Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1440/2018

32 Cdo 1440/2018-186

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně HARGITA, s. r. o., se sídlem v Demandicích 325, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 34150145, proti žalované REALITY - X9 CZ s. r. o., se sídlem v Uherském Brodě, nám. 1 máje 1605, identifikační číslo osoby 28287215, zastoupené JUDr. Dušanem Ažaltovičem, advokátem se sídlem v Trenčíně, Potočná 650/135B, Slovenská republika, o zaplacení částky 15 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 2017, č. j. -159, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 1. 2017, č. j. -116, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 15 000 EUR s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozhodnutím Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, podala žalovaná dovolání, majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud „změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. -116, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení a rozhodnutí“.

Žalobkyně ve vyjádření navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle ustanovení (dále jen „ “) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených čtyř rozdílných předpokladů přípustnosti považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. , která jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť ač zastoupena advokátem, přes správné poučení odvolacím soudem, na vymezení přípustnosti dovolání zcela rezignovala, když pouze odkázala na ustanovení a násl. Vymezení předpokladu přípustnosti dovolání není zjistitelné ani z obsahu dovolací argumentace.

Jak vyplývá z obsahu dovolání, žalovaná staví svou dovolací argumentaci na polemice se skutkovými závěry odvolacího soudu, které učinil z obsahu smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy a podle nichž se žalobkyně zavázala uzavřít ve stanovené lhůtě kupní smlouvu, nikoliv předložit druhé smluvní straně návrh kupní smlouvy. Jestliže tedy součástí smluvního ujednání určitá povinnost nebyla, žádné ze smluvních stran nemohlo vzniknout právo domáhat se majetkové sankce za nesplnění neexistující povinnosti. Dovolatelka pomíjí, že správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. , či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. , či jeho rozsudku ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. ).

Odkazuje-li dovolatelka na konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu Slovenské republiky, pak tato rozhodnutí nejsou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v intencích ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2013, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku ve věci samé podle ustanovení odmítl pro vady.

Dovolatelka výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, dovolání proti výroku o nákladech řízení však není přípustné vzhledem k ustanovení ve znění účinném od 30. 9. 2017. Nejvyšší soud dovolání v tomto rozsahu odmítl podle ustanovení jako nepřípustné.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a tak, že jejich náhrada nebyla přiznána žádné z účastnic, neboť dovolání žalované bylo odmítnuto a vyjádření žalobkyně k dovolání obsahující strohé sdělení, že žalobkyně navrhuje zamítnutí dovolání, nepovažuje dovolací soud za úkon učiněný k účelnému uplatňování či bránění práva.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 6. 2018

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu