky došlo před soudem odvolacím, který provedl dokazování ohledně majetku, jenž přešel na žalovanou, a v souladu s , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, dovodil, že současně s vlastnickým právem k privatizovanému majetku přecházejí na dovolatelku všechna práva a závazky z právních vztahů vzniklých v souvislosti s převáděným majetkem, tj. i práva a povinnosti ze vztahů odpovědnostních. Ze skutkového stavu, tak jak byl zjištěn, učinil odvolací soud správný právní závěr, jenž není v rozporu s judikaturou a není otázkou zásadního právního významu ve smyslu Pokud dovolatelka nesouhlasí se skutkovým zjištěním odvolacího soudu v tomto směru, uplatňuje dovolací důvod dle a domáhá se dovolacího přezkumu, jenž by vybočoval z mezí přípustnosti daných ustanovením .

Ohledně dovoláním zpochybněné metody, na výsledcích jejíž aplikace odvolací soud založil své skutkové závěry o výši škody, Nejvyšší soud dovozuje v obdobných sporech o náhradu škody způsobené na lesních porostech exhaláty, že tato metoda, opírající se o rozptylovou studii a tzv. Gaussův matematický model výpočtu škody, je standardním řešením odpovídajícím tomu, že k poškozování lesních porostů imisemi dochází již mnoho let dlouhodobou činností velkého počtu zdrojů exhalací, a že rozptylování škodlivin do lesních porostů ovlivňuje celá řada faktorů, které se promítají do intenzity a rozložení výsledného působení škodlivin, a že za událost, z níž škoda opakovaným poškozováním lesních porostů exhalacemi vznikla, nelze považovat každodenní působení exhalací na lesní porosty, nýbrž výsledek tohoto působení, který se v určitém časovém úseku projevil. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu shledává popsaný způsob zjištění výše škody vzhledem k současné úrovni vědeckých poznatků za způsob dosud nejpřesnější, který splňuje požadavky na zjištění výše škody. Neexistuje-li prozatím metoda, pomocí níž by bylo možno zcela přesně určit výši škody na lesních porostech na jednotlivých územích ve vztahu k jednotlivým zdrojům znečištění, je výpočet opírající se o rozptylovou studii a Gaussův matematický model plně dostačujícím podkladem pro závěr o výši škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. , publikovaný pod č. 46/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále též jen „Sbírka“, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí NS ČR pod C 924 – dále též jen „Soubor“, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. , Soubor C 3276). Z tohoto pohledu je přístup odvolacího soudu k řešení podmínek odpovědnosti dovolatelky za škodu a určení výše škody v souladu s judikaturou dovolacího soudu a jeho rozhodnutí nelze považovat za rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu , odst. 3

Jestliže pak dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu o vztahu příčinné souvislosti mezi škodou a provozní činností, jde o výhrady k otázkám skutkovým (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , Soubor C 1025), které nejsou předmětem dovolacího přezkumu podle ust. , nehledě na to, že závěr odvolacího soudu o tom, že vztah příčinné souvislosti mezi provozní činností spojenou s vypouštěním škodlivých exhalací do ovzduší a škodou na lesních porostech je dán, je zcela v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (srov. již zmíněný rozsudek č. 46/2004 Sbírky či rozsudek ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. , Soubor C 924).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť dovolání žalované bylo odmítnuto, žalobci však žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. července 2014

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu